Inflace v roce 2023 v České republice a zemích EU

O inflaci mluvíme sice často, ale docházíme k řadě různých závěrů. Nejprve tedy, co inflace je: je to znehodnocování měny, způsobené růstem cen zboží. Když nám zdraží máslo ze 30 na 50 korun, prostě si za stovku koupíme jen dvě kostky, ale v době, kdy jsme si tu stovku vydělali, bychom za ni dostali kostky tři a ještě by nám deset korun zbylo. Dostali jsme zaplaceno za svou práci, jejíž výsledek jsme “svěřili” penězům – v tomto případě české koruně – a ona tuto hodnotu naší práce neudržela. To je podstata inflace. 

Jaká byla inflace v ČR a zemích EU v posledních letech a co k tomu přispívalo?

Ceny se ovšem v tržní ekonomice mění neustále a také neustále v průměru rostou. Všeobecně se usuzuje, že celkový růst cen kolem 2 % ročně je přirozená míra inflace. V posledních letech tomu tak ovšem nebylo ani u nás, ani v EU a dalších zemích. Inflace se “rozjela” v roce 2021, kdy se odpoutala z minimálních hladin a dosáhla za rok úrovně 3,8 %. V této podobě neměla ještě konkrétní makroekonomické dopady – ty přišly o rok později, kdy u nás míra inflace dosáhla 15,1 % a nejhorší číslo vykázala v září 2022 – rekordních 18 %. Tak vysoká inflace se už nazývá “pádivou” (nad 10 %) a má na ekonomiku velmi negativní vliv. Klesá reálná hodnota měny a tedy všeho, co je v měně vyjádřeno, zejména hodnota příjmů a úspor. Radovat se mohou pouze dlužníci, protože klesá i hodnota jejich dluhů. Fatálním důsledkem pádivé inflace je ale změna v chování lidí a firem. Klesá důvěra, budoucnost se stává nejistou a uvažování chaotickým. Vytrácí se chuť investovat a naopak vzniká panická potřeba utrácet, dokud inflace neznehodnotí úplně všechno. Inflační atmosféra také inspiruje další zdražování, které se v té záplavě rostoucích cen ztratí.

Tím vším jsme si prošli nejen v ČR, ale i v celé EU. Není třeba připomínat negativní vlivy covidové pandemie, energetické krize a ruské agrese na Ukrajinu. Zasáhlo to všechny země EU. Každá se s tím nějak vyrovnala a v každé došlo k určitým škodám. 

Jaká byla inflace v roce 2023 v ČR a zemích EU?

Zdroj: Eurostat: HICP^[2] – monthly data (annual rate of change) roční míra inflace 

Proč byla v roce 2023 inflace tak vysoká?

Inflace v ČR za rok 2023 byla ze všech zemí EU nejvyšší: 7,6 %, což je více než dvojnásobek průměrné inflace v EU za stejné období (2,9 %). Příčin tohoto Pyrhova prvenství je několik: U nás je třeba vzít především v úvahu období let 2013 – 2017, kdy centrální banka ve snaze oživit ekonomiku stabilizovala kurz koruny pod tržním kurzem, tedy nakupovala cizí měny za vyšší cenu a vydávala tak do ekonomiky víc peněz. Energetická krize a s ní spojený enormní růst cen energií zasáhl českou ekonomiku citelněji než jiné země EU, protože náš průmysl je více závislý na energiích, více si zvyknul na levné ruské zdroje a je také faktem, že se celkově podílí na HDP větším dílem, než v ostatních zemích. Negativním faktorem pak byl i přehřátý trh práce a nemovitostí a své dodaly i české vlády – jedna vytvořila obrovský schodek státního rozpočtu v době pandemie, druhá v tom pokračovala a navíc pak reagovala poměrně pozdě na růst cen energií a zastropovala tyto ceny později a tedy i výš než vlády v okolních zemích.

Na druhou stranu je třeba připomenout, že naše centrální banka reagovala na hrozbu inflace už v roce 2021 zpřísňováním měnové politiky a zvyšováním úrokových sazeb, k čemuž se Evropská centrální banka (ECB) odhodlala až o rok později a zdaleka ne tak energicky. Včasná a energická reakce ČNB se jako úspěch projevuje teprve teď, kdy vidíme českou inflaci na úrovni 2,2 % zatímco průměr v celé EU je 2,8 % a v Eurozóně 2,6 % (údaje Eurostatu za únor 2024). Zřetelně pozitivní je i trend, neboť česká inflace rapidně klesá, zatímco v jednotlivých dalších zemích EU buď roste, stagnuje, nebo klesá jen velmi nepatrně.  

To je sice skvělá informace, ale žádný důvod k jásaní. Stále je třeba vidět, že česká ekonomika neroste, že její výkon ještě nedosáhl ani předpandemické úrovně roku 2019. V tomto ohledu jsme v EU poslední. Je to zřetelné z následujícího grafu (případně tabulce), který/á porovnává přírůstky HDP u nás, v EU a v okolních zemích: pokles na počátku roku 2020 byl značný všude, následně však česká ekonomika rostla pomaleji:

Zdroj: Eurostat

Také porovnání cenových trendů není příliš povzbudivé. S cenovou hladinou jsme stále v pásmu o 25 – 50 % pod průměrem EU. Ceny energií v EU sice klesají, ale ty naše jsou pořád poměrně vysoké a podobné je to i u potravin a především u nákladů na bydlení. Tyto ceny v době inflace stouply, klesající inflace je však nesnižuje a také nesníží – je to konec konců pouze zpomalení jejich růstu.

Některé komentáře dělají jednoduchou zkratku: nezvládli jsme inflaci, ta nás donutila šlápnout silně na brzdu (úrokové sazby na 7 %, zatímco eurozóně stačí 4,5 %) a teď budeme mít problém, jak ekonomiku znova oživit. Jiní pak dodávají, že centrální banka mohla u nás sazby ještě trochu zvýšit, čímž by inflaci zkrotila rychleji a mohla rychleji otěže uvolňovat a vytvářet tak prostor k růstu. 

Hledání viníků je oblíbeným sportem, kterým se sice zabývá nejedna ekonomická analýza, ale ničemu to nepomáhá. Nerůst české ekonomiky je dnes náš hlavní problém a nic na tom nemění rychlé tlumení inflace ani stále nízká míra nezaměstnanosti. Životní úroveň klesla, což se týká milionů lidí a bez obnovení růstu stoupat nebude. Příčiny jsou ve zhoršené situaci nesporně patrnější: českou ekonomiku nebrzdí úrokové sazby ani ruská agrese, ale všemožné byrokracie, těmi dotačními počínaje a ekologickými konče. Poměrně drahá státní správa nemá potřebnou výkonnost, růst ekonomiky není její prioritou, nemá na prosperitě firem a živnostníků žádný praktický zájem. Prioritou státní správy je ve skutečnosti dodržování všech existujících předpisů, důsledné zkoumání podnikatelských záměrů a hledání nepravostí. Ekonomika však potřebuje jednoduchá pravidla, efektivní výkon regulací a fungující infrastrukturu. Snižování inflace, schodku veřejných financí a zadluženosti, to jsou jistě dobré věci – ale svůj smysl mají jedině, pokud vedou k obnovení růstu.

Foto: Pixabay

Autor: Martin Švehla

^[1] Tzv. kvantitativní teorie peněz, podle jiných teorií je růst peněžní zásoby důsledkem, nikoiv příčinou inflace

^[2] HICP = harmonizovaný index spotřebitelských cen je ukazatel používaný jednotně pro všechny země EU, umožňující srovnatelnost trendů; hodnota HICP se mírně liší od indexů, vykazovaných v jednotlivých zemích; rozdíl je zejména ve složení spotřebního koše a vahách jednotlivých položek v něm zahrnutých.