Radka Vladyková je výkonnou ředitelkou Svazu měst a obcí ČR a bývalou starostkou Jesenice u Prahy. Pracovala i jako členka Legislativní komise SMO ČR.
„Spíše než na nových technologiích jako takových, záleží na jejich moudrém využití ku prospěchu lidí. Pokud vedení obce přesně ví, co potřebuje vyřešit a hledá řešení, které v sobě zahrnuje užití i inovačních řešení, je to úžasné,“ říká Radka Vladyková.
Rozhovor s RADKOU VLADYKOVOU, výkonnou ředitelkou Svazu měst a obcí ČR.
Základem státu je obec. A co města?
„Základem svobodného státu je svobodná obec“. Na tomto úvodním ustanovení Prozatímního zákona o obcích z roku 1948 se za uplynulou dobu významově nic nezměnilo.
Pojem obec je základním označením územně samosprávného společenství občanů, které tvoří územní celek vymezení hranicí obce. Dle našeho zákona č. 128/2000 Sb. Zákon o obcích, některé větší obce se nazývají městem, městysem, statutárním městem, pokud splní zákonem stanovené požadavky. Lze tedy napsat, že základem státu jsou obce, města, městyse, statutární města, ale používá se obecné označení „obec“. Stejně se používá i označení starosta.
Je v ČR dostatek obcí? Daří se je všechny dostatečně spravovat?
Územní rozdrobenost máme jednu z největších v Evropě. Naše území je rozděleno do více než 6 250 municipalit. Medián velikosti obce je cca 440 obyvatel. S nadsázkou můžeme říct, že skoro každý má svého starostu nebo starostku. V krizových situacích je toto velmi přínosné. Vedení dokáže rychle zasáhnout a udělat potřebné opatření. Mnohdy dříve, než se stát dostane k rozhodování, už je hotovo. I v běžné každodenní správě obce je důležitá znalost území a kontakt s obyvateli. Nelze ale opomenout i další aspekty výkonu správy obcí, kdy pak hlavně na menších obcích, chybí odborné zabezpečení některých činností a finanční prostředky jsou pro malé obce také mnohdy nedostatečné na větší rozvojové investice.
Jak byste dnes charakterizovala vztah obcí ke městům a obráceně?
Jedno bez druhého nemůže být. Každá municipalita spravuje své území, ale zároveň spolupracuje a některé aktivity koordinuje se svými sousedy. Buď v rámci zákonem stanoveného výkonu státní správy, nebo na bázi dobrovolného sdružení do různých svazků. Vzájemná spolupráce a partnerský přístup jsou zásadní pro život jejich obyvatel, vždyť malé obce často tvoří prstence kolem velkých měst, do kterých lidé dojíždějí za prací, kulturou, sportem nebo na nákup.
Máte nějaký konkrétní příklad vzorové obce nebo města?
To je asi nejtěžší otázka tohoto rozhovoru. Vzorových obcí a měst je totiž tolik, že nelze vybrat jenom pár. Každá obec je jedinečná v něčem jiném. Nejdůležitější je staré známé „všeho tak akorát přiměřeně, přiměřeně“. Podle počtu obyvatel můžeme odhadnout i počty přání a požadavků na vedení obce. Dobré vedení obce, moudře vybírá priority, diskutuje s občany a hledá synergické efekty jednotlivých řešení, při tom nezapomíná na žádnou skupinu obyvatel, tak aby se všem občanům v rámci možností obce, dobře žilo.
Zastáváte pojem „resilientní obec“. Co přesně to znamená?
Obec, která dokáže pružně zvládat nepříznivé situace. Resilience se často překládá jako odolnost. Není to však odolnost jako tvrdá pevná skořápka. Je to flexibilita, schopnost přizpůsobení se a překlenutí krizové situace i za cenu dočasného omezení, avšak bez ztráty identity. V případě obce/města/společnosti tedy při zachování schopnosti poskytovat veřejné služby pro kvalitní život svých občanů. Jedná se o nepřetržitý sled hledání, vyhodnocování a nelézání řešení pro rozvoj obce. Nikoliv však z hlediska rozšiřování zastavitelného území, ale z hlediska nastavování procesů, které povedou k uspokojování potřeb občanů a zároveň zohlední rizika a zkušenosti z minulosti nebo z jiných obcí.
Jste bývalou starostkou Jesenice u Prahy. Jste patriot?
Narodila jsem se v Praze, a tu miluji, v Jesenici žiji již téměř 20 let a také přirostla mi k srdci. Ono se dost těžko rozeznává mezi Prahou a obcemi ve Středočeském kraji. Většina lidí v tomto regionu chvíli žila v Praze a chvíli v některém z měst či obcí v okolí. Když jsme se nastěhovali do Jesenice, měla jsem malé děti. V oblasti, kde žiji, nebylo dětské hřiště a ani chodník k autobusové zastávce. Začala jsem se aktivně angažovat v Občanském sdružení Osnice – Obora a podařilo se mi zajistit pro nás pár prospěšných věcí, jako například zmíněné hřiště nebo chodník. Postupem času a hlavně vlivem toho, že vedení obce s námi přestalo komunikovat, jsem se rozhodla kandidovat do zastupitelstva. Byla jsem zvolená starostkou, měla možnost pracovat jako starostka 4 roky. Za tu dobu jsem Jesenci a její obyvatele dokonale poznala. Čím víc místo kolem poznáváte a můžete ho měnit a vylepšovat, tím víc ho mate rád.
Ve své obci jste opravovala křížky. Co opravy křížků, chcete pokračovat? Co to pro vás znamená?
Povedlo se opravit většinu jesenických křížků, které byly v době mého nástupu do funkce v tristním stavu. Křížky jsou jednou z mála drobných sakrálních památek, které Jesenice má. Proto jsou i symbolem určité obrody, kterou jsem v Jesenici nastartovala. Obrody komunitního života, do kterého patří i krajinotvorba, neboli vztah lidí k určitému místu, vztah k domovu. Křížky vyznačují v krajině místa s příběhem a vedou poutníky. Jsou jako aleje, mají v historii své místo a nás vedou k úctě k předkům. Kolem jejich obnovy se vždy utvořila zdařilá akce pro místní občany, kteří si je následně vzali i do svého opatrovnictví. Jeden z křížků neměl ani tělíčko Krista. Podobného jsme dostali od místního občana, který ho nalezl v kontejneru, a tak jsme ho nechali na křížek umístit. Není to úžasné, když se vám podaří vrátit místu s tak hlubokou křesťanskou symbolikou zpět jeho bývalou krásu a význam? Jeden křížek jsme nestihli opravit. Je umístěn naproti výjezdu záchranek. Záchranáři mi říkali, že když se vrátí z výjezdu, a už nedokázali pomoci, chodí k tomuto křížku vyprovázet na poslední cestu. Chci ho opravit.
Starostkou obce už jste zde byla. Chtěla byste být v Krajském zastupitelstvu?
Moje babička říkala, na dvou kobylách jezdí jenom komediant. Jsem stále zastupitelkou Jesenice a mám úžasnou práci ve Svazu měst a obcí ČR, které se věnuji tak 10 hodin denně. K tomu ještě děti a rodiče. Na jednoho smrtelníka toho je až dost. Víc bych už zodpovědně nezvládla a nic z toho, co teď dělám, nechci opustit.
Kdo by se měl stát primátorem Prahy?
Jméno nevím, ale hlavně někdo, kdo má Prahu a Pražany opravdu rád a zná ji, jak své boty. Ideálně by měl být v Praze narozen. Praha je naše největší město a má svá specifika. Nedá se, jak se teď říká „naučit“ za pár let. Musíte ji znát od svých dětských krůčků až po to, kdy jste se staral o prarodiče. Tak dokážete nejlépe pochopit potřeby všech generací. Například velké projekty na cyklostezky. Asi někomu nedochází, že Praha je na 7 kopcích – jezdit na kole napříč Prahou je nereálné, není tady ani historická zvyklost. Na rozdíl například od Hradce Králové a Pardubic, kde se na kole jezdí od nepaměti, ještě dávno před vznikem speciálních pruhů pro cyklisty. Primátor, asi nejen Prahy, musí být osobnost, která má přehled a nadhled, dokáže rozhodovat a nést za rozhodnutí zodpovědnost.
Jak vidíte příspěvky či dotace obcím na rozvoj a investice?
Vše záleží na tom, jak se bude dařit naší ekonomice, státu vybírat daně a jaké budou priorit Vlády ve státním rozpočtu. Vlivem vysoké inflace a roste i DPH, plní se tedy státní kasa. DPH se přerozděluje také do obcí a krajů. Z tohoto pohledu tedy od státu do municipalit přijde relativně dost peněz. Bohužel nároky státu na obecní a krajské výdaje stále rostou. Rostou ale i ceny služeb a stavebních prací a to výrazně rychlejším tempem, než je růst daňových příjmů. Ohledně dotací netrpělivě očekáváme návrh státního rozpočtu. Dotační tituly jsou připravené, ale pokud na ně nebudou peníze, tak jako by nebyly.
Jak mohou nové technologie a umělá inteligence přispět lépe k rozvoji měst a obcí?
Spíše než na nových technologiích jako takových, záleží na jejich moudrém využití ku prospěchu lidí. Pokud vedení obce přesně ví, co potřebuje vyřešit a hledá řešení, které v sobě zahrnuje užití i inovačních řešení, je to úžasné. V Jesenci máme jeden chodník osvětlený lampami, které jsou šetrné k životnímu prostředí a velmi úsporné a spotřebu energie. Chodník je umístěn mezi dvěma sídelními částmi města, vede po poli podél silnice. Technologie na automatické utlumení intenzity svícení v hodinách, kdy na chodníku nikdo nechodí, je zde velmi účinná a úsporný efekt je znatelný, protože v pozdních nočních hodinách je chodník prázdný. Světla se stihnou utlumit a plně se rozsvěcí pouze ojediněle, když vstoupí chodec. Tato technologie by však byla vyhození peněz, kdyby byla například na chodníku u hlavních nádraží, kde je provoz 24 hodin denně. Nové technologie i umělá inteligence jsou dobrými sluhy, pokud víme, co od nich očekáváme. V opačném případě jsou špatnými pány.
Vaším politickým vzorem je Margaret Thatcherová. Proč právě tato politička?
Byla velmi pokroková a při tom konzervativní ve svých hodnotách. Pokud byla o něčem přesvědčená, nebála se názor prosazovat i když byl kontroverzní. Mluvila jednoznačně a přímočaře. Svoji práci, rodinu a zemi milovala.
Je v současnosti dostatek osobností pro veřejnou správu?
Česká republika obecně trpí nedostatkem lídrů. Je na to i výzkum. Jedná se o jedenu z největších bariér, kterou naše země má, která nám neumožňuje, abychom se dokázali lépe prosadit v zahraničí. Máme úžasné a vzdělané lidi, kteří vynalézají převratná inovační řešení a technologie. To je skupina lidí, kteří ale málokdy také dokáží svůj um také prodat. Problém začíná již na školách, kde se děti neučí prezentovat své znalosti, prezentovat sebe, diskutovat s učitelem jako s dobrým rádcem a partnerem. Bohužel velmi často nemají prostor se prosadit proti autoritě učitele. Ti nejlepší, pokud mají prostor, odchází do zahraničí, hlavně z důvodu partnerského přístupu učitelů. Ve veřejné správě je tedy zřejmé, že zastoupení opravdových osobností, bude proporcionálně stejné, jako ve zbytku společnosti. Z osobní zkušenosti však mohu říct, že na obecní úrovni je těch osobností s velkým „O“ nejvíc. V městě a obci máte velkou možnost zastupitele a starostu osobně poznat. Snažíte se pak volit člověka, o kterém jste přesvědčeni, že obec posune dopředu a to dokáže jenom osobnost.
Mezi vaše koníčky patří neustálé sebevzdělávání a procházky s pejskem v Průhonickém parku. Co pro vás znamená sebevzdělávání? Jak zvládáte se kontinuálně sebevzdělávat a s pracovními povinnostmi?
Díky mojí práci mám možnost každodenního sebevzdělávání v rámci pracovních povinností. Svaz měst a obcí ČR je povinným připomínkovým místem v rámci legislativního procesu. Pokud je zákon projednáván v řádném legislativním procesu a týká se samospráv, dostane se na můj stůl. Teď například řešíme změnu stavebního zákona, legislativu ke komunitní energetice, zákon o dostupném bydlení, balíček sociálních zákonů, národní plán obnovy a mnoho dalšího. Jedna sekce Svazu se zabývá řešením projektů. Momentálně pracujeme na projektu SMART obec, podpora lokální ekonomiky a Efektivní správa obcí prostřednictvím vzdělávání úředníků a zastupitelů. Takto multitematické zaměstnání je každodennímu vzdělávání předurčeno. Když jsem byla dítě, můj tatínek mi říkal, že vynalézání a vzdělávání je dobrodružství. Neustálé objevování nového je můj způsob života. K tomu ale patří i protiváha, klid krásné přírody, procházka a přemýšlení o obyčejných věcech, třeba o módě.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Radkou Vladykovou
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
