Jiří Uherek: Vína z České republiky zatím moc nepatří mezi ta investiční

Jiří Uherek je majitel rodinného Vinařství Uherek. Své vinařství založil v roce 2004. Zabývá se především výrobou kvalitních přívlastkových vín a vín pro speciální příležitosti. Letos jsou vítězi ve třech kategoriích v soutěži Vinař roku. 

„Naše vína bohužel nemají ve světě takový věhlas. Jsme prostě příliš malí a ve světě známější skrze výrobu piva. Určitě by ale některá naše vína měla na to stát se investičními,“ říká Jiří Uherek.

Jste letošním vítězem ve třech kategoriích v soutěži Vinař roku. Jak se dělá víno, které vyhrává ceny?

Je to i o náhodě, ale základem je intuice, zkušenost a odhad potenciálu ročníku. Víno je živý organismus a potřebuje svůj prostor. Obvykle se vyplatí se jeho vývoji moc nestavět do cesty a nechat mu přirozený průběh. Pokud se vinař snaží víno “zlomit“ dle své představy, často se mu to vymstí. 

Představíte nám vinařskou oblast Dolních Bojanovic?

Dolní Bojanovice jsou oblastí v Podluží nedaleko Hodonína nebo Čejkovic. Historicky sem patří bílé odrůdy jako je Ryzlink rýnský, který se odtud dodával i na rakouský císařský dvůr, Rulandské bílé nebo Veltlínské zelené. Podloží je lehčí sprašové s vyšším obsahem vápna.

Kdo a kdy Vám dal poprvé ochutnat víno? Máte na to nějaké vzpomínky?

Poprvé to byl burčák od babičky asi ve čtyřech letech – jako zdroj vitamínů samozřejmě. Poté rodiče v rámci návštěvy výstavy vín v Bavorech. To už nebylo jen o jednom vzorku (smích).

Kdy jste poprvé udělal své vlastní víno? Mělo úspěch?

Moje první víno jsem vytvořil v roce 2002. Jednalo se o nakoupenou Müllerku z Hustopečí. Dodnes si pamatuji, jak mi paní po týdnu dešťů volala, že si již mohu přijet pro hrozny, že jsou zralé. Což samozřejmě nebyla pravda a víno popravdě za moc nestálo. Dodnes mám schovanou láhev jako odstrašující případ.

Odešel jste studovat vinařství na Mendelovu univerzitu v Lednici. Co vám tato škola dala?

Určitě počáteční přehled v oboru a pochopení, jak skutečně funguje samotná réva a následné procesy vývoje vína. Za mne to je i navedení k odborné literatuře. Dodnes čerpám z takové vinařské Bible – Handbook of Enology.

Od začátku svého vinařství jste vsadil na odrůdu Vlašský ryzlink. Proč jste si vybral právě tuto odrůdu?

Vlašák je za mne naší typickou odrůdou, která je skutečným univerzálem. Je krásný jako  lehké šťavnaté víno, primární víno pro sekty nebo i jako botrytické sladké víno v nejvyšších stupních cukernatosti. Dobře se s ním pracuje i v sudech. Nicméně jako svého favorita považuji Ryzlink rýnský, který je Slovácku přece jen blíže.

Chystáte se v budoucnu seznam pěstovaných odrůd rozšířit?

Popravdě určitě ne. Již nyní mám široký sortiment a nejraději bych jej zúžil, aby moje degustace byly postaveny spíše na vertikálním hodnocení ročníků jedné odrůdy než náš český styl dělat vše a nic pořádně zároveň. Když se poohlédnete ve známějších vinařských oblastech Evropy, zjistíte, že zde vinaři pěstují pouze několik odrůd, které mají po generace ověřené a snaží se tak vyprofilovat k dokonalosti. To je můj cíl.

Kombinujete tradiční postupy výroby s moderními technologiemi. Jak je využíváte? 

Co Vám to přináší?

Je to můj způsob jak představit a zároveň uchovat charakter každého vína. Vína mají být osobitá, nezaměnitelná a je důležité jim dát prostor, aby se sama ukázala v celé své kráse. 

Vaším cílem je též maximalizovat potenciál z vinice a tvořit vína s výrazným odrůdovým charakterem, často určených k dlouhodobé archivaci. Jak vidíte investiční vína?

Bohužel vína z České republiky zatím moc nepatří mezi ta investiční. Taková vína musí mít svého kupce, aby se dala zhodnotit. Naše vína bohužel nemají ve světě takový věhlas. Jsme prostě příliš malí a ve světě známější skrze výrobu piva. Určitě by, ale některá naše vína měla na to stát se investičními.

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý vinař?

Podle mne by měl mít hlavně zájem a lásku vínu. Touhu poznávat a zkoušet. Často se vyplácí být nad věcí, když se něco nedaří podle plánu. Prostě dělat víno srdcem a s citem.

Co pro Vás znamená vinná réva?

Réva je pro mne částí života, v podstatě k nám patří do rodiny. Věnuji ji a jejím plodům velkou část svého času. Od mala jsem sadil révu, kde to šlo. Těšil se na hrozny a po pár letech i na víno z nich. Réva je krásná rostlina, která plní pro lidstvo řadu funkcí včetně krajinotvorby. Žijeme s ní tisíce let a snad to tak bude i nadále.

Jste rodinná firma. Jak se dnes žije rodinným vinařským firmám?

V žádném oboru nejde vše samo a hladce. To ve vinařství platí dvojnásob, jelikož je za každou láhví vína skutečně hodně lidské práce. Navíc když chcete danou věc dělat poctivě, musíte jí věnovat o to více péče. To platí zvláště pro rodinná vinařství, která obvykle nemají takové možnosti jako velké vinařské podniky. Často ale za to vznikne o to zajímavější výsledek.

Jaké víno chutná Vám a je vaší srdeční záležitostí?

Můj favorit je tak často omílaný Ryzlink rýnský. Je opět hodně variabilní a u nás je doma. Může být lehčí a svěží, extraktivní, ale často s velkým potenciálem. Je skutečně králem vín.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Jiřím Uherkem

Autor: Renáta Lucková