Martin Ludvík: Jednoduše udělejme vše proto, abychom na cestě k emisní neutralitě neztratili energetickou soběstačnost

Martin Ludvík je generální ředitel a předseda představenstva Sev.en Industry Supply. Dříve působil ve společnosti ČEZ ESCO, kde jako ředitel úseku zodpovídal od roku 2018 do března 2023 za plnění EBIDTA a veškeré provozní záležitosti spojené s dodávkou komoditních produktů a služeb B2B zákazníkům a veřejnému sektoru. V letech 2021 a 2022 také zodpovídal za úspěšný rozvoj Zelené energetiky, která pomáhá zákazníkům plnit jejich cíle v oblasti snižování emisí CO2. 

„Vedle hledání a realizaci správných řešení v oblasti energetiky, což je výstavba OZE, výstavba jádra, výstavba flexibilních zdrojů, finanční zajištění provozu stávajících zdrojů a rozvoj přenosové a distribučních soustav, ale musíme také přemýšlet, jak změnit strukturu spotřeby. Tedy snížit energetickou náročnost průmyslu, hledat úsporná opatření s cílem snížit spotřebu domácností i ve veřejných budovách. Je to skutečně nutné, protože nás čeká, a vlastně už probíhá, elektrifikace některých odvětví průmyslu nebo oblastí našeho života, třeba přechod k elektromobilitě. To bude totiž znamenat naopak nárůst spotřeby elektřiny o 25 až 40 % v roce 2030, tedy navíc 15 až 25 TWh každý rok,“ říká Martin Ludvík.

Ve funkci generálního ředitele jste od letošního července. S jakými cíli jste nastupoval?

Ty cíle se dají rozdělit do dvou kategorií: osobní a profesní. V osobní rovině bylo mé rozhodnutí motivováno jednak potřebou změny po 18 letech úspěšného působení v největší energetické společnosti v naší zemi. Ale také touhou využít své bohaté zkušenosti a znalosti v oblasti energetiky v privátní sféře, kde je míra kompetencí a zároveň odpovědnosti nesrovnatelně větší než ve velké korporaci.

V té profesní rovině jsou mé cíle mnohem více hmatatelné – mým hlavním úkolem bylo převzít nově vznikající společnost a vybudovat z ní významného hráče na trhu dodávek elektřiny velkoodběratelům, a to jak z komerčního, tak i veřejného sektoru. Naší ambicí je patřit v segmentu velkých odběratelů mezi největší dodavatele elektřiny a stabilně uplatňovat podstatnou část výroby zdrojů skupiny Sev.en na trhu konečných zákazníků.

Plánujete rozšířit portfolio společnosti o další komoditu, o zemní plyn. Budeme v tomto soběstační?

Nabídku rozšíříme určitě. Schopnost poskytnout tzv. duální nabídku (nabídka elektřiny a/nebo zemního plynu) je podstatná pro to, abychom pro zákazníky znamenali profesionální a spolehlivé partnery, se kterými budou řešit své energetické potřeby.

Pokud dotaz míří na soběstačnost České republiky, tak v případě zemního plynu o ní nemůže být ani řeč. Roční spotřeba plynu se v ČR pohybuje mezi 80-100 TWh a naprosto drtivá většina je a bude z dovozu. Co je po zkušenostech z energetické krize pro nás důležité, abychom nebyli závislí na jednom zdroji nebo dodavateli plynu, ale aby naše česká i evropská infrastruktura umožňovala dodávky plynu z více lokalit. Tedy abychom mohli obchodovat norský plyn, zámořské LNG anebo plně využívat dostupné kapacity zásobníků v našem regionu včetně třeba západní Ukrajiny. 

Pokud dotaz mířil na naši schopnost společnosti Sev.en Industry Supply zajistit plyn pro své zákazníky, tak díky naší sesterské společnosti 7 Commodities máme plnohodnotný přístup ke všem evropským obchodním platformám. Takže v otázce zajištění „sourcingu, zdrojování“ plynu jsme plně soběstační.

V letech 2021 a 2022 jste zodpovídal za úspěšný rozvoj Zelené energetiky, která pomáhá zákazníkům plnit jejich cíle v oblasti snižování emisí CO2. Co pro vás znamená Green Deal?

Green Deal je v obecné rovině správná myšlenka a současně velká příležitost. Všichni kolem sebe vidíme důkazy, že snižování emisí, ať už při výrobě elektřiny, výrobě tepla nebo v dopravě, je věc nejen správná, ale i nutná. Nicméně je potřeba, abychom přechod k nízkoemisním, resp. bezemisním formám energií realizovali s rozmyslem, bezpečně a udržitelně. 

Nechápu, proč v Evropě, resp. v Německu, odstavujeme bezemisní jaderné zdroje, které aktuálně nejsme schopni plně nahradit výrobou z OZE. Také je potřeba mít na mysli, že Green Deal by rozhodně neměl znamenat ztrátu konkurenceschopnosti evropských firem, nebo dokonce jejich konec. Věřím ale, že realistický postup v oblasti snižování emisí může významně podpořit technologický rozvoj v různých oblastech podnikání, což by pozici Evropy v celosvětovém měřítku naopak posílilo.

Jelikož našimi zákazníky jsou primárně velké výrobní a průmyslové podniky, tak s nimi denně diskutuji, jak snížit jejich emise – efektivně a ekonomicky přijatelně tak, aby neztratily své zákazníky a tržní podíly. Hledáme ten správný energetický mix klasické elektřiny, plynu, elektřiny z vlastních obnovitelných zdrojů, zelené elektřiny a potenciálně bezemisní elektřiny dodané prostřednictvím PPA. 

Tyto diskuse nejsou vůbec jednoduché, některé jsou více ideologické, některé naopak věcné a faktické, ale všechny mají společného jmenovatele – požadavek na stabilní a bezpečné dodávky elektřiny a plynu. A proto považuji za klíčové, abychom Green Deal v Čechách realizovali tak, aby nebylo nutné dodávky elektřiny regulovat, nebo aby naši zákazníci za ní nemuseli platit cenu, kterou si nebudou moci dovolit. Nezahoďme příležitost, kterou nám Green Deal nabízí. Nepromarněme ji tím, že budeme odstavovat zdroje, za které nemáme náhradu, nebo naopak tím, že nenajdeme způsob, jak udržet v provozu potřebné zdroje, které se čistě ekonomicky přestanou vyplácet. Jednoduše udělejme vše proto to, abychom na cestě k emisní neutralitě neztratili energetickou soběstačnost.

Vaše současná společnost je přední poskytovatel elektrické energie a nedávno oznámila další výhry na energetických burzách. Proč se obchoduje s elektřinou na burze?

Způsob výběru dodavatele elektřiny nebo plynu je čistě na rozhodnutí zákazníka. Námi avizované úspěchy na komoditních burzách PXE a ČMKBK se primárně týkají zákazníků, kteří jsou v postavení veřejného, resp. sektorového zadavatele, a kteří tak mají povinnost postupovat v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. A právě výběr dodavatele prostřednictvím komoditní burzy je nejrychlejší a nejjednodušší způsob realizace nadlimitních zakázek, který zákon připouští. A navíc je maximálně transparentní.

Vaše společnost je založená jako prodejní platforma a dodavatel elektřiny pro koncové zákazníky. Jak se tvoří cena pro koncového zákazníka?

Cena pro konečného zákazníka se primárně odvozuje od tržní ceny elektřiny, tedy od ceny základních velkoobchodních produktů, jejichž výše se určuje na energetických burzách a obchodních platformách. V našem regionu je to v případě stanovení ceny budoucí dodávky (tzv. forward kontrakt) energetická burza EEX | PXE v Lipsku. Pro určení ceny dodávky elektřiny následující den je to pak denní trh OTE.

Pokud stanovujeme cenu dodávky na budoucí období, tak na základě velkoobchodních cen a očekávaných poměrů cen elektřiny ve špičce a mimo špičku (peak/off-peak) modelujeme náklad na dodávku hodinového diagramu spotřeby, tedy spotřeby elektřiny v každé hodině. K takto získané hodnotě, vyjadřující vážený průměr cen v každé hodině dodávky, pak připočteme náklad na odchylku, což je průměrný náklad na pokrytí rozdílu mezi predikovanou a skutečně naměřenou dodávkou. Jedná-li se o fixní cenu, je nutné přičíst také náklad na změnu (objem a tvar) hodinového diagramu spotřeby.

Pokud je cena stanovena v českých korunách, tak konečná cena ještě obsahuje náklad spojený se zajištěním kurzu CZK/EUR, protože obchodníci elektřinu nakupují výhradně v EUR/MWh. A poslední složkou je obchodní marže dodavatele.

V případě, že se cena stanovuje odvozením od ceny denní trhu (tzv. SPOT), pak je stanovení ceny mnohem jednodušší – k ceně denním trhu OTE, která se určuje vždy den dopředu, se připočte pouze náklad na odchylku, o kterém už jsme již mluvili, a obchodní marže dodavatele. V tomto případě však riziko výkyvů cen elektřiny nese plně zákazník, který tak jen těžko může plánovat a řídit své náklady na energie. 

Oba mnou popsané způsoby určení ceny se navíc dají kombinovat. Principy stanovení ceny plynu jsou velice podobné.

Vaše elektřina je vyrobena zejména společnostmi Elektrárna Chvaletice a Elektrárna Počerady. Jsou tyto elektrárny již ekologické?

Termín „ekologické“ je v případě uhelných elektráren dost relativní pojem. Nicméně je skutečností, že díky desetimiliardovým investicím se podařilo u obou elektráren snížit emise popílku, oxidu siřičitého, a oxidu dusíku na úplné minimum. K odstranění nežádoucích emisí se používají nejmodernější technologie, odlučovače, nízkoemisní hořáky a speciální látkové filtry v ceně několik set miliónů korun. 

Vím, že se také průběžně pracuje na snižování zbytkového množství některých dalších látek, které jsou specifické pro příslušný typ uhlí. Aktuálně se ve Chvaleticích věnují eliminaci zbytkové rtuti, která se ve spalinách vyskytuje ve stopovém množství. Pro představu, ročně jí vypustí méně, než kolik je vzácných kovů v baterii jediného elektroauta. I tak se jí snaží ve spolupráci s ČVÚT, Akademií věd ČR a dalšími akademickými a výzkumnými institucemi maximálně omezit. A letos v létě ten výzkum přinesl přelomové výsledky – odzkoušelo se nové aditivum na bázi solného roztoku, které emise zbytkové rtuti ve spalinách výrazně snižuje.

Navíc se nyní skupina Sev.en intenzivně věnuje realizaci 5 projektů pozemních fotovoltaických elektráren s úhrnným výkonem 122 MWp. Všechny tyto projekty, které se nacházejí v Ústeckém kraji, jsou v pokročilé fázi přípravy realizace. Prvních z nich zahájí výrobu již v druhé polovině příštího roku. V plném provozu pak tyto elektrárny vyrobí více než 122 tisíc MWh ročně. Aktuálně jednáme o modelu, jakým způsobem se tato elektřina dostane k zákazníkům – včetně využití PPA, které zákazníkům garantují dlouhodobou dodávku bezemisní elektřiny z konkrétních OZE zdrojů a s předem stanovenou cenou. 

Nabízíte vyrobenou elektřinu přímo zákazníkům z oblasti průmyslu, služeb a státní správy. Jak je energeticky náročný český průmysl? 

Struktura českého průmyslu je stále z významné části dána naším historickým postavením, kdy jsme v Evropě platili za průmyslovou velmoc, produkovali jsme ocel, byli jsme mistři ve strojírenství a zbrojním průmyslu. V novodobé éře jsme navíc přidali velmi silné postavení v automobilovému průmyslu, který se dnes na celkovém HDP Česka podílí přibližně 7,5 %, což je oproti průměru EU skoro dvojnásobek. Český průmysl je proto ve srovnání s průměrem Evropské unie o poznání energeticky náročnější. Zatímco v celé unii má průmysl 28% podíl na konečné spotřebě, v Česku je to okolo 41 %. Například při porovnání na jednotku hrubého domácího produktu je naše spotřeba energie ve srovnání s Dánskem dvojnásobná, a dokonce o 40 % vyšší než v Německu. Navíc v případě ropy a plynu jsme zcela závislí na dovozu, a současná soběstačnost ve výrobě elektřiny je díky ekonomice fosilních zdrojů silně ohrožena.

Právě proto je potřeba, abychom přechod na bezemisní formy energie a snižování emisí realizovali tak, abychom českému průmyslu i nadále poskytovali dostatek tolik potřebné elektřiny a současně neohrozili jeho konkurenceschopnost. 

Vedle hledání a realizaci správných řešení v oblasti energetiky, což je výstavba OZE, výstavba jádra, výstavba flexibilních zdrojů, finanční zajištění provozu stávajících zdrojů a rozvoj přenosové a distribučních soustav, ale musíme také přemýšlet, jak změnit strukturu spotřeby. Tedy snížit energetickou náročnost průmyslu, hledat úsporná opatření s cílem snížit spotřebu domácností i ve veřejných budovách. Je to skutečně nutné, protože nás čeká, a vlastně už probíhá, elektrifikace některých odvětví průmyslu nebo oblastí našeho života, třeba přechod k elektromobilitě. To bude totiž znamenat naopak nárůst spotřeby elektřiny o 25 až 40 % v roce 2030, tedy navíc 15 až 25 TWh každý rok.

Věříte v inovace a neustálý pokrok v energetickém sektoru. Na jakém principu budeme mít energii v budoucnosti?

Osobně věřím ve schopnost lidstva najít správná řešení a vyvinout potřebné technologie, což platí i pro energetický sektor, ale mám pocit, že s rostoucím blahobytem a při současném dostatku zdrojů této oblasti nevěnujeme potřebné úsilí a prioritu. A přitom konkrétně v Česku je rovnováha mezi potřebou elektřiny a zdroji, tedy energetická soběstačnost a bezpečnost dodávek, silně ohrožena. Přesto máme i bez převratných inovací k dispozici vše potřebné pro to, abychom získali čas a prostor, než budou k dispozici nové jaderné zdroje, klasické reaktory v kombinaci s SMR, nové OZE nebo zdroje využívající vodík. Potřebujeme však rychle najít cestu, jak urychlit výstavbu OZE, schéma, jak podpořit výstavbu plynových zdrojů, a především se shodnout na způsobu, jak do té doby udržet při životě odpovídající část stávajících uhelných elektráren, tedy řiditelných a zároveň stabilních zdrojů energie, které naše energetická soustava i náš průmysl nutně potřebují.

Je na změnu energetického systému připravena přenosová soustava?

Jako obchodník nejsem expert na přenosovou soustavu, ale dovoluji si tvrdit, že decentralizovaná energetika, ke které nepochybně směřujeme, je velkou výzvou nejen pro přenosovou soustavu, ale také pro regionální distribuční soustavy. Ty se musí vyrovnat s požadavkem na výrazně větší flexibilitu sítí a potřebou připojit značné množství nových obnovitelných zdrojů elektřiny ze slunce a větru. Ruku v ruce s tím je nevyhnutelný přechod na chytré elektroměry. A to všechno bude potřeba efektivně a de facto on-line řídit.

Navíc v případě přenosové soustavy vnímám potřebu posílit naše propojení s Německem, abychom alespoň v hodinách, kdy v Německu hodně „fouká“ nebo „svítí“, mohli profitovat z levné elektřiny pocházející z jejich větrných nebo solárních elektráren. Současné přenosové kapacity jsou totiž nedostatečné a fyzikální omezení pak způsobují, že v některých hodinách jsou ceny v Čechách znatelně vyšší než v Německu.

V souhrnu tak budou muset ČEPS a provozovatelé distribučních soustav investovat do energetické infrastruktury řádově stovky miliard korun.

Kde a čím získáváte energii do svého profesního života?

Vedle času s mojí rodinou dobíjím baterky aktivním pohybem, a to převážně v přírodě. Od malička se aktivně věnuji fotbalu, který se snažím hrát dodnes, i když ze soutěžního pojetí hry mi zůstala už jen radost z pohybu. Možná i proto jsem ve zralém věku začal také běhat – tam se potím sám za sebe, a navíc si při tom mohu uspořádat své myšlenky. K tomu mám jeden netradiční koníček, a tím je potápění, které mi přibližně jednou za dva roky umožní pořádný duševní restart. Pod vodou totiž není prostor na nic jiného než na ponor samotný a „být tady a teď“ je pravidlem šťastného návratu. 

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Martinem Ludvíkem

Autor: Renáta Lucková