Analýza: Za roční půjčku padesát tisíc korun se dá zaplatit až o devadesát pět tisíc víc

Ukázala to analýza třiceti osmi bank a nebankovních společností, které poskytují spotřebitelské úvěry. Výsledky a žebříček institucí zveřejnila dnes společnost Člověk v tísni (ČvT). Index odpovědného úvěrování sestavovala poprvé v roce 2009.
Informace mají lidem pomoci při rozhodování o tom, zda a od koho si peníze půjčí. Experti očekávají, že v krizi poptávka po úvěrech poroste. Autoři sledovali patnáct kritérií. Zaměřili se na náklady půjčky, sankce při potížích se splácením, vstřícnost ke klientům a dostupnost a srozumitelnost informací. Poskytovatel mohl získat čtyři hvězdičky. Ty podle autora analýzy Davida Borgese představují přijatelnou cenu a obchodní podmínky bez záludností, tři hvězdičky znamenají dílčí výhrady. U společností s nižším hodnocením by lidé měli podmínky půjčky pečlivě prozkoumat a zvážit, zda vysoké splátky zvládnou. Poskytovatelům bez hvězdičky by se měli vyhnout, radí Borges.
„Půjčka od neseriózní společnosti je problémem vždy, ale v krizi mohou být pro lidi následky špatného rozhodnutí opravdu zdrcující. Vysoká cena nebo přemrštěné náklady při nesplácení proměňují úvěr v past, ze které není úniku,“ uvedl vedoucí dluhového poradenství společnosti Člověk v tísni Daniel Hůle.
Banky půjčují podle autorů zhruba s úrokem od deseti do patnácti procent, větší nebankovní společnosti zhruba od dvaceti do třiceti procent. U osmi poskytovatelů úrok činí víc než půjčená částka, a to až dvě stě procent. Za roční půjčku padesát tisíc korun tedy mohou lidé zaplatit od zhruba dvou a půl tisíce do devadesáti pěti tisíc korun. U devatenácti z třiceti osmi sledovaných institucí je to do deseti tisíc korun. Tři poskytovatelé chtějí zpět sedmdesát tisíc, osmdesát pět tisíc a devadesát pět tisíc korun.
„Půjčky s roční úrokovou sazbou do čtyřiceti procent mohou lidem v krátkodobých problémech pomoci. Pokud je ale cena vyšší, řada lidí už začíná mít problém splátky zvládnout. A pořád je na trhu dost společností, které si za rok na úrocích vezmou víc, než je samotná výše půjčky,“ upozornil Borges.
Při půlročním nesplácení čtyři společnosti požadují za prodlení do deseti tisíc korun. Sedmnáct poskytovatelů účtuje od deseti tisíc do dvaceti tisíc korun. U dvou institucí mohou ale lidé při potížích vydat i víc, než si původně půjčili. U jedné je to kolem padesáti pěti tisíc korun, u druhé přes sedmdesát tři tisíc korun.
Částky jsou v indexu teď přesnější než dřív, kdy autoři vycházeli jen z informací na webech poskytovatelů. Nyní se přímo dotazovali, kolik lidé uhradí za upomínací dopisy, textové zprávy, e-maily a telefonáty či právní podklady k zažalování pro nesplácení.
Kalkulačku, která pomůže s odhadem splátek, nemá na webu sedm poskytovatelů. Osm společností neuvádí maximální úrokovou sazbu.
Autoři o výsledcích předem informují i poskytovatele půjček. Uvedli, že přibývá těch, kteří jsou s nimi ochotni jednat a podmínky upravit.
ČTK