Exkluzivně: Unie obhájců zjistila, že policie nelikviduje neaktivní odposlechy

Případem se nyní zabývá poslanecká komise pro kontrolu odposlechů i Úřad na ochranu osobních údajů.
„Ani naši členové se v praxi nesetkali s protokolem o zničení záznamů odposlechů založeným v příslušném spisu. Z těchto důvodů, a zejména pak proto, že záznamy o odposleších obsahují značné množství citlivých informací a osobních údajů, se Unie obhájců ČR rozhodla uvedenou praxi orgánů činných v trestním řízení prozkoumat, a to ve vztahu k množství provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu za předchozí léta,“ říká člen prezídia UO ČR a představenstva ČAK Petr Toman.
Jak UO zjistila, za období let 2013 až 2019 bylo ukončeno průměrně 6 363 odposlechů ročně. Z toho informace získané ve 14 % úkonů nebyly v trestním řízení využity, v těchto případech by pak bylo možno dané úkony považovat za neefektivní. Jinými slovy jde o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, při kterých nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení.
Šest tisíc nezlikvidovaných odposlechů
Za sledované období 2013 – 2019 jde tedy celkem o 6 146 záznamů o odposleších, které by měly být zničeny. Unie obhájců ČR proto odeslala v této věci žádost o sdělení informací podle zákona č. 106/199 Sb., o svobodném přístupu k informacím, Ministerstvu spravedlnosti, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, Krajskému soudu v Praze a Brně, Městskému soudu v Praze a Policejnímu prezídiu České republiky. Ze sdělených informací ohledně plnění citovaného ustanovení trestního řádu vyplynulo, že v období od roku 2018 do roku 2020 Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, Krajský soud v Praze a Krajský soud v Brně, (Městský soud v Praze nevede požadovanou statistiku) neudělily ani jeden souhlas se zničením záznamu odposlechu a nezaložily do spisu ani jeden protokol o zničení záznamu odposlechu. „Jinými slovy policejní orgán v uvedeném období nezničil ani jeden záznam o odposlechu, kterým nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení. Žádný z dotázaných orgánů činných v trestním řízení, ani Ministerstvo spravedlnosti, nevede evidenci udělených souhlasů se zničením záznamů odposlechů, resp. založených protokolů o zničených záznamech odposlechů,“ konstatuje dále Toman. Tyto instituce dokonce ani neprovádí zvláštní kontrolu plnění povinností policejního orgánu vyplývajících z § 88 odst. 7 TŘ.
Za nejzávažnější považuje Unie obhájců ČR informaci specifikovanou v bodu 1., jíž se potvrdily obavy Unie obhájců ČR o tom, že policejní orgán neničí ve smyslu § 88 odst. 7 TŘ záznamy o odposlechu. Je tedy zřejmé, že v tuto chvíli stále existuje značené množství záznamů o odposleších, které měly být policejním orgánem již zničeny.
Pandury
Uvedená zjištění si Unie obhájců postup ČR potvrdila u známé kauzy Pandury. V ní byla mimo jiných odposloucháván i mobil novináře Janka Kroupy, a to na základě příkazů k odposlechu vydaných Okresním soudem v Ostravě na konci roku 2011 a na začátku roku 2012. Tato trestní věc byla usnesením policejního orgánu pravomocně odložena v únoru roku 2012. V únoru roku 2015, tj. po 3 letech od pravomocného skončení věci, bylo povinností policejního orgánu, tehdy Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu vedeného Robertem Šlachtou, vyžádat si souhlas státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a podle § 88 odst. 7 TŘ záznamy o odposlechu zničit, protože zjevně jimi nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, když trestní věc byla ukončena odložením.
K ověření zničení záznamů o odposlechu zaslal Kroupa dne 8. 4. 2021 policejnímu orgánu (nyní již NCOZ) dotaz, doplněný dne 28. 4. 2021, zda byly předmětné záznamy odposlechu jeho telefonní linky zničeny a kdy. K tomu policejní orgán odpovědí ze dne 22. 4. 2021, doplněnou dne 13. 5. 2021, uvedl, že odposlechy byly zničeny dne 22. 4. 2021 na základě souhlasu státního zástupce z téhož dne. „Jinými slovy záznamy o odposlechu telekomunikačního provozu nebyly po dobu více než 6 let v rozporu s § 88 odst. 7 TŘ zničeny. Lze předpokládat, že bez aktivního zásahu by záznamy o odposlechu ležely ve spisu až do okamžiku jeho skartování. Lze rovněž důvodně předpokládat, že stejný závěr lze učinit i ve vztahu ke všem dalším záznamům o odposleších provedených v daném trestním řízení,“ kritizuje Toman.
Nezákonný stav týkající se neplnění povinnosti zničit záznamy o odposlechu dokresluje i absence jakékoliv kontroly policejního orgánu ze strany nadřízených složek, pokračuje stanovisko. Jistě nelze hledat jejich povinnost k takové činnosti v trestním řádu, nicméně nic nebrání přijetí vnitřních předpisů, kterými by mělo být zajištěno právo každého, jehož telefonní stanice byla odposlouchávána bez zjištění skutečností významných pro trestní řízení, aby takové informace nebyly součástí spisu, popř. pouze po zákonem stanovenou dobu. Jedním z řešení rozebírané situace může být podle UO novelizace příslušných právních předpisů, díky kterým budou mít soudy a státní zástupci (příp. i Ministerstvo spravedlnosti) povinnost provádět kontrolu policejního orgánu stran plnění jeho povinností zakotvených v § 88 odst. 7 TŘ. Řešení věci by nepochybně přispěla i odpovídající kontrola plnění této povinnosti. Povinnost zničit záznamy platí i o provedeném sledování osob obdobně, jako v případě zničení záznamů o odposlechu. I tady lze předpokládat, že nejsou-li ničeny záznamy o odposlechu podle § 88 odst. 7 TŘ, nejsou ničeny ani záznamy o sledování osob podle tohoto ustanovení. Vzhledem k tomu, že podle § 158d odst. 2 a 3 TŘ lze pořizovat zvukové, obrazové i jiné záznamy, a to i v obydlí, kancelářích a v osobních automobilech dotčených osob, je třeba plnění této povinnosti považovat za stejně závažné, jako v případě odposlechů.
Vzhledem je skandální situaci ohledně nezničených odposlechů Unie proto vyzývá odpovědné orgány, zejména pak Policejní prezidium ČR, k neprodlené kontrole všech ukončených trestních řízení a k okamžitému zničení všech záznamů odposlechů a sledování, které splňují podmínky uvedené v § 88 odst. 7 TŘ a § 158d odst. 8 TŘ. Rovněž vyzývá odpovědné orgány, zejména pak Policejní prezidium ČR, k přijetí opatření, která by plnění uvedené povinnosti policejního orgánu efektivně zajišťovala.
Porušení ochrany osobních údajů
„Uvedená problematika spadá hlavy III zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, která se použije při zpracování osobních údajů, které je nezbytné pro plnění úkolu a výkon veřejné moci spravujícího orgánu stanovených jinými zákonů za účelem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky nebo zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech,“ vysvětluje v úvodu své odpovědi předseda ÚOOÚ Jiří Kaucký s tím, že jde o transpozicí příslušné směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU).
Dozorová působnost ÚOOÚ je založena ustanovením, dle kterého ve vztahu ke zpracování osobních údajů podle hlavy III, nejde-li o zpracování osobních údajů prováděné soudy a státními zastupitelstvími, ÚOOÚ provádí dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů.  Co se týče Vašeho podnětu jako takového, obsahuje závažné informace ohledně praktické aplikace povinností vyplývajících z § 88 odst. 7 trestního řádu. Jednou z povinností stanovených v hlavě III zákona č. 110/2019 Sb. je stanovení konkrétního účelu zpracování osobních údajů. V případě, že by se prokázalo, že policejní orgán nezničil v souladu s § 88 odst. 7 trestního řádu ty záznamy o odposlechu a záznamy telekomunikačního provozu, při nichž nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, musel by být schopen doložit, za jakým účelem tyto záznamy uchovává, pokračuje dále Kaucký s tím, že v této souvislosti bude ÚOOÚ postupovat dle relevantních ustanovení kontrolního řádu, aby zjistil, jakým způsobem policejní orgány plní své povinnosti dle § 88 odst. 7 trestního řádu,
Chabá kontrola  
Jak sdělil EM předseda Stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu použití odposlechu Tomáš Vymazal (Piráti), komise se na jeho j popud zabývala stanoviskem Unie obhájců, které poukázalo na možné porušení zákona ve věci nesplnění povinnosti skartovat odposlechové spisy nevyužité v rámci trestního řízení do tří let od jejich vzniku. „Tuto věc jsme během jednání komise prodiskutovali s ředitelem Útvaru zvláštních činností Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR panem plk. Romanem Vojtíškem, který nám potvrdil, že takový problém skutečně existuje a že se jím zabývá i náměstek policejního prezidenta pro trestní řízení.“ Na dotazy poslanců, jakého rozsahu tento problém dosahuje, odpověděl, že určitě půjde o menší počet, než uvádí stanovisko Unie obhájců, ale že přesná čísla nám bude schopen dodat až na příští schůzi komise, která se pravděpodobně uskuteční v září tohoto roku. Komise se proto rozhodla ve věci zatím nepřijímat žádné usnesení a vyčkat s případnou aktivní kontrolní činností až na dodání slíbených informací.
„Pokud jde o moje osobní stanovisko, mohu říct, že mě konstatované pochybení příliš nepřekvapuje, protože už v otázce plnění tzv. informační povinnosti, kdy má docházet k informování odposlouchávaných osob o tom, že byly odposlouchávány a jejich odposlech nebyl využit v trestním řízení, jsme svědky toho, že orgány činné v trestním řízení nejsou schopny jednoznačně říci, v kolika případech vůbec informační povinnost vznikla nebo v kolika případech byla vypořádána v souladu se zákonem,“ komentuje zjištění UO Vymazal. Svědčí to podle něj o chabém administrativním zabezpečení provádění odposlechů a kontroly plnění souvisejících povinností.
Jak dále uvádí, stejně jako samotné odposlechy už dnes neprovádí lidé, nýbrž počítače, které odposlech zapojí a odpojí v přesně stanovených termínech a pouze na základě všech patřičných povolení, tak i veškeré ostatní úkony týkající se této činnosti by měl provádět počítač, nikoliv člověk. Člověk bude vždy chybovat častěji než stroj, a proto by mu tak choulostivá věc, jakou je zásah do základních lidských práv a zejména pak zásah do lidského soukromí, neměla vůbec být svěřována. „Kdo jiný by měl zcela striktně dodržovat všechny zákony, než právě ty orgány státní moci, které mají za úkol dodržování zákonů kontrolovat. Proto by během činnosti orgánů činných v trestním řízení neměla být tolerována žádná pochybení ani žádné situace, kdy dochází ke zpětné legalizaci provedených úkonů. Všechny podobně choulostivé úkony by měly být v co největší míře automatizovány, nebo alespoň automatizovaně kontrolovány,“ uzavírá Vymazal.

PETR TOMAN, člen prezídia UO ČR a představenstva ČAK
Foto 1: Pixabay
Foto 2: Poskytnuto Petrem Tomanem
Zdroj: Dušan Šrámek