V České republice, podle předkládací zprávy k vládnímu návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, „stále přetrvává spíše negativní postoj k osobám, které učiní oznámení o podezření na protiprávní jednání.“ To je nejspíš pravda, na druhou stranu má u nás žalování, donášení a udávání (nejen Němcům nebo komunistům), dlouhou a bohatou tradici.
Bonzovat se nemá, ale hlásit se to zkrátka musí. Faktem je, že v dnešní době se spíše vyplácí nadřízeným donášet, než na ně nějaké nepěknosti vynášet. Proto se už mnoho let mluví o tom, že je třeba přijmout zákon, který oznamovatelům či whistleblouwerům, zajistí právní ochranu, aby se nemuseli obávat odvety ze strany zaměstnavatele.
Pokusů o přijetí této úpravy už byla celá řada, zatím však žádná z norem neprošla. Svůj důvod to nutně nemusí mít v nechuti k bonzáctví, jak předkládací zpráva vládního návrhu naznačuje, ale jednoduše též v mizerné úrovni některých návrhů. Vzpomeňme jen na dílko Andreje Babiše, které poškozeným zaměstnancům slibovalo až 50 měsíčních platů nebo 100 tisíc korun jako náhradu za nemajetkovou újmu. Spíše než zájem na odhalování trestné činnosti tak oznamovatele motivovalo k získání odměny. Neoprávněné poškození zaměstnavatele přirozeně sankcionováno nebylo, psal se rok 2015 a v rámci boje proti všudypřítomné korupci by to nepůsobilo sexy.
Babišův „trumf proti korupci“ po zásluze skočil v zapomnění, to však neznamená, že je třeba a priori odmítnout samotnou ochranu osob, které vůči svému zaměstnavateli učiní oznámení o porušování zákona. Ochranu osob, které oznamují porušení práva Unie, už ostatně zavedla i evropská směrnice, kterou jsme do našeho právního řádu měli transponovat do prosince 2021. Minulá vláda návrh transpozičního zákona předložila začátkem minulého roku, ale sněmovna jej do konce volebního období dotáhla jen do druhého čtení. Nejvíc pozměňovacích návrhů měl mimochodem Dominik Ferri, pak ale i na něj přišlo několik oznámení…
Současná vláda připravila vlastní návrh o ochraně oznamovatelů, který je výsledkem poměrně dlouhých debat zastánců co nejširší úpravy, zahrnující ochranu oznamování úplně všeho, kam patří tradičně Piráti a Stan, a úpravy mírnější, která se bude více držet rozsahu samotné směrnice, kam logicky patřila hlavně ODS. Na věcné působnosti zákona se resorty nakonec neshodly, a proto byla do vlády předkládána variantně. V první variantě měly do věcné působnosti zákona spadat pouze informace v souvislosti s výkonem práce nebo jiné obdobné činnosti o možném protiprávním jednání, které má znaky trestného činu.
Ve druhé variantě by bylo možné oznamovat navíc též jednání mající znaky přestupku, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 200 000 Kč. Vláda nakonec podpořila variantu bez přestupků a ministři Pirátů a Stan se zdrželi hlasování, neboť budou chtít ve sněmovně zákon přitvrdit. Proti schválené variantě také okamžitě protestovaly protikorupční organizace, podle nichž hrozí, že oznamovatelé nebudou i nadále dostatečně chráněni. Kromě absence závažných přestupků jim vadí omezení ochrany anonymních oznámení, což podle nich potenciální whistleblowery spíše odradí. Už ale nevysvětlují, jak má zákon chránit někoho, jehož identita není známa.
Chráněny před odvetnými opatřeními budou fyzické osoby. Kromě stávajících též bývalí či budoucí zaměstnanci, OSVČ, členové statutárních orgánů, dobrovolníci, zkrátka každý, kdo šel okolo, včetně osob blízkých, kolegů atd. Za odvetné opatření je považováno zejména rozvázání pracovního poměru nebo neprodloužení pracovního poměru na dobu určitou, zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, diskriminace či snížení mzdy, platu nebo odměny. Pakliže k odvetnému opatření dojde, mohou se postižení domáhat náhrady škody, v případě, že jim byla způsobena nemajetková újma, pak i přiměřeného zadostiučinění.
Podle vládou schválené verze zákona lze sice anonymní oznámení podávat, tomu ani nelze zabránit, nebudou se na ně ale aplikovat zákonem stanovené postupy. Anonym se založí, dokud nedojde ke ztotožnění oznamovatele. Podle protikorupční bojovníků tak návrh „jde proti omezování korupce, jen přibude práce zaměstnavatelům a úřadům…“. S tou byrokracií mají pravdu. Povinné subjekty (zaměstnavatelé), kteří mají 50 a více zaměstnanců, budou mít povinnost zavést vnitřní oznamovací systém, kam se budou moci oznámení podávat. Kromě standardních orgánů činných v trestním řízení se budou oznamovatelé moci rovněž obrátit přímo na ministerstvo spravedlnosti.
Jako pojistku návrh dále za stanovených podmínek umožňuje oznámit protiprávní jednání uveřejněním na sociálních sítích nebo v médiích. Veškeré oznamování má však háček. Aby se zabránilo zneužívání ochrany poskytované oznamovatelům, za vědomě nepravdivé oznámení může být uložena pokuta až do výše 50 000 Kč. Dotčená osoba se navíc může domáhat svých práv žalobou na ochranu osobnosti. Celý zákon o whistlerblowinnku je totiž snadno zneužitelný notorickými stěžovateli, k osobní pomstě či ochraně před vyhazovem pro neschopnost. Ochranou oznamovaných se toto riziko vyvažuje, což výrazně zlepšuje skóre předloženého návrhu zákona.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
