Lukáš Trojan: Zákonná ochrana mlčenlivosti advokáta trpí značným deficitem

Jedním z témat, která jak Česká advokátní komora, tak Unie obhájců permanentně zdůrazňuje, je ochrana advokátní mlčenlivosti.  Je současná úprava postačující, nebo zde existuje prostor pro rozšíření i mimo komunikaci obhájce – obviněný?
Rozhodně dostačující není. Aktuálně je zákonem chráněna výlučně komunikace mezi obhájcem a obviněným. Žádná další komunikace advokáta chráněná není. Je smutné, že i stávající ochrana je v některých případech prolamována. Můžeme hovořit o komunikaci obhájce – obviněný, která se objevila v kauze Zadeh. Vedle toho vím i o případech kdy jsou policií advokátům zajišťovány a následně analyzovány prostředky elektronické komunikace, bez účasti zástupce ČAK.
Stávající zákonná úprava neodpovídá standardům ochrany mlčenlivosti běžným v zemích na západ od našich hranic. Je třeba usilovat o ochranu tzv. legal privilege, tedy ochranu komunikace advokátů a jejich klientů, která je mnohem širší. Pro ilustraci mohu např. uvést, že není chráněna komunikace mezi advokátem a podezřelým, ani komunikace mezi dvěma obhájci, kteří obhajují společného klienta, není chráněna komunikace mezi obhájcem a příbuznými obviněného apod. Vůbec nehovořím o tom, že neexistuje ochrana komunikace advokáta a klienta v netrestních věcech. Zákonná ochrana mlčenlivosti advokáta, která je jedním předpokladů existence právního státu objektivně trpí v České republice značným deficitem.
Nedávno ČAK i UO kritizovala případ dvou advokátů, kteří jsou stíháni za to, že poradili osobám vypovídajícím ve věci klienta, že mají právo nevypovídat. Můžete to blíže vysvětlit?
Je nesporné, že v posledních letech se zvyšuje tlak na advokáty, kteří poskytují svým klientům právní službu. Advokáti čelí tlaku společenskému i politickému. Část politické scény za podpory některých neziskových platforem se snaží vůči advokátům, kteří jsou již z principu jejich činnosti častým protivníkem státu, vyvinou tlak. Této politické poptávce odpovídá reakce represivních složek státu. V konkrétních případech vnímáme snahu kriminalizovat poskytování právní služby s tím, že se nejedná o právní službu, ale o účast na protiprávní činnosti. Česká advokátní komora iniciovala jednání se zástupci policie a státního zastupitelství. Výsledkem jednání, jako první krok, byla dohoda o společné diskusi nad předmětným tématem v rámci seminářů konaných Justiční akademií.
Je dostatečná legislativní ochrana klientských dat?
Jednoznačně nikoliv. Vyjma zákonné povinnosti mlčenlivosti advokáta, tj. práva nevypovídat bez zproštění mlčenlivosti klientem fakticky žádná ochrana klientských dat neexistuje. Pokud např. vydá soud povolení ke sledování, bude zaznamenána beze zbytku veškerá komunikace mezi klientem, obdobně je to s odposlechy, Pokud policejní orgán vyzve advokáta k vydání věci, ať již jde o telefon, počítač či datový nosič, neexistuje právní obrana, jak se hrozbě odnětí ubránit.
Je prostým faktem, že právní ochrana klientských dat je velmi chatrná až žádná.
Jaké jsou zkušenosti s komunikací s OČTŘ ve věci uzavírání dohod o vině a trestu? Je současná úprava dostatečná, nebo vidíte prostor o její další rozšíření?
Pozitivní. O dohodách se jedná, jsou uzavírány a uvedený institut je příznivě vnímán jak ze strany obhájců, tak i státních zástupců a soudů. V poslední době mohu zaznamenat případy, kdy uzavření dohod zadrhává na přehnaných požadavcích ze strany státního zastupitelství ve vztahu k výši dohodnutého trestu. Podstatou dohody je prohlášení viny za nižší trest. Jsem přesvědčen, že bez ohledu na hrozící trestní sazbu by u prvotrestaných v zásadě, snad vyjma závažné násilné trestné činnosti, neměl přicházet vůbec do úvahy nepodmíněný trest odnětí svobody. Bohužel soustava státního zastupitelství má na věc jiný názor. Určitě bych byl rád, aby ČAK iniciovala společný seminář či konferenci se soudci a státními zástupci, kde budeme společně hledat východiska a společné jmenovatele, které bude možné v praxi při sjednávání dohod o vině a trestu používat.
Jaký je Váš názor na pirátský program týkající se prohlídek advokátních kanceláří?
Upřímně mu nerozumím. Pokud má jakákoliv polická strana v programu v celorepublikových volbách téma formy prohlídek jiných prostor či prohlídek advokátů, nemohu to hodnotit jinak než jako určitý typ posedlosti či obscese. Jedná se ročně maximálně jednotky případů. Předmětné téma představuje diskuzi o čistě právních nuancích týkajících se procesních podmínek ochrany klientských dat. Předmětnou problematikou se opakovaně zabývaly soudy, včetně Nejvyššího soudu ČR, a judikatorně vymezil prostor, ve kterém je možné zasahovat do ochrany klientských dat. Politizaci této čistě odborné otázky považuji za mimořádně nešťastnou.
Dalším tématem je zachování samosprávného rozhodování o kárné odpovědnosti advokátů. Proč by neměla být přenesena na jiný orgán, ať již MS nebo NSS?
Samospráva advokacie je předpokladem její nezávislosti. Advokátní komora čelí fakticky neustále tlaku veřejné a politické moc o snahy zasahovat do jejích záležitostí. Ilustrujícím příkladem budiž právě Vámi zmiňovaná otázka prohlídek u advokátů. Právě princip nezávislé advokacie je nosným pilířem garance existence právního státu. Komora neustále odráží více či méně vážně míněné pokusy o zásahy do samosprávy. Ať už se jedná o úvahy omezit kárnou pravomoc komory, jak se tomu děje např. na Slovensku, u nás naštěstí takové úvahy na stole zatím nejsou. Naopak snaha penetrovat samosprávu v oblasti AML je téměř permanentní a advokátní komora musí vynakládat mimořádné úsilí a prostředky, aby uchránila samosprávnou kontrolu a rozhodování, byť pouze částečné např. v této oblasti. Agend, kde má stát apetit zasahovat do pravomocí advokátní komory je však mnohem více – ať již jde o vzdělávání, bezplatnou právní pomoc apod. Samostatnou problematikou jsou pak snahy o průlom advokátní mlčenlivosti. Stručně shrnuto boj o nezávislost a samosprávu není a asi nebude nikdy dobojován.
Orgány Komory se se čas od času potýkají s etikou advokáta při výkonu advokacie i mimo výkon advokacie. Lze nastavit nějaké obecné hranice, anebo jde případ od případu, kterým se pak kárné orgány zabývají? 
Jako místopředseda Kontrolní rady ČAK vím, že se jedná o ožehavé téma. Historicky pohled advokátní komory na projevy advokátů byl takový, že advokát je advokátem 24 hodin denně, 365 dní v roce. Je tedy jeho stavovskou povinností vždy vystupovat v souladu s etikou advokáta a jakýmkoliv jednáním, včetně verbální, písemné či elektronické komunikace nesmí ohrozit vážnost a důstojnost advokátního stavu. Je skutečností, že v posledním období dochází k určitému rozvolnění a kárné orgány komory začínají pečlivě zkoumat konkrétní okolnosti, za jakých došlo k potenciálnímu porušení etických norem advokátem mimo přímý výkon advokacie. Žádné obecné či judikaturní rozhodnutí však prozatím v této otázce vydáno nebylo a závisí vždy na posouzení konkrétních okolností dané věci. Můj soukromý názor, potrhuji slovo soukromý, nejde tedy o oficiální stanovisko žádného orgánu ČAK je, že etické předpisy se mají na advokáta uplatnit vždy, tedy i mimo přímý výkon advokacie, pokud si veřejnost projev vůle konkrétní osoby je schopna identifikovat s tím, že jde o advokáta. Pokud tedy například veřejně označím kohokoliv za „vola“ nepodepíšu se jako advokát a veřejnost si mé jméno nespojí s advokacií, nemůže jít o kárný delikt. Pokud však připojím ke jménu doušku advokát, hlásím se tím ke své profesi, pak jsem kárně odpovědný. Chápu, že veřejnosti známí advokáti jsou v nevýhodě oproti ostatním kolegyním a kolegům, ale je třeba si uvědomit, že právě ti reprezentují advokátní stav vůči veřejnosti a musí tak respektovat určitou míru sebeomezení. Opakuji však, že jde pouze o můj soukromý názor na věc.
Komora se nyní zabývá advokátem, který olajkoval rasistický status svého klienta? Není už to přehnané?
Nevím sice, o jaký případ se jedná, ale pokud se jím aktuálně zabývá Česká advokátní komora tak se z důvodu své funkce v Kontrolní radě ČAK musím zdržet jakéhokoliv komentáře, neboť jde o živou věc.
Někteří advokáti rovněž dávají na sociálních sítích rady, jak se vyhnout mimořádným opatřením, která považují za nezákonná. To je v pořádku?  
Záleží na tom jak konkrétní „rada“ zní. Pokud je předmětem rady zákonný postup jak se vypořádat s jakoukoliv právní situací, nevidím v tom žádný problém.
Jak vnímáte novelu trestního řádu, podle níž o návrhu na obnovu řízení bude rozhodovat jiný soudce či senát, který vynesl napadený rozsudek? Neměl by o novém projednání rovněž rozhodovat někdo jiný?
Jako obhájce uvedenou novelu jednoznačně vítám. Upřímně jsem nikdy nechápal princip, kdy o obnově řízení rozhoduje soudce, který věc rozhodoval. Každému musí být jasné, že jeho pohled na předmětnou věc je determinovaný původním rozhodováním. Argument ekonomie, tedy, že se nový soudce musí s věcí seznámit, nemohu přijmout. Spravedlnost nelze podřizovat financím. Jediná škoda je, že oprava tohoto nelogického procesního institutu trvala tak dlouho.
Nedávno jsme „oslavili“ osm let od zásahu na Úřadu vlády. Myslíte si, že byl oprávněný, a že následné výsledky odpovídaly nasazeným prostředkům?
Jednoznačně ne a uplynulých osm let to nesporně prokázalo. Právní výsledky největší policejní operace v dějinách tohoto státu jsou tristní, politické důsledky pak nedozírné.
Foto: Poskytnuto Lukášem Trojanem
Zdroj: Dušan Šrámek