Petr Koblic: Komodity se obchodují na burzách stovky let, je to jediný objektivní způsob pro stanovení ceny

Petr Koblic je generální ředitel Burzy cenných papírů Praha a prezident Evropské federace burz. Je též členem představenstva společnosti Wiener Börse, předsedou představenstva společnosti Centrální depozitář cenných papírů a předsedou burzovní komory společnosti Power Exchange Central Europe.

 „Warren Buffet je jen jeden. Samozřejmě i na našem trhu jsou individuální investoři, kteří obchodují v opravdu velkých objemech. Jsou zde fondy jak tuzemské, tak hlavně zahraniční, převážně ze Spojených států,“ říká Petr Koblic.

Jak je na tom v současné době pražská burza? A jak je vnímána ve světě? 

Myslím, že se nám daří velmi dobře. Jsme jednou z mála burz v regionu, které se kontinuálně daří uvádět na trh nové emise, zejména díky trhu START. Za 5 let fungování tohoto trhu se kurzovní lístek burzy rozrostl o 15 titulů. Například v roce 2022 byl objem peněz získaný v Praze prostřednictvím IPO vyšší, než například na sousední varšavské burze, která je několikanásobně větším trhem.  

Dostaly se nějaké české firmy, kótované na pražské burze, také do světových burz? Jaké?

Většina firem, která je obchodována na našem Prime Market (trh pro největší a nejlikvidnější tituly) je současně obchodována i na jiných MTF platformách (neregulovaných trzích) v Evropě. Firmy jako ČEZ nebo ERSTE tak nejsou obchodovány pouze v Praze, ale i jinde v Evropě. Platí to však i opačně. Máme trh Free Market, kam naši členové přivádí tituly, které jsou obchodovány na jiných trzích a mohly by být pro tuzemské investory atraktivní. Nejnovějším přírůstkem je například firma Eurowag, jejíž akcie jsou původně obchodovány na londýnské burze, ale je o ně zájem i mezi českými investory, kteří ji u nás mohou obchodovat v českých korunách a eliminovat tak případné kurzové riziko.

Před pěti lety jste spustili trh Start pro menší firmy. Co se za tu dobu podařilo? 

Jak jsem již uvedl, máme díky tomuto trhu nové emise, tedy další investiční příležitosti pro naše klienty. Díky trhu START se podařilo více popularizovat získávání kapitálu přes burzu, což je zejména v naší „bankovní“ ekonomice velmi podstatný úspěch. Zejména pak s ohledem na fakt, že prostřednictvím trhu START získávají kapitál zejména menší firmy, pro které byla burza vždy trochu méně dostupná. Na trhu START tak mohou tento způsob financování vyzkoušet a vyrůst do velikosti, která jim umožní přestup na „velký“ trh. Máme nyní dvě společnosti, se kterými tento přestup do vyšší investorské ligy řešíme. Popravdě není mnoho podobných trhů, které by se mohli tímto úspěšným přechodem firem z juniorního trhu na trh hlavní pochlubit, o to větší radost z toho máme. 

Kdo táhne pražskou burzu? 

V případě pražské burzy je to bezesporu bankovní sektor a tzv. utility sektor, který je u nás reprezentován ČEZem. 

Může ovlivnit burza inflaci nebo víc inflace pražskou burzu?

Burza určitě inflaci ovlivnit nemůže. Co se týče opačného vztahu, tak i v takovém případě je to spíše v rovině teorie.  

Jak jsou na tom evropské burzy?

Stejně jako naše burza. Evropa je díky své propojenosti v podstatě jednotný region. Věci, které trápí nás, trápí ve stejné míře i ostatní trhy. Všude je poptávka po nových emisích, zejména z inovativních oborů, které na evropských trzích chybí. Letos například na všech burzách klesla likvidita, někde dokonce dramaticky. Například burza v Budapešti je s objemy obchodů oproti loňsku níže o více než 40 %, Vídeň téměř 30 %, Deutsche Börse rovněž přes 30 %. 

Máme u nás investory typu jako je například Buffet? 

Warren Buffet je jen jeden. Samozřejmě i na našem trhu jsou individuální investoři, kteří obchodují v opravdu velkých objemech. Jsou zde fondy jak tuzemské, tak hlavně zahraniční, převážně ze Spojených států.

Proč není na burze více investičních bank?

Já bych to nedefinoval tak, že na českém kapitálovém trhu působí málo bank, problém je ten, že ty zahraniční automaticky směrují své klienty na velké zahraniční burzy a lokální trh v lepším případě ignorují, v horším pomlouvají. Stejný obrázek však vidíme na všech menších trzích. Jedinou cestou, jak z této situace ven, je vysvětlování a osvěta směrem k majitelům firem. Ti jsou ve finále těmi, kdo o místě obchodování své společnosti rozhodují. Celkem sebevědomě mohu říci, že pro firmu, která má své kořeny v ČR, působí v regionu CEE nebo v Evropě, její hodnota je například 1 mld. EUR, není lepší variantou jiná než pražská burza. 

Může se opakovat krach na burze známý z roku 1929? Je na to svojí odolností pražská burza připravena?

Rok 1929 byl extrémní souhra okolností a dost se na něm podepsala neobratná politika americké centrální banky, nedostatek informací o tom, co se v ekonomice děje a neexistence dozoru nad trhy. Z ekonomického pohledu je to ale pre-historie a nemá smysl to pitvat.  Od roku 1929 zažily světové trhy celou řadu prudkých propadů. Burza je z principu na takové situace připravena – jde o kombinaci systémových a procesních opatření. 

Proč by se měly komodity jako je například elektřina obchodovat na burzách? 

Komodity se obchodují na burzách stovky let a po tyto stovky let se prokázalo, že to je jediný objektivní způsob pro stanovení ceny. Burza nabízí anonymní platformu, kde protistranou každého obchodu je burza samotná. To znamená, že účastníci burzy nemusí znát identitu svých obchodních partnerů a současně se nemusí obávat, že by nezaplatili nebo nedodali komoditu – v našem případě elektřinu. To je zejména v této době velmi podstatná výhoda. Burza také umožňuje nákup a prodej elektřiny v různých časových horizontech a v různých regionech.

Neexistuje žádný alternativní systém, jak určit cenu komodity, kterou produkují stovky subjektů a spotřebovávají jí tisíce subjektů.

V burzovním byznysu se pohybujete dlouhou dobu. Může zde fungovat také umělá inteligence?

Do značné míry již dávno funguje. Tzv. robotické nebo algoritmické obchodování je něco, s čím se na trhu setkáváme již celou řadu let. Konečně i jedna velmi významná česká firma na principu algoritmického obchodování vybudovala a úspěšně rozvíjí svůj byznys. Třeba já osobně jsem si svůj první systém na automatizování kotací na burzu naprogramoval jako makléř v 90-tých letech. Z dnešního pohledu to bylo směšně primitivní (smích). Takže nemysleme si, že teď bude nějaký skok, AI to je a zcela jistě se budou prvky AI v obchodování stále více prosazovat. Na druhou stranu však lidský faktor přináší na trh jednu podstatnou věc, a tou je emoce. Pokud bychom do investování nevkládali nějakým způsobem vlastní úsudek, který je čistě emoční, celá řada firem by nikdy nespatřila světlo světa, protože by do ní prostě žádný robot peníze nevložil. Podle mne tak budou tyto dva světy – tedy AI a živí lidé, minimálně v investičním světě, fungovat paralelně.

Jak se člověk stane burzovním makléřem?

Nevím, jaký postup je třeba zvolit nyní, ale v době, kdy jsem se jím stal já, bylo třeba získat licenci. Tu jste získali po absolvování zkoušek u regulátora. Pokud se člověk chtěl věnovat i obchodování například v USA, musel získat i tamní licenci. Bylo to celkem náročné. Bez licence by vás však nikdo nenechal obchodovat. A také pojem makléř není nyní úplně jasný. Jsou to v drtivé většině zaměstnanci bank a obchodních firem a tam se začíná od píky. Takové štěstí, jako jsem měl já na začátku 90-tých let, už dnešní mladí, ať jsou sebetalentovanější, nemají. Já jsem začal obchodovat asi týden po nástupu do banky, a moje jediná kvalifikace byla, že jsem uměl počítat (studoval jsem matfyz) a uměl jsem anglicky.

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Petrem Koblicem

Autor: Renáta Lucková