Pavel Jech: Víte – říká se, že chlap dokáže tolik, jak dobrou má ženu

Pavel Jech je majitelem a zakladatelem české firmy Jech CZ s.r.o.. S výrobou nábytku začal po roce 1990. V současnosti dosahuje rodinná firma obrat přes 100 milionů korun ročně a má největší podíl na trhu v oboru výroby sedaček a sedacích souprav u nás. Nabízí široké portfolio pro zákazníky od mladé generace až po seniorským program. 

„Skloubení rodiny a podnikání? Určitě v začátcích byl chod rodiny zcela na manželce. Víte – říká se, že chlap dokáže tolik, jak dobrou má ženu. U nás se dá říci, že to platí. Znám více majitelů, kteří nemají nástupce, jejich děti o firmu nejeví zájem, pracují v jiném oboru. Je to velká škoda, v zahraničí jsou mladí k práci v rodinné firmě přímo vedeni, a myslím, že si ani netroufnou pomyslet, že by v tom rodiče nechali,“ říká Pavel Jech.

První sedačku jste si vyrobil sám. Co Vás k tomu inspirovalo?

Brali jsme se s manželkou ještě za totality, tehdy se na vše stály fronty, a když chtěl někdo něco konkrétního, těžko se to shánělo. Čekali jsme na jeden typ sedací soupravy, a když konečně přišla, byla červená. Výběr potahu tehdy neexistoval. Červenou jsem nechtěl a řekl jsem, že si sedačku vyrobím, a tím to začalo. Za pomoci známého čalouníka jsem vyrobil koženou soupravu, návštěvy ji obdivovali a já měl prakticky z každé návštěvy požadavek na vyrobení křesla. Začátek byl velmi rychlý, začal jsem sám, ale po roce už jsem měl 12 zaměstnanců, po třech letech 56. Nyní nás je 115.

První kapitál jste získal z prodeje favoritu, místo něho jste si koupil starou škodovku, a navíc jste si vzal úvěr na dům své maminky. Jak velký závazek to tehdy pro vás byl?

Dnes bych byl nejspíš opatrnější, tehdy platilo, že kdo něco dělal a nechtěl být „brzobohatý“, tomu se dařilo. Bylo snadné tehdy začít v jakémkoliv oboru, konkurence teprve vznikala. Přesvědčil rodiče, aby mi dali do zástavy dům a mohl si vzít větší úvěr na koupi prvního vlastního objektu na výrobu. Také všechny vydělané peníze šly okamžitě zpět do podnikání, rodina byla na posledním místě. Po třech letech se to už otočilo a rodina mohla normálněji žít.

Jak se za dobu vašeho podnikání v nábytkářském průmyslu změnil tento svět? 

Velice se vytříbila konkurence, mnohé firmy, které vznikly privatizací státních podniků to neustály, řekl bych tím, že nový majitel nebyl zcela schopen změnit staré pořádky a přizpůsobit se novým požadavkům trhu. Já jsem začal zcela z nuly a firma se rozrůstala jen o nutné potřeby vyvolané rostoucí poptávkou. 

Jaké jsou současné trendy?

Naše odlišnost po revoluci byla v tom, že jsme všechen nábytek vyráběli s viditelnou lakovanou dřevěnou konstrukcí. Tento trend dnes upadá a zákazník preferuje celočalouněné soupravy na vyšších nohách vzdušné, jednoduché.

Jakými proměnami od doby založení vaše firma prošla? 

Na počátku byla veškerá výroba ruční práce, dnes co jde je nahrazeno přesnými cnc stroji a ruční práce je pouze čalounění, které bude ruční prací asi vždy.  Zatím nikdo automat na čalounění nevymyslel.

Odrazila se na vaší firmě také současná krize a inflace? 

Řekl bych minimálně. Úplně všichni dodavatelé nám zdražili, někteří jen o nutné navýšení, někteří neadekvátně. Tak to bohužel je a vám nezbývá než shánět jiné, levnější. Nyní, kdy energie klesly a další náklady se snížili, nám někteří dodavatelé ceny snížili, a o to jsme ceny snížili i my. Máme v současné době pokles prodeje na maloobchodu o 11 %, ale získali jsme více zakázek do zahraničí, které nám pokles nahradily.

Za tím, že se značka Jech vyhoupla do další, digitální éry a získala post největší sedačkářské firmy na trhu, stojí váš syn Marek, který se k vám do firmy přidal před pěti lety. Bylo to tak snadné?

Všichni to říkají, že již několik let jsme největší český výrobce. Přiznám, že sám jsem si nikdy neověřoval, kolik, kdo vyrábí, ale jak se komu daří lze usoudit z účasti na výstavách. Syna Marka vždy bavil marketing, studuje jej na vysoké škole a všechny poznatky se snaží u nás aplikovat. Určitě má dobrý marketing velký podíl na našem růstu, ale také to, že se snažíme vyrábět co nejkvalitněji, používáme materiály, jejichž kvalitu používáme v ČR jako jediní. To všechno se vrací ve spokojenosti zákazníků. Máme mnoho zákazníků, kteří od nás mají doma několik sedaček a o jiné firmě nechtějí slyšet. 

Do vaší firmy váš syn chodil už odmalička na brigády. Bavilo ho to od začátku? Co rozhodlo, že půjde ve stopách svého otce? 

Tak to je otázka pro syna.

Jsou zapojeni do firmy i další rodinní příslušníci? Jak těžké bylo pro vás skloubit rodinu a podnikání? 

Máme s manželkou pět dětí a skutečný zájem o firmu projevil jen nejstarší syn. Ti ostatní šly svojí cestou. Skloubení rodiny a podnikání? Určitě v začátcích byl chod rodiny zcela na manželce. Víte – říká se, že chlap dokáže tolik, jak dobrou má ženu. U nás se dá říci, že to platí.

Jak vidíte dnes situaci rodinných firem? A problém předávání firmy?

Znám více majitelů, kteří nemají nástupce, jejich děti o firmu nejeví zájem, pracují v jiném oboru. Je to velká škoda, v zahraničí jsou mladí k práci v rodinné firmě přímo vedeni, a myslím, že si ani netroufnou pomyslet, že by v tom rodiče nechali. 

Látky a kůže nakupujete převážně ve Španělsku, v Itálii nebo Brazílii. Jak dnes fungují tyto dodavatelské vazby?

Zcela bez problémů, ale zdražili rovněž. Zdražení šlo snad napříč celým globusem.

Své sedačky také exportujete do světa. Kam? Jsou nároky a požadavky klientů odlišné v jednotlivých teritoriích? 

Pravidelný prodej sedaček do zahraničí kromě Slovenska prakticky nemáme, jde o nahodilé, nepravidelné prodeje. Do zahraničí ve větší míře pravidelně prodáváme druhý sektor naší výroby, a to nábytek pro pečovatelství a zdravotnictví. Ten dodáváme do více zemí.

Máte ve firmě podporu i dalších nových technologií a umělé inteligence?

S umělou inteligencí mi dejte pokoj, to nechám mladším.

Jak si představujete svůj podnikatelský důchod? Těšíte se?

Tato otázka mě potěšila. Podnikatelský důchod vidím zcela jasně v západní Kanadě a na Aljašce, na trecích v horách, miluji cestování v této úžasné přírodě, spaní ve stanu, vaření na ohni, s manželkou to máme stejné. Jsem typ, který i kdyby dostal zadarmo pobyt v Dubaji, určitě odmítnu tam jet. 

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Pavlem a Markem Jechem

Autor: Renáta Lucková