Rozdělení sdílených daní mezi jednotlivé kraje není aktuální ani spravedlivé. Tuhle mantru opakují hejtmani jako kolovrátek už mnoho let bez ohledu na to, kdo a z jaké strany kterému kraji zrovna vládne. Faktem je, že zatímco parametry v rozpočtového určení daní, neboli RUD pro obce jsou každoročně přepočítávány podle aktuálních dat, u krajů tomu tak není.
Datum předložení do PSP: 7. 5. 2024
Autor: Vláda
Hodnocení EM: 30%
Ve sněmovně momentálně leží sedm krajských návrhů na změnu RUD a vláda nyní předložila osmý, o němž tvrdí, že jej většina krajů akceptuje. Většina ale nejsou všichni, návrh reálně podpořilo jedenáct krajů ze čtrnácti.
Podstatnou charakteristikou návrhu je, že je flexibilní, což znamená, že umožní každoroční aktualizaci zvolených kritérií a z ní vyplývající úpravu podílu každého kraje. Nebude se tak opakovat situace, kdy model nastavený v roce 2005 přetrval dvacet let, aniž by bral v úvahu probíhající změny. Důležitých předpokladem dohody s většinou krajů bylo navýšení alokace neboli celkových příjmů krajů. Vláda se k tomu ostatně zavázala už v programovém prohlášení, což je mimochodem jeden z dalších závazků k navyšování výdajů, který je v kolizi s koaličním závazkem na snižování výdajů.
K navýšení alokace má docházet postupně, v letech 2025 – 2027, a to tak, že v roce 2025 stoupne o 7,2 mld. Kč, v roce 2026 o 2 mld. Kč a v roce 2027 o další 2 mld. Kč. Celkem to dělá 11, 2 miliardy, které stát pošle do krajských rozpočtů navíc, aniž by věděl, kde je vezme. Ještě podstatnější je ovšem otázka, zda jsou to právě rozpočty krajů, kam je v tuto chvíli nezbytně nutné přisypat peníze. Zatímco stát zápolí s deficity, kraje naopak každoročně vykazují přebytky, v loňském roce dokonce rekordní. Stát si tedy půjčí peníze, které se krajům z velké části budou válet na účtech. To se vyplatí.
Zásadním bodem reformy systému financování krajů, o kterém se vedly dlouhé debaty, je klíč, podle kterého si kraje peníze rozdělí. Zvolená kritéria vycházejí z největších výdajových oblastí. Na prvním místě je počet obyvatel kraje s váhou 40 %, následuje počet kilometrů silnic II. a III. třídy s vahou 20 %. Rozloha kraje tvoří 13 % a počet obcí v kraji (vyjma Prahy) 8 %. Následuje vyrovnávací koeficient 7% pro kraje, opět bez Prahy, počet výjezdových základen záchranné služby 6 %, počet dětí, žáků a studentů škol zřizovaných krajem 4 % a počet urgentních příjmů typu I v krajských nemocnicích s 2 %.
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, vyjma Prahy. Uplatňovat na hlavní město stejná kritéria jako na kraj je v mnoha ohledech nesmysl. Některá kritéria se proto na Prahu neuplatní a pro Prahu bude nastaven dodatečný podíl na sdílených daních ve výši 0,1 % za účelem zmírnění negativního dopadu, který pro ni z nového modelu vyplývá. I přesto je ale Praha jedním z „krajů“, který s novým nastavím RUD nesouhlasí a rovnou hrozí kolapsem, jak jinak. Argumentem je, že Praha dopravně, zdravotně, školsky, sportovně nebo kulturně obsluhuje mnohem víc lidí, než zde bydlí, což je pravda.
Další nespokojenci jsou z tzv. strukturálně znevýhodněných regionů, Ústeckého a Moravskoslezského kraje. I tam můžeme očekávat propad do bídy a zmaru. Moravskoslezský kraj proto nad rámec modelu výpočtu podílů jednotlivých krajů navrhuje zohlednit jeho situaci samostatným každoročním příspěvkem ve výši 0,1 % z celostátního hrubého výnosu sdílených daní. O výši tohoto příspěvku by byl ponížen příjem ostatních krajů. Další možností by bylo zohlednit do počtu kilometrů silnic čtyřproudé okresky, kterých je na Ostravsku zřejmě víc než jinde.
Podobných nápadů na úpravu kritérií, více či méně absurdních, lze čekat v průběhu projednávání více. Největším problém zákona, ale není ve zvolených kritériích, už nyní je jich víc než dost. Horší je, že stát jednou rukou šetří, tahá z lidí peníze, a druhou rozdává na místech, kde to není nutné. A jak vidno, hodlá v tom pokračovat.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
