V současné době je pod gescí České asociace pojišťoven sestaven tým, který má připravit 4. díl Dějin pojišťovnictví. Motto chystaného počinu je veskrze pozitivní: Past for the future s ambiciozním cílem prezentovat období vývoje českého pojišťovnictví od listopadové revoluce po dnešní dny zajímavěji pro čtenáře, než jak tomu bylo v předchozích třech dílech.
Předchozí díly ovšem vznikly v jiné, nesrovnatelné společenské atmosféře. Je to patrné zejména ze struktury 3. dílu, kdy jednotlivá období byla vždy uváděna usneseními příslušného sjezdu KSČ a jeho aplikací na pojišťovnictví v míře, která svého času vedla k otázce recenzenta, zda jde o dějiny pojišťovnictví nebo KSČ.
Na druhé straně je ovšem nutno ocenit, že v období normalizace se tehdejší monopolní pojistitel choval k zaměstnancům korektně, v pojišťovně v té době nalezli vcelku bezpečný azyl významné osobnosti Pražského jara, jako byli například ministr Dvořák, vysokoškolští profesoři Tuček a Horský, spisovatel Ptáčník a také pozdější osobnosti a funkcionáři polistopadového vývoje, za všechny možno uvést např. Dr. Jičínského (jako jediný disident byl z ČSP vyhozen po podpisu Charty 77) a Dr. Velebovou.
Polistopadové období bylo v tomto ohledu vyhrocenější, lidé typu ředitele občanské pobočky v Hradci Králové Míška s feudálními kořeny, který při nástupu do funkce vyhlásil, že za minulostí se dělá tlustá čára, byli spíše výjimkou. Nakonec se ale revoluční patos uvnitř jediného monopolního pojistitele uklidnil a podnik přes odstředivé síly zůstal pohromadě a začal se transformovat do nového prostředí.
Pro vznik a další vývoj odvětví pojišťovnictví byl důležitým mezníkem rok 1991, kdy byl zrušen monopol České státní pojišťovny a vešel v platnost Zákon o pojišťovnictví, který umožnil vznik dalších subjektů pojistného trhu. Jako první se etablovala Kooperativa pojišťovna. Důležitým milníkem bylo o dva roky později realizované hladké rozdělení federativní republiky. Po etické stránce v rámci probíhajících hlubokých změn společenských procesů ovšem nutno konstatovat, že se v první dekádě po polistopadovém přechodu na tržní ekonomickou trajektorii společnost potýkala s výskytem morálního hazardu a negativního výběru. Tedy faktory, které způsobují obecně informační asymetrii a zvyšují nejistotu v již tak dost nejistém prostředí transformace. V „divokých devadesátkách“ proběhly i významné privatizační skandály, některé dokonce s kriminálním podtextem.
Ve finančním sektoru asi největší škody, fyzické i morální, způsobila rozsáhlá bankovní krize v polovině devadesátých let. Její negativní důsledky se promítly i do ztráty hodnoty aktiv pro nově se etablující odvětví pojišťovnictví. Jistý mediální rozruch způsobila i „divoká“ privatizace v té době nejvýznamnějšího pojistitele – České pojišťovny, v souvislosti s krachem Kreditní banky Plzeň, která byla vlastněna pojišťovnou. Výsledkem byla skutečnost, že došlo k zásadnímu přerýsování původního privatizační projektu největšího českého pojistitele.
Po „divokých devadesátkách“, po kterých zůstala ve společnosti i jistá pachuť nespravedlnosti ze způsobu nabývání majetku kovbojskými metodami, charakteristickými tehdejším ikonickým „útěkem před právníky“ se nakonec i u nás prosadil únosný etický kodex a tržní kategorie se postupně zakořeňovaly.
Co nejobjektivnější analýza tohoto turbulentního období znovu vzkříšeného pojistného trhu a českého odvětví pojišťovnictví by měla být obsahem 4. dílu Dějin pojišťovnictví, který by měl být zpracován v horizontu zhruba dvou let.
JAROSLAV DAŇHEL, Vysoká škola ekonomická
Foto: Pixabay
Zdroj: Jaroslav Daňhel
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
