Recenze novely zákona o cestovním ruchu.
Hodnocení Ekonomického magazínu: 80 %
Předkladatel: vláda (MMR)
Datum předložení: listopad 2017
Evropská unie si obecně potrpí na ochranu spotřebitele. Ale na ochranu spotřebitele, respektive klienta cestovních kanceláří si potrpí zcela extrémně. Je to právě on, kdo prakticky nemůže tratit, pokud cestovka zkrachuje, a to nemluvíme o špatných výhledech, zkažených dovolených a nárocích při vadách zájezdu vůbec. A protože cestovky nelení a vymýšlejí různé kličky, jak regulaci obcházet, musí se činit i Komise při zpřesňování příslušné směrnice, lepším vymezování pojmů a vymýšlení pojmů nových.
Už od přijetí zákona o cestovním ruchu v roce 1999 mají cestovní kanceláře povinnost sjednat si pojištění pro případ krachu. V průběhu času se ale ukázalo, že tuto povinnost si cestovní kanceláře, pojišťovny a v neposlední řadě i stát vykládají různě. Když v letech 2012 a 2013 začaly pojišťovny klientům zkrachovalých cestovek vyplácet jen o něco více než 50 procent škody, Ministerstvo pro místní rozvoj se jich zastalo a tvrdilo, že podle „eurokonformního“ výkladu zákona mají povinnost nahradit škodu v plné výši.
Zákon o cestovním ruchu sice ukládal cestovním kancelářím pojistit se na veškerá rizika, aby je pak pojišťovny mohly v plné výši uhradit, ale už prakticky neřešil, jak zajistit, aby to skutečně udělaly. Stačilo, aby cestovka pojišťovně zatajila pravý rozsah svého podnikání, čímž uspořila za pojistku, v případě krachu pak ale nebyla dostatečně pojištěná. Pojišťovny klientům logicky vyplácely jen to, co si cestovka skutečně pojistila. A ministerstvu vzkázaly, že z principu mohou plnit jen do výše pojistného limitu.
Na ministerstvu to ale viděli jinak, proto připravili novelu zákona o cestovním ruchu, ve které chtěli pojišťovny i cestovky donutit k tomu, aby čeští klienti měli evropskou jistotu, že o nic nepřijdou. Cestovním kancelářím uložili vést průkaznou evidenci o prodaných zájezdech a rozšířili jejich informační povinnosti vůči pojišťovnám a současně posílili odpovědnost pojišťoven za výši sjednaných pojistných limitů a natvrdo stanovili, že pojišťovna nesmí omezit plnění ani v důsledku nedostatečně sjednaného pojistného limitu.
Reakce šesti pojišťoven, které u nás cestovní kanceláře pojišťují, byla taková, že s tím za těchto okolností raději seknou, neboť je nikdo nemůže nutit, aby na sebe braly rizika za jiný podnikatelský subjekt. Zákon jim sice dával možnost vymáhat na cestovkách případnou škodu, jenže každý ví, že pokud je dotyčný v úpadku, těžko si na něm něco vezme. Když vzájemný spor vygradoval až k tomu, že pojišťovny odmítaly cestovním kancelářím prodlužovat smlouvy, ministryně Šlechtová se zalekla a přistoupila na kompromis, který si v Senátu pojišťovny prolobbovaly.
Tehdy také ministryně přislíbila, že do konce roku 2017 připraví další novelu, která kromě implementace nové evropské směrnice definitivně vyřeší i tento problém. Minulý týden svůj slib splnila a příslušný návrh předložila vládě. A rozhodně to není drobná novelka. Nová evropská směrnice zákon mění poměrně výrazně, především však v oblasti vymezení pojmů, podmínek získání koncesní listiny, informačních povinností atd. Mimo jiné též zavádí nový produkt: spojené cestovní služby, který, jak jinak, musí být rovněž plně pojištěn.
Nad rámec směrnice návrh počítá se zřízením garančního fondu. Cestovní kanceláře do něj budou povinně přispívat (maximálně 0,25 % z plánovaných tržeb) a v případě krachu z něj budou hrazeny náklady, které nepokryje pojištění nebo bankovní garance. Konkrétní výši příspěvku stanoví každoročně MMR. Vybrané prostředky budou patřit státu a spravovat je bude Státní fond rozvoje bydlení. V případě, že by na plné odškodnění klientů nestačily ani tyto prostředky, půjčí si fond na peněžním trhu.
Návrh se pochopitelně líbí pojišťovnám, méně už cestovním kancelářím. V zásadě se ale jedná o rozumné řešení, které mělo přijít dřív. Pojišťovny nelze zaměňovat s dobročinnými spolky na ochranu turistů. Poněkud zvláštní je, že fond má spadat pod Státní fond rozvoje bydlení, který sice nemá co na práci, ale s cestovním ruchem nemá nic společného. Na druhou stranu se alespoň nemusí zřizovat nová instituce a cestovky mohou být rády, že činnost fondu nemusí zabezpečit samy.
Za další, byť formální, vadu lze považovat i předložení zákona v tomto čase. Sněmovna ještě není ustavena, a tak ho vláda ani nemá kam poslat. Nezdá se, že by se jednalo o tak urgentní záležitost, aby se jí musela sněmovna začít zabývat ještě letos, a tak možná jediným důvodem je, že paní ministryně chtěla svůj slib splnit ještě dřív, než odejde velet armádě.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
