Rozhovor s Miroslavem Svobodou, partnerem Deloitte a Country Leaderem v české pobočce poradenské a technologické společnosti Deloitte.
Miroslav Svoboda je partner Deloitte a Country Leader v české pobočce poradenské a technologické společnosti Deloitte. Zaměřuje se na služby při fúzích a akvizicích a jeho zkušenosti pocházejí z komplexních projektů mezinárodního zdanění a právní a účetní struktury fúzí a akvizic. Podílel se na realizaci různých mezinárodních zakázek, strukturování a akvizic a českých i mezinárodních projektů restrukturalizace a refinancování, včetně rozdělení a prodejů společnosti.
„Největší obava o českou ekonomiku pramení především z našeho zaměření na export, zejména naše úzké navázání na německou ekonomiku. Většinu toho, co se odehraje, tak nejsme schopni plně ovlivnit, protože český trh je malý na to, aby stačil současnému rozvoji a koncentraci kapacit. Ale to, že Česko „stvořilo“ několik velkých hráčů v energetice, médiích, obranném průmyslu, loteriích nebo dalších oborech, není náhoda a já věřím, že svoje místo si najdeme i v době umělé inteligence,“ říká Miroslav Svoboda.
V jakém stavu je podle Vás česká podnikatelská scéna?
Popsat českou podnikatelskou scénu jako homogenní skupinu nelze, je potřeba se dívat na jednotlivé segmenty. Ti největší hráči úspěšně expandují hlavně do zahraničí, zejména na západ od nás – západní Evropa, USA, ale máme i úspěšné akvizice v Asii nebo jižní Americe. Malé a střední podniky, které z podstaty věci musí více spoléhat na český trh, případně trhy sousední, nejsou v lehké situaci. Německo stagnuje, růst ekonomiky v Česku i okolních zemích je nízký, stále doznívá inflace a tlak na náklady. Vzhledem k nízkému růstu a očekávání dopadů geopolitických změn není příliš šancí otočit tento tlak do výrazného zvýšení objemů nebo cen, jinými slovy i samotných tržeb. Nicméně platí, že české podniky jsou většinou velmi konzervativně financované, což znamená, že jsou schopny se přizpůsobit. Přesto platí, že by ta situace neměla trvat dva nebo tři roky, protože pak by se řada z nich dostala do kritické, mnohdy až existenční, situace. No, a na startupové scéně a v technologiích je stále dost zajímavých hráčů, kteří umí z dobrého nápadu raketově vyrůst a prosadit se lokálně i globálně, takže podhoubí pro další růst tu bezesporu je.
Jak vidíte daňovou zátěž českých firem?
I když to navenek vypadá, že v Česku máme nízké daně, protože výše daní v procentech ve srovnání třeba s Německem, Francií nebo severskými zeměmi nevypadá vůbec špatně, tak pro zdejší firmy se zaměstnanci jsou daně jedny z nejvyšších v Evropě. Výše sociálního a zdravotního pojištění placeného zaměstnavatelem daňovou zátěž významně zvyšuje, zjednodušeně – zaměstnanec dostane na ruku jen polovinu toho, co firmu stojí, včetně odvodů zaměstnavatele. Navíc došlo ke zvýšení sazby daně z příjmů pro právnické osoby, což opět trochu ukrojilo ze zisků firem. Situace nicméně není nijak tragická, myslím, že firmy víc trápí ekonomika a celková stabilita.
Co nejvíce dnes podnikatelům chybí?
Předvídatelné prostředí a vize. Předvídatelným prostředím však nemyslím, aby bylo vše pořád stejné, svět se samozřejmě mění a vytváří to velké příležitosti. Nicméně k rozhodování o tom, do čeho budu investovat, co rozjet a co naopak utlumit, potřebuje každý podnikatel, manažer nebo CEO, co nejlepší informace a schopnost odhadnout, co se bude dít v oblastech regulace, politiky, ekonomické podpory nebo naopak jaká omezení přijdou, jestli budou hranice otevřené či uzavřené, jaké budou daně a cla. To vše bohužel v tuto chvíli není schopen odhadnout ani garantovat nikdo a bude velmi záležet na naší adaptabilitě a rychlosti reakcí. Rozvíjet dlouhodobé projekty tak bude stále složitější.
Jak vidíte propouštění a odchod některých firem z ČR?
K propouštění a odchodu firem z Česka zákonitě dochází a bude docházet, v současné chvíli zejména kvůli tlakům v oblasti tzv. „automotive“, kde se situace radikálně změnila oproti stavu, ze kterého česká ekonomika vyrostla. Atraktivita Česka už zkrátka není v nízkých mzdách a dalších – v minulosti poměrně nízkých – nákladech, od energií až po nemovitosti. Tyto i další náklady se v posledních letech podstatně zvýšily, takže se výroba a některé služby přesouvají do levnějších teritorií. Celá Evropa navíc stagnuje i v oblasti technologií, protože nové příležitosti se nevytvářejí v takovém objemu, což rovněž přispívá ke stagnaci. Nově vytvářené obchodní bariéry pak znamenají tlak na blízkost zdrojů a výroby, což může možnost přesunu výroby a služeb brzdit, ale současně i vytvořit nové příležitosti. Detailně predikovat, jak to dopadne, si netroufám, ale jsem mírný optimista a nemyslím si, že nezaměstnanost v Česku významně vzroste.
Jaká byla největší fúze v poslední době v ČR?
Mezi největší prodeje v posledním období bezesporu patří prodej firem Zásilkovna a Meopta. Na prodeji druhé jmenované firmy pracovali naši poradci z Deloitte a šlo o jednu z největších transakcí v novodobé historii Česka. Mezi další velké transakce, které v poslední době proběhly, bych dále zařadil velkou akvizici ČEZ, který koupil GasNet. Energetický sektor je tradičně o velkých transakcích a čeští hráči jako EPH nebo Sev.en jsou velmi úspěšní v akvizicích v zahraničí. V oblasti médií a telekomunikací proběhly velké transakce pod taktovkou PPF, jako například akvizice Nordic Telecom nebo vpuštění finančního investora do struktury e& PPF Telecom Group. Čile se obchodovalo také s nemovitostmi, ať už s hotely nebo obchodními centry. Vzhledem k situaci na Ukrajině i jinde ve světě je také nutné zmínit, že české zbrojařské skupiny jako CSG a Colt, dříve Česká zbrojovka, jsou velmi úspěšné v akvizicích firem obranného průmyslu od Evropy, přes Asii až po Ameriku.
Jak dlouho trvá akvizice firem?
Akvizice firmy trvá prakticky vždy několik měsíců, v některých případech i přes jeden rok. Záleží na velikosti a míře regulace. Pokud akvizice podléhá schválení antimonopolních úřadů, může od podpisu ke skutečnému převzetí firmy uběhnout mnoho měsíců. Záleží také na způsobu, jakým se firma prodává – klasické výběrové řízení od vyhlášení tendru po jeho uzavření trvá cca 4 – 6 měsíců.
Budou narůstat fúze podniků?
V některých oborech určitě, koncentrace v energetice, maloobchodě i v technologiích probíhá a probíhat bude. Z pohledu finanční stability bude nutné spojovat některé hráče, nebo je vlastníci budou prodávat či hledat investory. Ten růst ale nemusí být počtem transakcí, ale spíše jejich objemem. Jak jsem již zmínil před chvilkou, například obranný sektor bude zcela jistě růst a bude bezesporu předmětem koncentrace a zvýšení investic.
Je o české firmy v zahraničí zájem?
Česko je stále velmi atraktivním trhem, zejména v segmentu středních firem, geograficky jsme relativně bezpečně umístěni a vyhnuly se nám velké excesy v politické nebo ekonomické oblasti, myslím například dostupnost a ceny energií, měnovou stabilitu a rovnováhu finančního sektoru. Zahraniční investoři se na Česko dívají příznivě a transakce stále probíhají. Důležité je, abychom sem dostali investice v oblasti nových technologií a s vyšší přidanou hodnotou. Právě tyto velmi důležité sektory jsou u nás reprezentovány spíše raketově rostoucí startupy a šikovnými jednotlivci, což nemusí pro další rozvoj české ekonomiky stačit. V Deloitte pro takové firmy nejen pracujeme, ale rovněž je pomáháme zviditelňovat skrze náš program Deloitte Technology Fast 50, který každoročně oceňuje nejlepší z nich. Klíčové ale samozřejmě je, jakými podmínkami bude těmto sektorům pomáhat či nepomáhat náš stát.
Mají české firmy dostatečný finanční background?
Naše poznatky z různých programů pro české firmy, jako je již zmíněné Technology Fast 50 nebo program oceňující nejlépe řízené rodinné nebo soukromě vlastněné firmy Best Managed Companies, nám dává poměrně dobrý obrázek o finanční situaci českých firem. Troufnu si říct, že jejich situace je stabilní až dobrá. České firmy to většinou nepřehnaly s takzvanou „leverage“, tedy poměrem dluhu a vlastního kapitálu. Tuzemské banky včetně dcer zahraničních bankovních skupin jsou relativně konzervativní v přístupu k úvěrování i případnému splácení nebo řešení problematických situací, takže v této oblasti jsou české firmy většinou v dobré kondici.
Jak ekonomikou hýbou moderní technologie?
Zatím tolik českou ekonomikou nehýbou, ale je třeba se připravit na to, že začnou. Jednou z klíčových moderních technologií je umělá inteligence. Ta mění návyky zákazníků i jejich očekávání a rovněž – spolu s dalšími digitálními technologiemi – hraje důležitou roli i ve využití nebo nevyužití při zefektivňování výroby nebo poskytování lepších služeb. Zatím nevidíme tolik změn ve struktuře zaměstnanců nebo způsobu fungování samotných firem, bude však nevyhnutelně přibývat procesů, které se bez změn neobejdou. Stávající kvalifikovaní zaměstnanci a šéfové se podle mne nemusí tolik bát, že by jich nebylo potřeba. Problém bude spíš s praxí a získáváním zkušeností nové generace – největší tlak je totiž na nahrazení práce „juniorů“ bez zkušeností, ti se totiž v tradičním modelu učí od kolegů a jejich plat je součástí kalkulace ceny výrobku nebo služby – pokud tedy budu předpokládat, že tato práce je „zadarmo“ vykonána AI, kdo pak bude mladou generaci vychovávat a učit? To bude jedna z největších výzev technologického pokroku následujících let.
Může fúzovat v budoucnu i umělá inteligence?
Pokud myslíte, zda bude řídit fúze a akvizice, tak přímo asi ne, ale procesy spojené s fúzemi a akvizicemi už s podporou AI probíhají – například analýzy dat, vyhledávání příležitostí, prověrky firem, čtení velkého množství dokumentů nebo hledání rizik. To vše se dá za použití AI zrychlit a zpřesnit. Ale zatím rozhodně nevyjednává ani nerozhoduje kdo a co koupí, a pokud vlastnit společnosti budou dále lidé, tak snad ani nezačne.
Jaké je podle vás postavení ČR v oblasti ekonomiky?
Největší obava o českou ekonomiku pramení především z našeho zaměření na export, zejména naše úzké navázání na německou ekonomiku. Většinu toho, co se odehraje, tak nejsme schopni plně ovlivnit, protože český trh je malý na to, aby stačil současnému rozvoji a koncentraci kapacit. Ale to, že Česko „stvořilo“ několik velkých hráčů v energetice, médiích, obranném průmyslu, loteriích nebo dalších oborech, není náhoda a já věřím, že svoje místo si najdeme i v době umělé inteligence.
Jak vnímáte současnou světovou ekonomiku? Dojde v nejbližší době k výrazným změnám?
Změny určitě nastanou, ale jak významné, to záleží hodně na politice a schopnosti „businessu“ ovlivňovat chování velkých geopolitických hráčů. O změnách díky technologiím jsem se už zmínil, změny způsobené jiným rozložením sil velmocí, tedy zejména po volbách v USA, případnou obchodní válkou, založenou na clech nebo protekcionismem a eskalací konfliktů v různých částech světa, si netroufám odhadovat – spekulací na toto téma určitě každý najde v mediálním prostoru dost.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Miroslavem Svobodou
Autor: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
