Autor: Poslanci Výborný a další z řad bývalé pětikoalice
Stanovisko vlády: souhlas
Hodnocení EM: 40%
V některých zákonech je třeba číst mezi řádky, jinak by nedávaly smysl. Z tohoto ranku je i poslanecký návrh ministra zemědělství Výborného, spolupodepsaný koaličními poslanci a jednou poslankyní z řad Pirátů. Ti se ostatně holedbají, že to celé vymysleli. Do zákona o zemědělství autoři vkládají definici rodinných zemědělských hospodářství. „Nová úprava pomůže těmto hospodářstvím získat cílenou podporu a přizpůsobit legislativu jejich specifickým potřebám,“ říká k tomu sám Výborný. Akorát že vůbec, protože v návrhu žádná podpora není.
K podmínkám získání statutu rodinného zemědělského hospodářství má patřit především to, že obhospodařuje nejvýše 1000 hektarů půdy, dle evropské definice se jedná o mikropodnik, který má sídlo v obci nebo v sousední obci, na jejímž území se nachází alespoň část obhospodařované plochy. Rodinná farma nemusí být ve vlastnictví jedné rodiny, postačí, když více než 50 % hlasovacích nebo majetkových práv náleží přímo členům jedné rodiny. Ono je to samozřejmě ještě složitější, ale pro představu tento výčet úplně postačí.
Jak takovému návrhu vlastně máme rozumět? Začněme u toho, že v programovém prohlášení vlády stojí: Budeme účinněji podporovat rodinné farmy… Čapí hnízdo tím skoro jistě nemysleli, proto nyní chtějí definovat, co to rodinná farma vlastně je. Dotace a daňové úlevy jsou hezká věc, ale mají svoje rozpočtové dopady, což v době úspor není populární téma. Tak je tam jednoduše nedáme a slíbíme do budoucna. Přihodíme možnost zjednodušení administrativy a splnění vládního slibu na 93% máme s přimhouřením obou očí odškrtnuto.
Rodinné farmy autoři návrhu vidí jako protiklad k velkým zemědělským podnikům, které pěstováním monokultur na velkých plochách navázali na způsob hospodaření předrevolučních jezeďáků. Cílem zakotvení rodinných farem je „spokojený život naplněný prací v zemědělské a potravinářské oblasti, se zájmem o obor a s realizací vlastních představ o svobodném životě na vlastním statku s fungujícím rodinným zázemím a vyhlídkou na generační pokračování, pomáhající udržovat stabilitu zemědělského sektoru, venkova, ale i krajiny a životního prostředí.“
Z návrhu přímo čiší idealizované představy autorů o rurální idyle rodinných gruntů, voňavých chlévech a chuti čerstvě nadojeného mléka. Realita života na venkově je bohužel mnohem méně bukolická. Rodinné hospodaření patří do sféry s obrovskou fyzickou i psychickou zátěží, ke které přispívají výkyvy a nevyzpytatelnost počasí, nestálá výše výkupních cen, nesnadné splácení dluhů, vyčerpávající jednání s úřady či propachtovateli pozemků a vůbec nejistá budoucnost. Malí to zkrátka z principu věci mívají těžší než velcí.
O rodinné hospodaření velký zájem není a když už, zavedené hospodářství je problém někomu předat. Představy dnešních lidí o životě se míjejí s každodenní dřinou na poli či ve chlévě, kde svátky a neděle nic neznamenají. Rádi se proto budou věnovat čemukoli jinému. Malé rodinné podniky je jistě možné v rámci možností podpořit, samotný účel zákona, navýšit jejich podíl na zemědělské produkci, ale reálný není. I kdyby jim vláda naslibovala hory doly a část z toho dokonce splnila, strukturu českého zemědělství to nezmění.
V zemědělství u nás dominují velké zemědělské firmy, malé podniky obhospodařují jen okolo pěti procent půdy a chovají čtyři procenta zvířat. V Evropě je to sice jinak, není však náhodou, že se jedná o země, kde nedošlo k masivní kolektivizaci, která, ať se nám to líbí nebo ne, charakter českého zemědělství jednou pro vždy změnila. Jeho současná podoba přitom není dána ani tak kolektivizací, jako spíše vývojem po roce 1989, kdy se půda hojně vracela původním vlastníkům či jejich potomkům, kteří už o hospodaření žádný zájem neměli.
Krom absence jakýchkoli výhod pro registrované rodinné farmy návrh postrádá záruky, že rodinná farma bude opravdu pečovat o krajinu a přispívat k rozvoji venkova. To se bere samo sebou, stejně jako to, že velký zemědělský podnik na krajinu kašle. Podobná klišé fungují v pohádkách, v reálném světě je to mnohem složitější. I kdyby to ale byla pravda, tím spíše bychom měli podporovat šetrné hospodaření než velikost hospodáře.
Foto: Pixabay
Autor: -swp- , redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
