Ľuboš Dinka: Už na konci roku skončí výjimka na dovoz produktů z ruské ropy do ČR 

Rozhovor s Ľubošem Dinkou, generálním ředitelem a jednatelem MOL Česká republika s.r.o.

Ľuboš Dinka je generálním ředitel a jednatel MOL Česká republika s.r.o. Ve svém oboru se pohybuje přes 25 let. Má bohaté zkušenosti z působení ve Slovnaftu, a.s. a ve skupině MOL. MOL je druhým největším provozovatelem sítě čerpacích stanic na českém trhu. 

„Už na konci roku skončí výjimka na dovoz produktů z ruské ropy do ČR. To bude mít pro Českou republiku mnohem horší důsledky než pro ostatní země. Hrozí omezení dodávek paliv, a tím pádem výrazný nárůst cen nebo dokonce i problémy se zajištěním jejich dostatku. Je proto až šokující, že naši politici situaci nevěnují žádnou pozornost a nežádají o prodloužení výjimky alespoň do doby, kdy bude dokončeno rozšíření kapacity TALu,“ říká Ľuboš Dinka.

Před převzetím funkce generálního ředitele MOL v České republice jste získal velké zkušenosti na řadě pozic ve Skupině MOL na Slovensku i v Maďarsku. S jakou vizí jste nastoupil v České republice? 

Určitě chci, aby byl MOL nadále transparentní a otevřený a aby svou expertízou mohl podporovat a přispívat do odborných diskusích na regionální, státní i mezinárodní úrovni. Chceme také upevnit naši tržní pozici a nadále být aktivním členem České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu.

Velkou výzvou však nadále zůstává zabezpečení dostatku pohonných hmot na jednotlivé trhy. Česká republika je dlouhodobě, co se výrobní kapacity rafinérií týče, nesoběstačná a závislá na dovozu pohonných hmot z jiných zemí, mj. z velké části i ze Slovenska. Situace na evropském i světovém trhu je komplexní a aktuální situace ohledně konfliktu na Ukrajině a sankcí s ním spojených situaci nadále komplikuje. Naším společným cílem tak je, aby se to nijak nedotklo koncových českých zákazníků. Momentálně je ve slovenské rafinerii realizován plán technologické přestavby, která v následujících letech zajistí zpracovávání neruské ropy, což zásadně pomůže posílit dodávky do České republiky.

Jak odlišný je trh v ČR oproti Maďarsku a Slovensku či celé Evropy? 

Pokud máte na mysli trh s palivy, oproti Maďarsku a Slovensku jsme rozdílní právě v nesoběstačnosti co do jejich výroby. V Česku máme sice dvě rafinerie, jednu v Litvínově, druhou v Kralupech nad Vltavou, ale jejich výrobní kapacity nestačí na místní poptávku. A to nevyřeší ani připravované rozšíření přepravní kapacity ropovodu TAL. Například slovenský Slovnaft totiž aktuálně pokrývá 15-20 % tuzemské spotřeby. Na slovenských pohonných hmotách je závislá především Morava, kde pokrýváme přibližně polovinu spotřeby.

Navíc se nedá spoléhat na to, že bude rozšíření kapacity TALu dokončeno včas. Historicky se ještě nikdy u podobného projektu nepodařilo zahájit provoz v očekávaném termínu. Může proto dojít ke zpoždění až o několik měsíců. Už na konci roku přitom skončí výjimka na dovoz produktů z ruské ropy do ČR. To bude mít pro Českou republiku mnohem horší důsledky než pro ostatní země. Hrozí omezení dodávek paliv a tím pádem výrazný nárůst cen, nebo dokonce i problémy se zajištěním jejich dostatku. Je proto až šokující, že naši politici situaci nevěnují žádnou pozornost a nežádají o prodloužení výjimky alespoň do doby, kdy bude dokončeno rozšíření kapacity TALu.

V oblasti maloobchodního trhu, vykazujeme přední výsledky ze zemí, kde MOL Group působí. Čeští zákazníci jsou na čerpacích stanicích zvyklí nakupovat a čerpat síly na další cesty. Možná je to dané i tím, že máme oproti jiným zemím – zvláště třeba sousednímu Německu – výrazně hustší síť čerpacích stanic.

Kdo je dnes největším celosvětovým dodavatelem ropy? 

Největším dodavatelem ropy jsou aktuálně Spojené státy. V průměru loni vytěžily 12,9 milionů barelů denně. Těží také největší množství zemního plynu. Druhým na světě je v obou oblastech Rusko. Zhruba třetinu celkového světového objemu ovšem produkují dohromady země Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), kam spadá například Saudská Arábie, Irák a Írán nebo Spojené arabské emiráty. Musíme si však přiznat, že Evropa je ohledně zdrojů energie příliš závislá na svých konkurentech. A přesto EU nadále prosazuje své přespříliš ambiciózní cíle udržitelnosti, aniž by brala v úvahu konkurenceschopnost průmyslu.

Je transformace energetického sektoru nevyhnutelná? 

Ano, ale rádi bychom dosáhli chytré energetické transformace. Naše kroky máme shrnuté v naší dlouhodobé strategii Shape Tomorrow, kde klademe důraz především na zajištění energetické bezpečnosti středoevropského regionu po celou dobu transformace, a také na obnovitelná paliva, zelený vodík, biometan a geotermální energii. Do roku 2030 vynaložíme v rámci skupiny na zelené investice více než 4 miliardy dolarů.

Řekl jste, že priority společnosti se výrazně změnily, že se dnes podíváme na to, co chce legislativa, jaká jsou omezení a jaké sankce nás čekají, místo toho, co chce zákazník nebo trh. Je to problém Evropy nebo celosvětově? Co s tím? 

Přání zákazníků a požadavky legislativy se v poslední době rozcházejí, my se je, ale nadále snažíme sjednocovat. Pro zákazníky neustále vyvíjíme nové produkty, které odpovídají jejich přáním a zároveň jsou v souladu s novými legislativními pravidly. Věříme, že se situace postupně zlepší a čeští i evropští regulátoři budou více reagovat na to, co lidé opravdu chtějí a potřebují.

Co působí na koncovou cenu paliva pro zákazníky?

Na konečnou cenu paliv mají vliv jak tržní, tak regulatorní faktory. Vše se na začátku odvíjí od ceny ropy. Ta je ovlivněna jak kvalitou a technickým složením, tak geopolitickou situací v konkrétní zemi a nakonec i aktuálním měnovým kurzem. Co se týká ceny paliv, ty tvoří také marže rafinérií za výrobu, náklady na obnovitelné zdroje a snižování emisí skleníkových plynů i marže čerpacích stanic. Ke všemu se nakonec přidá i spotřební daň a DPH konkrétních států.

Významnou roli v ceně ropy hraje i poplatek za přepravu. Na českém trhu je tento faktor poměrně klíčový, jelikož sami nedisponujeme dostatečnou výrobní kapacitou, ropu musíme importovat a její konečná cena je tím ovlivněna. Aktuálním příkladem je chorvatská společnost Janaf, která si začala za využití ropovodu Adria účtovat několikanásobek běžné částky. 

Problém je v tom, že tento ropovod je jedinou cestou, jak dostat neruskou ropu na Slovensko – kde se z ní v rafinerii Slovnaft vyrábí i pohonné hmoty pro Česko. Od prosince letošního roku se k nám totiž již nebudou smět dovážet produkty vyrobené na Slovensku z ruské ropy. Je to trochu nelogické, protože tuzemské rafinérie budou moci ruskou ropu zpracovávat i nadále a stejně tak produkty z této ropy dodávat na český trh. Stále však bude platit, že tuzemská produkce nedostačuje a k pokrytí tuzemské spotřeby bude stále nutné cca každý pátý litr pohonných hmot dovézt ze zahraničí. Právě proto by dle mého názoru měla být výjimka pro Českou republiku prodloužena minimálně do chvíle, než bude systém dodávek přes ropovod TAL kompletně připraven a otestován v praxi. 

Jsou ohroženy dodávky paliv do Česka?

Nedostatku paliv se aktuálně nemusíme obávat. My ve Slovnaftu neustále pracujeme na flexibilitě zpracování jiných typů ropy a zpracováváme čím dál větší objem ropy neruské, alternativní. Do transformace investujeme navíc přibližně 5 miliard korun. Mnoho projektů jsme dokončili tento rok a všechny kroky směrem k celkové transformaci jdou podle plánu. Plně připraveni na diverzifikaci chceme být do roku 2027. Jak jsem však již řekl, čeká nás složité období. Zkusím to trochu zrekapitulovat. Začátkem prosince skončí výjimka na dovoz produktů z ruské ropy do České republiky ze Slovenska a Maďarska. Výrobní kapacity v České republice nedostačují k pokrytí tuzemské spotřeby a výrobní kapacity ve střední Evropě, zejména pro výrobu motorové nafty, jsou velmi napjaté. Jakákoliv mimořádná událost pak problémy samozřejmě jen dále prohloubí. K překonání této situace měla napomoci uvedená výjimka, která však před koncem letošního roku skončí. 

Pokud by navíc došlo i k omezení dodávek ruské ropy Družbou (z jakéhokoliv důvodu) v období před zajištěním alternativních zdrojů ropy a alternativních logistických tras, byl by to další velký problém. Dokončení projektu a spuštění rozšíření ropovodu TAL, označované jako TAL+, se očekává někdy v polovině příštího roku. Jak jsem, ale již říkal, dá se reálně očekávat, že se opozdí až o několik měsíců. Na ropovod TAL navazuje ropovod IKL, kterým je ropa dopravována do tuzemských rafinérií. Po spuštění TAL+ se předpokládá ukončení dodávek ruské ropy ropovodem Družba do tuzemských rafinérií. 

Rozšíření kapacity TAL+ tak umožní pouze záměnu ruské ropy za neruskou, ale nijak nezajistí navýšení výrobní kapacity tuzemských rafinérií a tudíž ani dostatek pohonných hmot na českém trhu. Ty bude stále nutné ve značné míře dovážet z jiných států. I z toho je patrné, že uzavření ropovodu Družba bude mít pro Českou republiku výrazně horší následky než pro ostatní státy. Budeme závislí na jednom ropovodu, který v tuto chvíli ještě není ani dokončený a nikdo neví, jak bude fungovat. A nadále také na dodávkách paliv zejména ze Slovenska, jejichž cenu mohou zvyšovat poplatky společnosti Janaf. To není dobrá situace a naši politici by jí měli začít věnovat více pozornosti.

Jsou moderní technologie stěžejní ve vašem oboru? Jaké využíváte?

Využívání moderních technologií je pro naše podnikání nezbytné a prolíná se každým sektorem našeho byznysu. Dlouhodobě investujeme do produkce zeleného vodíku, bioplynu a v letošním roce jsme otevřeli komplex pro výrobu polyolu. To je materiál využívaný v různých oblastech – od automobilů přes izolace až po matrace. Byla to zatím největší ekologická investice společnosti MOL, podpořil ji i maďarský stát.

Nejnovější technologie využíváme i při výrobě a vývoji paliv. A že se to vyplácí, dokazuje například to, že na naše racingová paliva jezdí třeba desetinásobný vítěz Mistrovství ČR v rally Jan Kopecký nebo vítěz Barum Rally a průběžně první v pořadí letošního Mistrovství ČR v rally Dominik Stříteský.

Moderní technologie se přitom neomezují jen na závodní paliva – naše prémiová paliva EVO Plus například obsahují speciální formuli EVOTECH. Ta v motoru přilne k usazeninám a odvádí je z palivových cest – motor tak čistí a přispívá k lepšímu spalování, nižší spotřebě, ke snižování emisí skleníkových plynů a v neposlední řadě k tomu, aby si motor déle zachovával původní vlastnosti a vyžadoval méně údržby.

Jak už jsem zmiňoval, momentálně také probíhá technologická transformace v rafinerii Slovnaft, která je nezbytná pro zajištění paliv pro ČR po konci výjimky na dovoz produktů z ruské ropy. Kolegové ze Slovenska jsou aktuálně zhruba v polovině plánu přestavby, který jim pomohli vypracovat klíčoví konzultanti zejména z USA. V letošním roce byly provedeny práce za zhruba 30 milionů eur. Z hlediska technologie šlo zejména o instalaci kompresních čerpadel, speciálních potrubí, přírub a regulačních zařízení. V mnohých případech jde totiž o komponenty vyráběné na míru. Pokud se všechny kroky transformace podaří dle plánu, díky technologickým úpravám bude slovenská rafinerie schopna zpracovávat a dále distribuovat ropu odkudkoliv již v roce 2027.

Jaké výzvy přináší Green Deal?

Výzvy spočívají jak ve vývoji nových technologií, tak v jejich převedení do praxe. V rámci energetické transformace například roste důležitost zeleného vodíku – tedy vodíku vyrobeného za využití elektřiny z obnovitelných zdrojů. Proto jsme v rafinerii Százhalombatta právě teď otevřeli největší závod na výrobu zeleného vodíku ve střední a východní Evropě. Jen pro představu – roční emise oxidu uhličitého se tím sníží o 25 000 tun, tedy zhruba o stejné množství, jaké vyprodukuje 5 400 standardních automobilů.

Samozřejmě se zaměřujeme i na další obnovitelné zdroje. Celkově plánujeme do roku 2030 využívat okolo 2 500 GWh obnovitelné elektrické energie ročně. Do stejného roku chceme také snížit o třetinu naše celkové emise spadající do Scope 1 a 2. 

Je podle vás Green Deal příležitostí nebo hrozbou? 

V MOL vnímáme Green Deal jako příležitostí k dalším inovacím, zároveň k němu přistupujeme s respektem. Hrozbu by mohl představovat v případě, že by nebyla věnována dostatečná pozornost zajištění energetické bezpečnosti a soběstačnosti regionu.

Konkrétním příkladem příležitostí je třeba oběhové hospodářství – tedy využívání odpadů jako cenných materiálů či zdrojů energie. My se v rámci strategie Shape Tomorrow snažíme nejen posilovat náš vlastní hodnotový řetězec, ale také iniciovat oběhové hospodářství v celém regionu. Investujeme proto například do optimalizace systému sběru, přepravy a zpracování odpadů. Věříme, že do roku 2030 bychom tak mohli zajistit pro regionální ropný, chemický a energetický sektor 1,5 milionu tun surovin ročně. Zároveň chceme do roku 2028 vytvořit nové zařízení na energetické využití odpadu o kapacitě alespoň 100 kt. Míra recyklace, na kterou míříme do roku 2035, je 65 procent. 

Co je podle vás technologická neutralita? 

Technologická neutralita je důležitým principem technologického vývoje. V kostce jde o to, že by evropští regulátoři a národní zákonodárci neměli při tvorbě legislativy „nadržovat“ některému z rovnocenných technologických řešení. Dobrým příkladem může být udržitelná mobilita – aktuálně probíhá vývoj celé řady technologických řešení. Od vodíkových motorů přes syntetická paliva až po elektromobily. V tuto chvíli se nedá říci, že by pouze jedna z možných cest byla tou správnou. Naopak se zdá, že i do budoucna bude možné opravdu udržitelné mobility dosáhnout jedině kombinací různých zdrojů energie. Právě to by měla zohledňovat i regulace. Neměla by například neúměrně zvýhodňovat elektrická vozidla, byť samotná technologie ještě zdaleka není ideální. My s tímto principem dlouhodobě souhlasíme a věříme, že budoucnost dopravy je právě ve vhodném spojení různých technologií.

Jaký typ dopravy máte nejraději vy?  

Já osobně nejvíce za poslední dobu propadl kolu. (smích)  Ale to je spíše hobby. Samozřejmě že jsem zkoušel jezdit i v elektromobilu nebo ve vodíkovém autě, ale zatím jsem zůstal věrný tradičnímu benzínu, popřípadě přemýšlím o variantě benzínový hybrid. A po Praze hodně využívám veřejnou dopravu, takže pro mne je momentálně nejlepší kombinace ve městě na krátko kolo a veřejná doprava, na dlouhé vzdálenosti auto.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto L’ubošem Dinkou

Autor: Renáta Lucková