Evropská komise v červenci zažalovala Francii u Soudního dvora EU kvůli jejímu zákonu o označování výrobků a obalů značkou „Triman“. Je to spor o recyklaci, nebo o principy jednotného trhu?
Když recyklace rozděluje
Představte si, že si koupíte láhev vody nebo krabici od bot a na obalu najdete symbol človíčka se třemi šipkami – to je francouzský „Triman“. Vedle něj jsou pokyny „Info-tri“, které vám říkají, kam s odpadem. Francie tímto systémem od roku 2022 bojuje za lepší recyklaci. Jenže Evropská komise teď říká: „Stop, tohle narušuje volný pohyb zboží!“ Podle ní francouzský zákon nutí firmy přizpůsobovat obaly speciálně pro jejich trh, což zvyšuje náklady a komplikuje obchod v EU. A tak se spor dostal až k Soudnímu dvoru EU.
Co je v sázce?
Abychom pochopili, o co jde, musíme se podívat na širší obrázek. EU si dala ambiciózní cíl – do roku 2025 dosáhnout 55 % míry recyklace komunálního odpadu. Česká republika je na dobré cestě tento cíl splnit, ale jednotlivé státy mají různé přístupy. Francie se rozhodla jít vlastní cestou a zavedla povinné označení Triman, které spotřebitelům jasně ukazuje, jak třídit odpad. Zní to jako dobrý nápad, ne? Problém je, že to firmy, které chtějí prodávat ve Francii, nutí měnit obaly a přizpůsobovat se místním pravidlům. Podle dat z analýz obalového průmyslu, jak uvádí asociace Europen, to znamená vyšší náklady a administrativní zátěž.
Evropská komise zahájila řízení proti Francii už v únoru 2023 formální výzvou, následovalo odůvodněné stanovisko v listopadu 2024 a teď, v červenci 2025, přišla žaloba. EU argumentuje, že takové národní předpisy narušují volný pohyb zboží – jeden ze základních pilířů unijního trhu. Francie se však brání: „Chceme jen pomoci lidem lépe recyklovat. Až přijdou jednotná pravidla EU v roce 2028, přizpůsobíme se.“ Do té doby si ale svůj systém hodlá ponechat.
Když pravidla rozdělují
Není to poprvé, co se národní zájmy střetávají s unijními pravidly. Vzpomeňme si na spory o označování potravin nebo technické normy v minulosti. Pokaždé šlo o to samé – jak najít rovnováhu mezi lokálními potřebami a jednotným trhem. Francouzský zákon AGEC (Anti-Gaspillage et Économie Circulaire) z roku 2020, který Triman zavedl, je součástí širší snahy o oběhové hospodářství. Jenže zatímco Francie tlačí na ekologii, firmy – včetně těch českých – si stěžují na komplikace. A co na to my, spotřebitelé? Máme z toho jen zmatek, nebo i nějaký přínos?
Dvě strany mince: Ekologie versus ekonomika
Podívejme se na argumenty obou stran. Evropská komise trvá na tom, že jednotný trh je klíčový pro ekonomiku EU. „Lokální zákony, jako je ten francouzský, vytvářejí překážky a zvyšují náklady,“ zdůrazňují její představitelé. Naopak Francie, konkrétně její Ministerstvo pro ekologickou transformaci, hájí Triman jako nástroj pro lepší informovanost spotřebitelů a vyšší míru recyklace. A mají pravdu v tom, že ekologické povědomí je třeba posilovat. Obalový průmysl, zastoupený asociací Europen, však varuje: „Povinné značení je nepřiměřená zátěž. Firmy musí platit za úpravy obalů, které jinde v EU nejsou potřeba.“ A pak jsou tu ekologické skupiny, které často podporují místní regulace, protože věří, že mohou urychlit přechod k oběhovému hospodářství. Kdo má pravdu? Nebo je to jen další příklad, kdy dobré úmysly narážejí na tvrdou realitu byznysu? Spor mezi EU a Francií ukazuje, jak složité je skloubit ekologické cíle s ekonomickými pravidly. Na jedné straně máme snahu o lepší recyklaci a informovanost, na druhé potřebu jednotného trhu, který usnadňuje obchod.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: Politico.eu – článek o podrobnostech sporu a argumentech EU, PackagingEurope.com – analýza dopadů na obalový průmysl, Europa.eu – informace o nařízení PPWR a cílích EU v oblasti recyklace, Tiskové zprávy Francouzského ministerstva pro ekologickou transformaci – stanovisko Francie k systému Triman, Analýzy asociace Europen – data o nákladech a administrativní zátěži pro firmy.