Lukáš Kotrba působí v oboru zprostředkování a zprostředkování smluv o cenných papírech a komoditách. S investováním začal již na vysoké škole. Po studiích nastoupil do RSJ.
„Investování závisí na investičním cíli, bohatství a sklonu k riziku daného investora. Neustále se monitoruje situace na globálním trhu a na jednotlivých akciových pozicích,“ říká Lukáš Kotrba.
Rozhovor s LUKÁŠEM KOTRBOU, portfolio manažerem z RSJ Securities.
Jaké byly vaše začátky v investování?
Obtížné a ztrátové. S investováním jsem začal již na vysoké škole a v menší míře zjistil, co je to finanční krize. Zkusil jsem téměř všechny možné investiční nástroje, abych nakonec skončil u akcií.
A jak jste začínal v RSJ?
Okamžitě po zakončení studií jsem se přihlásil do výběrového řízení do RSJ Private Equity a podařilo se mi uspět. Během prvního roku byla mojí pracovní náplní finanční analýza firem v portfoliu a analýza možných investičních příležitostí, avšak primárně v oblasti Private Equity. Kromě toho jsem vytvářel reporty pro vedení a plnil nejrůznější úkoly podle priorit vedení společnosti. O rok později jsem přešel do RSJ Securities, kde jsem plně převzal správu dvou akciových fondů kvalifikovaných investorů, spravoval individuální investiční portfolia a portfolia nadací.
Proč je fond registrovaný na Mauriciu?
Fond je od října 2020 registrovaný v ČR.
Jaké je vaše osobní portfolio a investiční strategie?
Většina celkového majetku je investována do akciových titulů, primárně na americké burze. Menšinu tvoří nemovitosti a hotovost. V případě akciového portfolia jsem téměř plně zainvestován a poslední měsíce přemýšlím, jestli je to chyba nebo ne. V portfoliu mám devatenáct akcií a jednu souhrnnou pozici tvořenou z opcí na akcie v portfoliu. Deset největších pozic má 70% váhu portfolia a největší pozice je 10%. Mezi největších šest pozic patří akcie ČEZ, Autozone (AZO), Energy Recovery (ERII), Visa (V), Lockheed Martin (LMT) a Burford Capital (BUR).
Investiční strategie je zaměřená striktně na hledání rozdílu mezi cenou a hodnotou akcií, k čemuž využívám hodnotový, růstový či Event-driven přístup, ačkoli převažuje první z jmenovaných. Hodnota totiž může být u všech tří a osobně preferuji co nejširší diverzifikaci napříč styly, sektory, expozicemi nebo třeba velikostí firem v koncentrovaném portfoliu nejlepších nápadů.
Jak dlouho držíte akcie v portfoliu?
Zdánlivě jednoduchá otázka a komplikovaná odpověď. Ve spravovaných fondech a portfoliích se akcie držely dlouho a u osobního portfolia se snažím dlouho, ale čísla to zatím zcela nereflektují. Celkem eviduji čtyřicet jednotlivě držených titulů za téměř osm let života osobního portfolia, přičemž jsem začínal na nula akciích a nyní jsem na devatenácti. Metodou FIFO u současných pozic jsem na téměř třech letech. Skrze optiku obratovosti portfolia jsem na dvou letech.
Jak funguje rozhodovací proces ve fondu?
Řekl bych, že konsensuálně. Rozhodnutí v rámci fondů byla vždy diskutována skupinově a na základě společného usnesení se následně provedla zamýšlená akce.
Jak vůbec probíhá investiční proces?
Neustále se monitoruje situace na globálním trhu a na jednotlivých akciových pozicích. Současně se analyzují další možné investiční příležitosti a analyzují stávající podle aktuálního vývoje. Každá pozice je v jiném poměru hodnoty a ceny, zamýšleného cíle, růstové příležitosti či klíčové události, která by měla u dané pozice otevřít hodnotu. Díky tomu vznikne číslo, které by mělo vyjadřovat očekávané zhodnocení z každé jednotlivé pozice. Vše se seřadí a porovnává s novými investičními příležitostmi. Současně je nutné se zamyslet nad vhodností začlenění z pohledu rizika, kvality dané společnosti a dosažitelnosti očekávaného výnosu.
Mění se vaše základní investiční teze?
Jestli správně rozumím otázce, tak se investiční teze prakticky vždy mírně mění. Jakmile ovšem nejsou naplněny klíčové parametry, tak jsem buď měl smůlu, nebo jsem několikrát udělal chybu ještě během investičního procesu. Vezměme si konkrétní příklad. Koupím akcii, protože splňuje veškeré moje parametry rizika, kvality společnosti apod. Zároveň čekám, že bude růst tak, jak slibovala a po jednotlivých čtvrtletí vidím, že se výsledky relativně dost shodují s tím, co jsem očekával v době nákupu. Do situace vstoupí nějaká globální událost, a ta je shodou okolností spíše neutrální vůči dané společnosti, takže z pohledu teze se stále nic nemění. Později se jedna část budoucího byznysu odepíše, ale jelikož jsem s tím počítal a spíše bral danou část jako příjemnou opci, tak jsem vlastně ani nezaznamenal změnu a dokud firma nedosáhne na prodejní kritéria, držím dál. Druhý příklad je ten, že jsem koupil firmu a očekával jsem od ní něco, co se nakonec neuskutečnilo. A jelikož se toho neuskutečnilo více s velkými dopady do ceny, tak jsem byl nucen prodat se ztrátou. Třetí příklad je úprava investiční teze za pochodu. Výsledky práce nového vedení se objeví až za nějakou dobu (klidně rok a více) a v průběhu času akcie, sektor a globální trhy zažijí velký propad ceny. Firma ovšem sníží svůj výhled a na mě následně je vyhodnotit relevanci dopadu do celé teze. Kladu si pak otázky, zda je to trvalá změna nebo se jedná pouze o zdržení, a mnoho dalších. Pokud vyhodnotím, že teze není celkově příliš ohrožena, tak buď zvážím navýšení pozice nebo musím zcela ignorovat náladu na trhu, protože s ní nic neudělám.
Jaké máte české firmy v portfoliu?
Zmiňovaný ČEZ, Komerční banku, Karo Leather a Phillip Morris ČR.
Je lépe diversifikovat nebo je lepší sázka na jednu kartu?
Záleží na osobním postoji k riziku, respektive poměru ztráty a zisku včetně pravděpodobnosti. Pokud se ovšem bavíme obecně o celkovém majetku průměrného jednotlivého investora, tak z mého pohledu je určitě lepší diverzifikovat. Diverzifikací ovšem ztrácíme ziskový potenciál, ale zároveň neriskujeme, že v případě neúspěchu přijdeme o všechno.
Do čeho se vyplatí investovat?
Závisí na investičním cíli, bohatství a sklonu k riziku daného investora. Jedná se o kontinuální proces a neexistuje univerzální odpověď. Pokud je cílem udržet kupní sílu majetku po dobu jednoho roku, tak jsou nástroje k tomu užité zcela odlišné od cíle, kterým je reálné zhodnocení v horizontu několika desetiletí. Pro dlouhodobý horizont jsou ovšem z mého pohledu nejlepší investice do akcií, ale současně musím říci, že pro většinu investorů je výhodnější cesta skrze indexové akciové nástroje než správa portfolia sestávajícího se z jednotlivých titulů. Dlouhodobé portfolio pro investora, který si investuje na důchod, by ovšem mělo mít různé třídy aktiv (diverzifikace), ale současně by se mělo měnit v čase s tím, jak se mění jeho investiční horizont a postoj k riziku, ale vše by mělo probíhat primárně v dobrých dobách, protože největším rizikem pro investora je často investor samotný – jeho psychika a emoce dokážou snadno udělat z dlouhodobého pasivního indexového investování ztrátu.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Lukášem Kotrbou
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
