Česká advokátní komora (Komora) bere na vědomí dnes vyhlášený nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 ve věci práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby.
Právní úprava, kterou Ústavní soud shledal jako protiústavní, se týká podmínky, podle které může o určení advokáta v rámci bezplatné právní pomoci požádat Komoru pouze nemajetný žadatel, a to po osvědčení svých příjmových a majetkových poměrů.
Naopak u majetných klientů vycházela právní úprava z principu volné soutěže mezi advokáty s tím, že hrazené právní služby si majetní klienti dokážou obstarat sami, neboť v České republice v současné době vykonává aktivně advokacii téměř 13 tisíc advokátů.
Ústavní soud dospěl k závěru, že role Komory má být širší, neboť právo na právní pomoc musí být zajištěno všem, tedy jak osobám nemajetným, tak majetným. Tedy i ti druzí, pokud se jim nepodaří najít advokáta, který by jim poskytl požadovanou právní službu, budou mít právo požádat Komoru o určení advokáta, ovšem za odměnu stanovenou podle ustanovení advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění) o mimosmluvní odměně, pokud se s Komorou určeným advokátem nedohodnou jinak.
Zrušení podmínky prokázání nemajetnosti v § 18c odst. 1 zákona o advokacii znamená nutnost novelizace příslušných ustanovení zákona o advokacii tak, aby byl odlišně stanoven postup v situaci, kdy žádá o určení advokáta nemajetný klient v rámci práva na bezplatnou právní pomoc, a kdy tak činí majetný klient, který odměnu určeného advokáta uhradí sám. Komora bude při přípravě této právní úpravy postupovat v úzké spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti jakožto věcně příslušným resortem.
Ačkoli tato změna bude pro Komoru znamenat nárůst administrativy a finančních nákladů spojených s určováním advokátů, je připravena svou širší roli plnit, neboť tak již v minulosti, před novelizací ustanovení zákona o advokacii o bezplatné právní pomoci účinnou od 1. července 2018, činila.
„V praxi mohou nastat případy, kdy i klient, který nesplňuje podmínky pro poskytnutí bezplatné právní pomoci, nemůže najít advokáta, který by ho zastupoval v řízení, kde je zastoupení advokátem nezbytné. Důvodem může být skutečnost, že se jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování práva, přičemž advokáti fungují jako přirozený filtr uplatňování takových nároků. Druhým důvodem pak může být, že ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně, podle nichž se postupuje, nedojde-li mezi advokátem a klientem k dohodě o odměně, již dávno neodpovídají realitě, neboť naposledy byl advokátní tarif valorizován v roce 2006, přičemž za uplynulých 16 let činí kumulovaná inflace takřka přesně 50 %. O to důležitější se jeví i ve světle dnešního rozhodnutí Ústavního soudu současná jednání mezi Českou advokátní komorou a Ministerstvem spravedlnosti o novelizaci advokátního tarifu, aby odpovídal současným finančním relacím a dostatečně motivoval advokáty k poskytování právních služeb i tam, kde tomu tak v současné době není“, doplňuje předseda ČAK JUDr. Robert Němec, LL.M.
Foto: Pixabay
Zdroj: ČAK