Kryptoměny jsou digitální aktiva založená na technologii blockchain, která umožňuje decentralizované a bezpečné transakce bez potřeby tradičních finančních institucí. Laicky si můžeme představit kryptoměnu jako datový řetězec (písmena a číslice) s přesně stanovenými parametry, který je vytvořen a ověřován v blockchainové databázi. Vlastnictví kryptoměny je pak určeno kryptografickým podpisem a zaznamenáno v decentralizované účetní knize, přičemž převody probíhají prostřednictvím šifrovaných transakcí bez nutnosti zprostředkovatele.
Mezi nejznámější kryptoměny patří Bitcoin, Ethereum a mnoho dalších alternativních tokenů (měn). Díky jejich rostoucí popularitě se kryptoměny staly nejen platebním prostředkem, ale také investičním nástrojem, který může generovat zdanitelné příjmy. Tyto příjmy mohou pocházet z obchodování, těžby, poskytování likvidity na decentralizovaných finančních platformách či tzv. stakingu, který lze chápat jako “uložení v síti”, tedy obdobu vkladu na termínovaný účet v bance, neboť toto uložení je v závislosti na objemu a době honorováno (úročeno).
Z hlediska daňové povinnosti se kryptoměny neliší od jiných aktiv, jako jsou nemovitosti, umělecká díla nebo komodity. Při jejich nabytí a následném prodeji vzniká zisk či ztráta, což podléhá dani z příjmu. Rostoucí popularita kryptoměn přitahuje nejen investory, ale i pozornost státních institucí, které zpřísňují dohled nad kryptotransakcemi a zavádějí nové regulace, aby zajistily jejich řádné zdanění.
Proč se téma stává aktuálnějším než kdy dříve?
Kryptoměnami se zabývají státní autority po celém světě – vlády, centrální banky a zákonodárci se snaží ochránit ekonomické zájmy států, zajistit dodržování zákonů a udržet stabilitu svých finančních systému. Mají zájem zdanit zisky, generované kryptoměnami. Anonymita a decentralizace kryptoměn byly a nadále mohou být zneužívány k obcházení daňových povinností, k financování nelegálních aktivit nebo k praní špinavých peněz. Kryptoměny jsou volatilní a mohou způsobit investorům značné finanční ztráty. Zároveň jsou kryptoměny technologicky velmi inovativní. Státní autority projevují například zájem rozvíjet blockchainové technologie (na nichž jsou kryptoměny založeny) a centrální banky mnoha států zkoumají nebo již zavádějí vlastní digitální měny (CBDC), které mají nabídnout stabilnější alternativu k soukromým kryptoměnám a umožnit efektivnější platební systémy.
Evropská unie v posledních letech významně pokročila v regulaci kryptoměnového trhu a digitálních financí. Dvě klíčové legislativy, MiCA (Markets in Crypto-Assets Regulation) a DORA (Digital Operational Resilience Act), znamenají nové požadavky na poskytovatele kryptoměnových služeb i tradiční finanční instituce. Zatímco MiCA se zaměřuje na regulaci kryptoměnových aktiv a jejich obchodování, DORA posiluje kybernetickou bezpečnost v celém finančním sektoru, včetně kryptoměnových platforem.
MiCA: Regulace kryptoměn v EU
MiCA byla přijata v roce 2023 a postupně vstupuje v platnost.. Jejím hlavním cílem je vytvořit jednotný právní rámec pro kryptoměnový trh v EU, zajistit ochranu investorů před podvody a snížit rizika, vyplývající zejména z nestability kryptotrhů. Mezi jinými zavádí MiCA povinnou registraci a licencování poskytovatelů kryptoměnových služeb, (burzy, směnárny, správcovské platformy). Zásadní součástí MiCA je i regulace stablecoinů, což jsou kryptoměny, jejichž hodnota je navázána na jiná aktiva, nejčastěji na některou z běžných měn (tzv. fiat měnu, jako je USD, EUR nebo třeba CZK). Existuje několik typů stablecoinů podle toho, jakým způsobem udržují stabilitu. Jsou to
- Fiat-backed stablecoiny (kryté fiat měnou) – jedná se o kryptoměny vydávané subjektem, který by měl držet odpovídající rezervy v některé fiat měně, tedy v měně, kterou vydává stát, resp. centrální banka a jejíž hodnota je založena na důvěře v tento stát a jeho centrální banku. Hodnotu (kurz) fiat měny určuje trh, kupní síla je tedy závislá na inflaci, úrokových sazbách a důvěře v danou ekonomiku. Zároveň je fiat měna zákonným platidlem, lidé ji tedy musí v dané zemi přijímat pro běžné transakce. Principem stablecoinů je, že na každý vydaný stablecoin (např. 1 USDT) by měla být v držení emitenta 1 jednotka fiat měny (např. 1 USD) a že majitel takového stablecoinu jej může kdykoliv směnit za podkladovou měnu v poměru 1:1. Příkladem stablecoinů jsou USDT (Tether) – největší stablecoin krytý USD, emitovaný společností Tether Limited, která je dceřinou firmou iFinex Inc., vlastnící kryptoměnovou burzu Bitfinex. Tether je sice považován za kontroverzní (část rezerv nemá v USD, ale v jiných aktivech), přesto stále dominuje na trhu. Dalším stablecoinem je USDC (USD Coin), emitovaný firmou Circle, který je považován za transparentnější než Tether. Firma Circle emituje také stablecoin EURC (Euro Coin), krytý společnou evropskou měnou.
- Crypto-backed stablecoiny, tedy kryté jinými kryptoměnami. Toto krytí je většinou předimenzované (150 % vydaného množství), aby pokrylo volatilitu kryptoměn. Příkladem je DAI, kryptoměna řízená decentralizovanou organizací MakerDAO a krytá kryptoměnami (např. Ethereum), které jsou vloženy do tzv. inteligentních kontraktů v blockchainu (konkrétně protokolu MakerDAO), které udržují DAI stabilní v poměru k dolaru. Pokud hodnota dané kryptoměny (v tomto případě Ethereum) klesne pod určitou úroveň, automatizované systémy ji mohou prodat a přesunout jištění k jiným kryptoměnám. Funguje zde také stabilizační poplatek (stability fee) a Target Rate Feedback Mechanism (TRFM), které pomáhají držet hodnotu DAI na úrovni 1 USD.
- Algoritmicky udržované stabelcoiny (algorithmic stablecoiny), které nejsou kryté rezervami, ale nabídka a poptávka se dynamicky přizpůsobují tak, aby hodnota byla stabilní. Takto řízený stablecoin TerraUSD (UST) zkolaboval v roce 2022 – je to tedy méně spolehlivá varianta.
Smyslem stablecoinů je minimalizovat cenovou volatilitu běžnou u tradičních kryptoměn, jako je Bitcoin. MiCA stanovuje, že emitenti stablecoinů musí zajistit dostatečné finanční rezervy, aby byla garantována jejich stabilita a možnost kdykoliv je směnit za podkladovou měnu.
DORA: Ochrana proti kybernetickým hrozbám
Na rozdíl od MiCA, která se soustředí primárně na regulaci kryptoměnového trhu, je cílem DORA zvýšit digitální odolnost celého finančního sektoru v EU. Zavádí přísnější požadavky na kybernetickou bezpečnost, správu IT rizik a odolnost proti digitálním hrozbám. Organizace budou muset zavést systém monitorování a hlášení kybernetických incidentů, pravidelně testovat své IT systémy a prokazovat, že jsou schopné zvládat kybernetické útoky. To je zásadní i pro krypto sektor, kde hackerské útoky na burzy a ztráty digitálních aktiv představují významný problém.
V ČR vstupuje letos v platnost zákon o digitalizaci finančního trhu, který implementuje předpisy EU v oblasti digitálních financí, včetně nařízení MiCA a DORA. Tento zákon zároveň stanovuje i podmínky zdanění výnosů z kryptoměnových operací. Jedná se o zavedení časového a hodnotového test pro osvobození od daně z příjmů fyzických osob. Časový test osvobodí od zdanění kryptoměny, které jsou drženy ve vlastnictví poplatníka déle než tři roky. Hodnotový test zase umožní, že transakce do 100 tisíc Kč ročně se nebudou uvádět v daňovém přiznání a nebudou tedy ani zdaňovány.
Zdanění příjmů z kryptoměnových operací
Výnosy z nákupu a následného prodeje či z těžby kryptoměn za rok 2024 se zdaňují stejně, jako jakékoliv jiné zisky: od prodejní ceny se odečtou náklady na pořízení (tedy nákupní cena + poplatky + další náklady) a rozdíl se započítá do daňového základu. Pokud pak celkový daňový základ představuje částku do 1 676 052 Kč, zdaňuje se sazbou 15 %. Část daňového základu nad tento limit se daní progresivní sazbou 23 %.
Lze očekávat, že výnosy z kryptoměn, dosažené v roce 2025 se budou danit podle nových pravidel, tedy s uplatněním časového a hodnotového testu. Pokud jde o hodnotový test, je zřejmé, že zvýhodňuje drobné investory, kteří za rok prodají kryptoměny do celkového objemu 100 tisíc korun – pozor, nejedná se o zisk z prodeje, ale o celkovou hodnotu prodejů za rok! Za zmínku také stojí, že pokud nejde o podnikání (tedy pokud kryptoměnové operace mají charakter příležitostný), zdaňují se podle § 10 a neplatí se z nich sociální a zdravotní pojištění. Časový test počítá s tím, že pokud byly kryptoměny drženy ve vlastnictví poplatníka 3 roky a déle, výnos z jejich prodeje se nezdaňuje.
Jak u časového, tak u hodnotového testu je důležité že se daňové přiznání každopádně vyplňuje v CZK a nemusí být úplně jednoduché přepočítat některé částky z kryptoměn na koruny. Ještě složitější může být zjišťování, které kryptoměny měl daňový poplatník v držení déle než tři roky a které vlastnil kratší dobu – z těch musí totiž zisky patřičně zdanit. Existuje na to několik metod.
Jak správně danit zisky z kryptoměn za rok 2025?
Pro zjištění časového testu se používají dva postupy. Metoda FIFO (First In, First Out – první dovnitř, první ven) je účetní a daňová metoda, používaná k určení pořadí prodeje aktiv, například akcií (a tedy i kryptoměn, až to bude platné kritérium zdanění). Funguje to tak, že aktiva, která byla pořízena jako první, se také jako první prodávají. U kryptoměn půjde o to, že pokud investor nakupoval v daném roce kryptoměny v různých časech za různé ceny a následně je prodával, podle metody FIFO se bude zjišťovat celkový objem prodaných kryptoměn v daném roce a poté se zjistí, kolik kryptoměn měl ve vlastnictví před třemi roky. Pokud budou oba objemy (počty) stejné nebo bude v daném roce prodaných kryptoměn méně, než kolik jich bylo před třemi roky v držení, výnos z prodeje v daném roce bude od daně osvobozený. Pokud bude prodaných kryptoměn více než kolik jich bylo v držení před třemi roky, výnos z těch “mladších” bude předmětem zdanění. Jinými slovy – nejdříve se za prodané považují ty kryptoměny, které byly nakoupeny jako první. V daňovém přiznání za rok 2025 by tedy figurovaly výnosy z prodeje těch kryptoměn, které byly nakoupeny v lednu 2023 nebo později (jinými slovy, pokud poplatník vlastnil ke konci roku 2022 stejné nebo větší množství kryptoměn než které v průběhu roku 2025 prodal, bude výnos z prodeje osvobozen od daně z příjmů).
Výhodou metody FIFO je její jednoduchost a přehlednost, zároveň motivuje k dlouhodobým investicím do kryptoměn. Nevýhodou je, že s rostoucí cenou kryptoměn stoupá i daňová zátěž – starší a levnější nákupy se prodávají jako první, takže zisk je vyšší. Metoda FIFO také neumožňuje optimalizovat daňové metody – to je naopak předností metody LIFO – Last In, First Out. Při oceňování majetku touto metodou se nejnověji nakoupené jednotky (akcie nebo třeba kryptoměny) považují za prodané jako první. To znamená, že při výpočtu zisku z prodeje se odečítá pořizovací cena posledně nakoupených kryptoměn. V období rostoucích cen se tím snižuje zdanitelný zisk, neboť od dosažené prodejní ceny se odečítá cena naposledy nakoupených (nejdražších) kryptoměn, což zmenšuje rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou a tedy i daň. Starší, levněji nakoupené kryptoměny zůstávají v portfoliu a jejich prodej (s vyšším ziskem) se odloží na pozdější období. V některých zemích se sice metoda LIFO používá (USA, Japonsko, Kanada), v zemích EU však přípustná není. V Česku se běžně používá metoda FIFO nebo tzv. metoda váženého průměru. (WAC – Weighted Average Cost). Při použití metody WAC se vypočítá průměrná nákupní cena všech držených aktiv (tedy v tomto případě kryptoměn) jako vážený aritmetický průměr a ta se odečítá od ceny prodejní ceny. Po každém novém nákupu se pak průměrná nákupní cena přepočítá. Není-li obchodování příliš časté, je to snadnější, hlavně se tím ale snižuje vliv velkých cenových změn na výši daně z příjmů.
V ČR jsou pro ocenění majetku přípustné pouze metody FIFA a WAC – poplatník si může pro zdaňovací rok zvolit jen jednu z těchto metod, kombinovat je v jednom roce nelze. Pokud ceny kryptoměn dlouhodobě rostou, může být WAC výhodnější, protože sníží zdaňovaný zisk. Výhodnější je i při kolísání cen, naopak při poklesu cen je výhodnější metoda FIFO, neboť s ní vykáže poplatník menší zisk, případně větší ztrátu.
Kurzy kryptoměn k CZK
Protože v daňovém přiznání uvádí poplatník všechny položky v korunách, je důležité znát přípustné postupy pro přepočet. Poplatník v zásadě zdaňuje výnosy z prodeje kryptoměn za fiat měny, ze směny jedné kryptoměny za jinou a pracuje rovněž s platbami za zboží a služby v kryptoměnách. Pokud jde o přepočet nákladů a výnosů v cizích fiat měnách (USD, EUR atp.), lze uplatnit jeden ze tří přístupů:
- Kurz ČNB – každý pracovní den zveřejňuje ČNB kurzy koruny pro různé měny na svých webových stránkách.
- Kurz banky nebo směnárny – použití směnného kurzu, který byl použit při převodu prostředků ve bance nebo směnárně, musí poplatník doložit – například výpisem z banky, nebo potvrzením (účtenkou) od směnárny, kde byla směna provedena.
- Faktura s uvedeným kurzem – Pokud je kurz uveden přímo na faktuře nebo v jiných relevantních dokumentech (například smlouvě o směně měn), může se tento kurz použít pro přepočet.
Ke stanovení kurzu konkrétní kryptoměny vůči CZK lze využít několik postupů. Oficiální kurz ČNB pro kryptoměny neexistuje, ale je možné využít:
- Kurz burzy (tržní kurz), tedy ten, který platil v okamžiku transakce na kryptoměnové burze, na které byla transakce provedena. (např. Binance, Coinbase, Kraken).
- Průměrný kurz za den – Pokud daňový poplatník realizuje větší počet transakcí, může použít průměrný denní kurz daný například průměrem hodnot z několika burz nebo váženým průměrem objemů obchodů (použít lze například data z CoinGecko nebo CoinMarketCap).
- Kurz kryptoměny v některé fiat měně (např. v USD, EUR) + kurz ČNB: Pokud burza kótuje kryptoměnu v USD nebo EUR, pak se nejprve převede na tuto měnu a následně na CZK podle oficiálního kurzu ČNB.
Pokud dochází ke směně mezi dvěma kryptoměnami (např. BTC za ETH), vzájemný kurz mezi nimi se stanoví podle aktuální hodnoty obou kryptoměn k danému okamžiku, přičemž jedna z nich se převede na CZK výše uvedenými způsoby. Když tedy dojde například ke směně 5 ETH za 1 BTC, je vzájemný kurz 5:1. BTC se přepočítá výše zmíněným postupem na CZK a ETH bude mít v CZK hodnotu pětkrát vyšší.
Pro daňové účely je důležité, aby metoda přepočtu byla konzistentní a doložitelná (například výpisem z burzy nebo historickými cenami z renomovaných zdrojů). Je také nutné vést evidenci transakcí a uchovat doklady o příjmech a výdajích, spojených s kryptoměnami.
Nejčastější chyby a úskalí při zdanění kryptoměn
Především stále ještě přežívá mýtus o anonymitě kryptoměn. Je to mylná domněnka – finanční úřady mají přístup k blockchainovým analýzám, které jim umožňují identifikovat daňové poplatníky. Využívají se k tomu analytické nástroje monitorování blockchainových transakcí a spolupráce s burzami na získání informací o uživatelích. Snaha zatajit výnosy z kryptoměnových operací je velmi riskantní neboť chybné stanovení základu daně může vést k vysokým pokutám. Přitom nemusí jít jen o zatajování výnosů (v domnění, že transakce jsou zcela anonymní), ale i o využití nesprávných metod výpočtů, ocenění, stanovení přepočítacích kurzů a o nutnost doložení tvrzených skutečností hodnověrnou evidencí transakcí. K tomu dnes slouží specializované softwary, jejichž použití lze rozhodně doporučit.
I při dodržení všech pravidel mohou kryptoměnové operace přispět k daňové optimalizaci. Například ztráty z obchodování kryptoměn lze započítat proti ziskům, čímž se snižuje celková daňová povinnost. Snížit ji lze také dlouhodobějším držením nakoupených kryptoměn, které jsou pak od zdanění osvobozeny.
Kryptoměny a právnické osoby – jiný režim zdanění: co je výhodné?
Daňové režimy fyzických a právnických osob se liší – uplatňují se různé sazby, účtuje se jinými postupy atd. Zisky z kryptoměn jsou u právnických osob (s.r.o., akciové společnosti atp.) považovány za součást příjmů firmy a daní se korporátní daní, jejíž sazba je vyšší. Na právnické osoby jsou kladeny vyšší nároky z hlediska evidence a přísnější účetní regulace. Naopak určitou výhodu zdaňování kryptoměn přes firmu mohou poplatníci spatřovat v tom, že proti výnosům mohou uplatnit některé náklady a optimalizovat daňové zatížení.
Martin Švehla
Foto: Pixabay
Autor: Martin Švehla