Česko patří mezi pracovně nejatraktivnější země světa

V rámci střední a východní Evropy dokonce získala prvenství. Za úspěch vděčí Česká republika vysoké úrovni odborných a technických dovedností. Vůbec nejlepší na světě je Švýcarsko, za nímž následují Singapur, USA, Norsko, Švédsko a Finsko. Informace přinesla studie společnosti Adecco, která u sto devatenácti států hodnotila schopnost přitahovat, rozvíjet a udržet talentované pracovníky.
Země, které byly v rámci studie hodnoceny nejlépe, spojuje kvalitní vzdělávací systém kombinující klasické formální vzdělávání s moderní projektovou výukou a obchodní prostředí s přiměřenou regulací. Dále je spojuje také fakt, že uskutečňují efektivní politiku zaměstnanosti spojující flexibilitu a vysokou míru sociálního zajištění.
Česká republika dosáhla vysoké pozice v žebříčku zejména díky vysoké úrovni odborných a technických dovedností. Relativně dobře hodnocena je podle studie v tuzemsku úroveň genderové rovnosti a možnost sociální mobility. Na druhé straně prostor pro zlepšení lze hledat v zájmu přijímat talentované zahraniční pracovníky, ve vyšší toleranci menšin či zefektivnění vzájemné kooperace mezi firmami.
Co se týká jednotlivých kategorií, nejvýše se Česká republika umístila ve schopnosti udržet talentované pracovníky (na 17. pozici). Podle ředitele Adecco ČR Ondřeje Wysoglada je hlavním důvodem vysoké skóre v bezpečnosti, vysoká úroveň sociálního a důchodového zabezpečení a v neposlední řadě výborné životní, zdravotní a hygienické podmínky.
Studie se také zaměřila na pracovní atraktivitu devadesáti vybraných světových měst, v rámci které obsadila Praha 25. a Brno 51. místo. Česká metropole se tak umístila lépe než například Barcelona, Berlín, New York, Řím nebo Singapur. „Praha je z důvodu strategického umístění ve středu Evropy a velmi dobré dopravní dostupnosti dlouhodobě zajímavá pro zahraniční společnosti. Zároveň nabízí kvalitní podmínky pro život,“ komentoval úspěch českého hlavního města Wysoglad.
Ze závěrů studie vyplývá doporučení, aby organizace, města i státy v zájmu zvyšování konkurenceschopnosti začaly záměrně vytvářet společnosti a týmy složené z různorodých osobností s odlišným vzděláním, původem nebo životními zkušenostmi. Vlády by se měly zaměřit především na vytváření vzdělávacích systémů, které budou rozvíjet sociální dovednosti a schopnost vzájemné spolupráce a stimulovat otevřenost a mezikulturní výměnu.