Vlastní prací ušetříte při rekonstrukci i stovky tisíc. Nový pořad Do montérek! Ukazuje jak

Václava Adamce možná někteří znají jako bývalého vrcholového sportovce. Hrál i extraligu za HC Dukla Jihlava. Nyní vystupuje jako odborník na rekonstrukce v pořadu Do montérek! Pomáhá a radí lidem, kteří si upravují bydlení svépomocí. Těšit se na něj můžete na TV Prima od 1. května každou neděli v 9.30 hodin.
Jak jste se od hokeje dostal k rekonstrukcím?
Já k tomu zas tak daleko neměl. Jsem vyučený instalatér topenář. Po vážném úrazu při tréninku jsem se už k profesionálnímu hokeji nevrátil. Začal jsem se tedy živit manuální prací jako topenář.
Co se vám stalo?
V rámci letní přípravy jsem měl vážnou nehodu na kole. Při jízdě z kopce jsem v plné rychlosti narazil do radlice bagru. Měl jsem četné zlomeniny, dokonce jsem přestal dýchat. Čtrnáct dní mne v umělém spánku udržovaly přístroje, které za mne i dýchaly. Po sedmi měsících hospitalizace jsem se učil znovu i chodit.
Muselo být těžké, takhle z ničeho nic změnit životní náplň.
Byla to velká změna, dlouho jsem si myslel, že se k hokeji vrátím. Měl jsem ale malé dítě a musel jsem nějak uživit rodinu. Odešel jsem z Vysočiny do Prahy, kde jsem si dodělal potřebné zkoušky a začal jsem pracovat jako svářeč plynového potrubí a topenář. Nemohl jsem si moc vybírat, bral jsem tuto práci především kvůli dobrému finančnímu ohodnocení. Po roce, kdy jsem byl zaměstnanec jsem zjistil, že se nikam profesně ani finančně neposouvám. Můj první syn začal navíc hrát hokej. A každý hokejový rodič ví, jak je to časově náročný koníček. Potřeboval jsem být pánem svého času, v zaměstnání jsem dal výpověď a začal podnikat jako OSVČ. Postupně po mě začali lidé chtít i další řemeslné práce. Už 15 let tak mám firmu na rekonstrukce bytů, domů a chalup. Chalupy dělám nejraději, protože se tam dá nejvíce improvizovat a tvořit.
Věnujete se řemeslu i doma?
Před pár lety jsem ušetřil na starý domek, kde byla nutná celková rekonstrukce. Rekonstrukci jsem udělal svépomocí při práci. Tím jsem ušetřil spoustu peněz.  Ale teď už není čas ani na sekání trávníku. Mám hodně práce. A to přitom nemám webové stránky ani žádnou reklamu. Klienty získávám na doporučení. To je asi nejvíc. Spousta mých klientů se stala i mými přáteli a doporučují mě dál.
Když máte narozeniny, dostanete od manželky jako dárek nářadí?
Jen to ne! (směje se). Když máte deset hodin denně v ruce nářadí, už ho rozhodně nechcete rozbalovat jako dárek. A manželka moc dobře ví, že mi tím radost neudělá.
Proč jste kývnul na účast v pořadu Do montérek!?
Když se mi dostal do ruky námět, jako bych viděl sám sebe před pár lety. Také jsem měl spoustu nápadů, ale na jejich realizaci chyběly peníze. Stejně jako hrdinové našeho pořadu jsem musel přiložit ruku k dílu. Během natáčení jsme navštívili lidi mnoha různých profesí a každý byl něčím výjimečný. Když jsem viděl, jak jsou úspěšní ve své profesi nepochyboval jsem o tom, že pod mým vedením zvládnou i práce pro ně zcela nové. A to mě hodně bavilo. Jak se říká – když se chce, tak dokážete vše. Nejdůležitější je chtít a začít.

Já jsem se před kamerou také cítil nesvůj. Před kamerou jsem stál poprvé, byla to moje první zkušenost. Ale díky podpoře režiséra Vaška Kutila a celého štábu jsem se také rozmluvil (směje se).

Můžete po natáčení pořadu Do montérek! říct, že platí rčení „Zlatý český ručičky“?
Myslím si, že každý člověk je na něco šikovný. Jen mu strach a nezkušenost nedovolí vyzkoušet na co.  Opravdu si myslím, že si většina lidí může opravit nebo vylepšit své bydlení. Stačí jenom vykročit z komfortní zóny a nebát se vzít si ty montérky. No a my teď lidem ukazujeme, jak na to.
Mohou se diváci tedy těšit na přesné návody krok za krokem?
Nejsme instruktážní pořad. Ale určitě na příbězích našich hrdinů ukážeme, co všechno jde zvládnout vlastními silami. Myslím si, že pod mým vedením dokážou věci, které si neuměli představit.
Pomáháme u složitějších postupů nebo situací, kde by si sami nevěděli rady. Seznamuji je s pracemi, které nikdy nedělali. Pomáhám jim s prvními kroky, s rozjetím samotné rekonstrukce. A to je nejtěžší. Vím o čem mluvím. Já jsem měl po úrazu také strach udělat první krok a věřit, že budu zase chodit. Mně museli pomoct doktoři v Havlíčkově Brodě.
V našem pořadu to samozřejmě takové drama není. Ale v dnešní době je to také boj. O peníze. O čas. A tak na konci každého dílu ukazujeme, kolik lidé ušetří, když pracují sami.

Kde se dá při rekonstrukci ušetřit?
Právě tím, že si spoustu práce dokážete udělat sami. Po dohodě s konkrétním řemeslníkem mu můžete pomoct s veškerou demontáží, bouracími pracemi, nákupem materiálu, nebo přesunem hmot. Můžete se jako řemeslník zapojit i v průběhu stavby. Například úprava stěn jako je škrabání, penetrování, natahování nebo malování jsou práce, za které nemusíte platit. Možností je opravdu spousta, podívejte se na náš pořad. Co všechno lidé sami dokázali. Práce vám pravděpodobně bude trvat déle a asi se s tím víc natrápíte. Ale zase budete hrdí, že jste si tu koupelnu obložili sami.
Jsou ale samozřejmě práce, na které je odborník potřeba. Jde třeba o elektrikáře, topenáře, nebo instalatéra.
Zaznamenal jste nějaké rozdíly mezi ženami a muži? Nebo mezi jednotlivými povoláními? 
Ženy často stály za myšlenou rekonstrukce. Ony jsou tím hnacím motorem. A dnes vím, že mají rozhodující slovo. Rozhodně se ale nebály práce, jen na ně některé činnosti byly fyzicky náročné. V mnoha případech byly zručnější než pánové.
Třeba ajťáci chtějí vždy všechno přesně na milimetry a chtějí vědět přesný výsledek své práce. Což při rekonstrukcích vlastně nejde. Nikdy nevíte, na co ve staré zdi narazíte. Zase jsou ale víc vnímaví a pozorní. Žádný detail jim neuteče. Takže musím říct, že je radost je učit manuální práci.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Michal Novotný
Zdroj: Redakce EM