Recenze návrhu zákona o financování obrany České republiky

Autor: vláda

Datum projednání vládou: 4. 1. 2023

Hodnocení EM: 70%

V době, kdy válečný konflikt skoro rok zuří přímo na evropském kontinentu a jeho brzké ukončení nevypadá příliš reálně, to vypadá jako logický krok. Nikoli jen armáda, Česká republika potřebuje vyměnit zastaralou techniku, kterou je nyní lepší poslat na Ukrajinu, kde se pro ni najde přece jen lepší uplatnění než ve šrotu. K nákupům jsou ovšem nutné peníze, hodně peněz. 

Má to však i svá úskalí. Stále platí jednoduchá logika, že když jednomu přidáme, někomu musíme ubrat, případně si více půjčit. Vláda tvrdí, že dává do pořádku státní finance, současně ale ani zdaleka neslibuje přidávat jen armádě. Jen namátkou lze zmínit učitele, jejichž navýšení platů na 140% průměru by v příštím roce stálo 30 miliard. Vraťme se ale k armádě. V loňském roce obrana hospodařila s 89 miliardami, což je 1,35 procenta HDP, letos má v rozpočtu cca 112 miliard, což je 1,51 procenta podílu HDP. Nárůst na 2% bude znamenat další zvýšení zhruba na 155 miliard v příštím roce. 

Skokové zvyšování obranného rozpočtu má hned dvě úskalí. Tím prvním je schopnost či spíše neschopnost státního rozpočtu takové nárůsty absorbovat bez dalšího zvyšování zadlužení. Premiérem Fialou avizované škrty ve výši 70 miliard jsou přitom těžko prosaditelné. Všichni s nimi souhlasí, ale jen do chvíle, než se řekne, kde se peníze vezmou. Druhým a možná ještě větším úskalím je schopnost samotné armády absorbovat razantně se zvyšující rozpočet. Utratit miliardy za nákup vojenské techniky totiž ani zdaleka není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, a tak se může snadno stát, že se začne utrácet pro utrácení. 

Vojenský vrtulník, transportér a další zbraňové systémy, to nejsou unifikované housky na krámě.  Jejich nákup vyžaduje zdlouhavou přípravou, během níž se specifikují požadavky, porovnávají různé nabídky, dohaduje se cena a pak teprve je dodavatel začne v požadované konfiguraci vyrábět. Smlouvu o nákupu vrtulníků Viper a Venom za 14,5 miliardy podepsal ministr Metnar v roce 2019, koncem minulého přišla první dodávka náhradních dílů, s dodávkou strojů se počítá v letošním roce. Nákup vrtulníků přitom patří k těm výrazně rychlým projektům, které jsou spíše výjimkou. 

Nákup bojových pásových vozidel je připravován od roku 2013, koncem minulého roku ministryně Černochová slavnostně oznámila, že ministerstvo se Švédskem a firmou BAE Systems podepsalo memorandum na jejich dodávku za více než 50 miliard. Nutno dodat, že nezávazné memorandum je od skutečné smlouvy na nákup čehokoli notně vzdáleno. Už v únoru minulého roku přitom vláda schválila usnesení, v němž s nákupem vozidel souhlasí a ministrovi financí uložila, aby nákup zohlednil v rozpočtu na další roky, což je zjevně poněkud předčasné. 

Můžeme se sice přít, zda za vším stojí složitost plánovacího procesu nebo neschopnost vojenských plánovačů, obrana teď každopádně přichází s řešením. Se zákonem o financování armády předkládá novelu rozpočtových pravidel, která jí umožní převádět výdaje přes rozpočtové roky k jejich použití v době, kdy to bude aktuální. Nespotřebované výdaje zároveň budou moci být použity i na jiné strategické projekty armády. Oproti programovému financování, určenému k financování víceletých projektů, jde o značný posun. Stručně řečeno: dejte nám prachy a my je utratíme, kdy chceme a za co chceme. 

Obrana nikdy neproslula jako dobrý hospodář. A nejde jen o nákupy. Při dislokacích a zpětných redislokacích různých jednotek nebo velitelství, dokáže házet miliardy z oken. Generalita naší armády si přitom libuje v různých pozlátkách a benefitech, cenu peněz nezná a pokud na to budou mít, pozlatí tankům kanóny. Přisypat armádě tolik peněz a současně rozvolnit rozpočtovou kázeň je značné riziko. Ani zákonná garance 2% ale neznamená, že resort peníze skutečně dostane. Vláda zákon dodržet musí, sněmovna však může zákonem o státním rozpočtu peníze zase seškrtat. Jako určitá pojistka to vlastně není špatně. 

Foto: Pixabay

Zdroj: Redakce EM