Recenze novely zákona o ochraně ovzduší.
Hodnocení Ekonomického magazínu: 70 %
Autor: vláda
Datum předložení: listopad 2017
Novelu zákona o ochraně ovzduší, která se týká přimíchávání biosložky do motorových paliv, možná ve sněmovně čeká podobná rozprava, jaká se v minulém volebním období strhla okolo daňového zvýhodnění biopaliv. Tehdejší a nejspíš i budoucí opozice toto téma využila k útokům na „žlutého barona“ Babiše a jeho střet zájmů. Přitom to paradoxně byla Nečasova vláda a Miroslav Kalousek jako ministr financí, kdo daňové zvýhodnění biopaliv i jejich přimíchávání do nafty a benzinu zavedli. Česká republika se totiž spolu s dalšími státy EU zavázala, že do roku 2020 bude v dopravě využívat 10 procent energie z obnovitelných zdrojů.
Zákon, který přimíchávání biosložky zavedl, vetoval tehdejší prezident Klaus s odůvodněním, že „pozitivní či negativní dopady přimíchávání biosložek do pohonných hmot nebyly ve svém souhrnu seriózně zhodnoceny“. K tomu přidal varování, že „… cíl Evropské unie může znamenat ve svém důsledku například i likvidaci lesů a jejich přeměnu na plantáže…“. Kromě sněmovny, která prezidentovo veto přehlasovala, se proti takovým zpozdilým názorům důrazně ohradil též jistý miliardář Andrej Babiš.
Uplynulo osm let, a plantáže palmového oleje ničí pralesy, ohrožují zvířátka i obživu obyvatel v chudších částech světa. Tuzemské plantáže řepky a kukuřice zase vyčerpávají půdu a urychlují její erozi. Tak to dopadá, když ekologové zachraňují planetu před popírači globálního oteplování. Neblahé dopady přimíchávání potravin do nádrží se sice EU rozhodla řešit, nikoli však přiznáním omylu, ale přechodem na jiný. Závazek 10 procent zůstal, biopaliva první generace však z něj mohou pokrýt maximálně sedm procent a vyspělá biopaliva pak minimálně dvě procenta.
Výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí dokonce nedávno odhlasoval požadavek ukončit přidávání první generace biopaliv do pohonných hmot. Podle návrhu europoslanců mají v roce 2030 skončit biopaliva vyráběná z řepky, kukuřice nebo z cukrové řepy. Ještě dříve se má zakázat biopalivo z palmového oleje, a to již v roce 2021. Aktuální návrh Evropské komise je poněkud umírněnější. Podle něj bude ještě v roce 2030 možné pokrýt 3,8 procenta závazku ze zemědělské produkce.
Aktuálně předkládaný návrh zákona posun k podpoře biopaliv druhé generace reflektuje a současně v souladu s příslušnými směrnicemi fakticky změkčuje způsob, jakým má být evropského cíle dosaženo. Dodavatelům benzinu a nafty dává možnost do minimálního povinného podílu biopaliv započítat dvojnásobné množství biopaliv vyrobených z použitých kuchyňských olejů a kafilerních tuků a tzv. pokročilá biopaliva, která jsou vyráběna z odpadů a nepotravinářské biomasy, např. biopaliva z řas, slámy a glycerolu.
Jinak řečeno, desetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů dosáhneme tak, že určitou část započítáme dvakrát. A aby toho náhodou nebylo pořád málo, návrh zákona dále umožňuje, aby dodavatelé motorového benzinu a motorové nafty mohli do snížení emisí skleníkových plynů započítat i zemní plyn či zkapalněný ropný plyn, čistá a vysokoprocentní biopaliva, elektřinu a případně vodík, které pro dopravní účely dodali oni sami či je dodala jiná osoba, se kterou uzavřou smlouvu o společném plnění povinnosti.
Ponechme raději stranou, zda se zemní nebo ropný plyn může rozhodnutím EU stát obnovitelným zdrojem, a věnujme se otázce, zda je reálné nahradit biopaliva z řepky a lihu biopalivy, která se mají vyrábět především z odpadních tuků a olejů. Je třeba si uvědomit, že pokud bychom touto surovinou měli nahradit řepku, potřebovali bychom jí zhruba 300 tisíc tun ročně. Obávám se, že zajistit takové množství vyjetého oleje by se nepodařilo ani za předpokladu, že si každý povinně koupí friťák a denně něco usmaží.
Ve skutečnosti si friťáky nejspíš koupí šikovný dodavatel, k tomu pořádnou dávku řepkového oleje, trochu ho přismahne a vykáže jako použitý. Zákon sice počítá s kontrolou i sankcemi, ale s tím si našinec poradí. Stejně jako v dobách lehkých topných olejů nás tak možná čekají zajímavé kauzy. Vina zákona jako takového to ale není, jen transponuje směrnice, které sice alibisticky, nicméně realisticky reagují na to, že drtivá většina států není schopna původní cíl podílu obnovitelných zdrojů v dopravě do roku 2020 splnit.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
