„Představenstvo ČAK si je plně vědomo toho, že nezávislost advokáta neznamená jeho beztrestnost, pokud by se v rámci výkonu advokacie podílel na trestné činnosti. V tomto směru se plně ztotožňuje s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Zároveň zdůrazňuje, že ani z popisu skutků v usneseních o zahájení trestního stíhání nevyplývá participace advokátů na trestné činnosti,“ konstatuje stanovisko představenstva.
V poslední době obdržela Česká advokátní komora usnesení policejních orgánů, jimiž byla podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájena trestní stíhání advokátů pro skutky spočívající v poskytování právních služeb. Za trestný čin je označováno jednání advokátů, kteří poučili osobu předvolanou k podání vysvětlení, že není povinna vypovídat. „Policejní orgány tak protiprávně zasahují do ústavního práva na právní pomoc zakotveného v článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a postihují advokáty za zcela legální a řádný výkon advokacie. Tím zasahují do nezávislosti advokátů, kteří mají povinnost poskytovat právní služby v souladu s ústavně zaručenými právy, mimo jiné právem jejich klientů na to nevypovídat a neobviňovat sama sebe, jak vyplývá například z článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv nebo článků 37 odst. 2 a 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod,“ konstatuje úvodem stanovisko ČAK představenstva ČAK, které tak důrazně protestuje proti takovým zcela nepřijatelným postupům a žádá, aby příslušné složky policejních orgánů a státních zastupitelství přijaly taková opatření, aby nadále nedocházelo k protiprávním zásahům do výkonu advokacie a práva na právní pomoc.
Žádné zapojení do trestné činnosti
Žádnému z advokátů není kladeno za vinu, že by trestnou činnost organizovali nebo se do ní zapojili v jejím průběhu. Zcela zřetelně jsou postihováni za to, že poučovali klienty, že před daňovým nebo policejním orgánem nejsou povinni vypovídat. „Advokáti vstupovali do děje tvrzeného policejními orgány až ve chvíli, kdy byli požádáni o konkrétní právní pomoc, spočívající v dotazu, jak mají postupovat v řízení před státními orgány. Obvinění advokáti v souladu se zákony dle pokynů klientů vykonávali činnost, kterou zcela běžně vykonávají tisíce advokátů nejen v České republice, ale ve všech civilizovaných zemích,“ vysvětluje představenstvo s tím, že z obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání pak přinejmenším nelze vyloučit, že informace o tom, jak advokáti poskytovali konkrétní poradu svým klientům, byly získány tzv. prostorovým odposlechem jejich kanceláří, což by mělo být předmětem samostatného šetření.
Při poskytování právní služby je advokát podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii, povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, pokračuje stanovisko, ačkoli policejní orgány považují za trestný čin, že se advokát řídí pokyny osoby, která je ve veřejném rejstříku zapsána jako statutární orgán právnické osoby, ale údajně má být pouze tzv. „bílým koněm“. „Advokát ovšem nemůže rozhodovat o tom, zda někdo je „bílým koněm“ a na základě toho odmítnout poskytnout právní službu zapsanému statutárnímu orgánu. Není věcí policejního orgánu, aby posuzoval, zda advokát jednal na základě žádosti osoby, které poskytuje právní službu. Je naprosto běžné, že advokát je k poskytnutí právní služby angažován jinou osobou, než je ta, které následně právní službu poskytuje. Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy i klienta, který není schopen dát konkrétní pokyny, jak má advokát postupovat, neboť o věci příliš mnoho neví anebo jí nerozumí. Postačuje zájem klienta či osoby, které má advokát poskytnout právní službu, o to, aby jí byla tato služba poskytnuta. V řadě případů je advokát klientovi ustanoven k ochraně jeho zájmů právě proto, že klient sám není schopen se hájit a dát advokátovi potřebné pokyny.“
Právo nevypovídat
K povinnostem advokáta patří i poučení klienta, že má právo neobviňovat sám sebe. Samozřejmou součástí takového poučení je i doporučení, jak v konkrétním případě toto právo realizovat. Poučení o právu nevypovídat je součástí poučení, které příslušný státní orgán dává podle § 96 odst. 2 daňového řádu či § 33 odst. 1, § 100 odst. 2 nebo § 158 odst. 6 trestního řádu každé osobě vypovídající v daňovém, resp. trestním řízení, uzavírá stanovisko.
Stejně jako Česká advokátní komora, i Unie obhájců je krajně znepokojena tímto postupem, tedy otevřenou deklarací ochoty stíhat advokáty za to, že vykonávají to, co je jejich zákonnou povinností. Je možné, že se některým z policistů činným v přípravné fázi trestního řízení nelíbí ústavní právo občana nevypovídat a případně neobviňovat sám sebe anebo, že advokáti své klienty o tomto právu informují. Zákony ale musí dodržovat i tito nespokojenci. A právo na právní pomoc má podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod „každý“. Dokonce, i když je podezřelý ze spáchání daňového deliktu neb trestného činu, konstatuje UO.
Orgány činné v trestním řízení nemají žádné právo na to, aby posuzovaly, z jakého důvodu poskytuje advokát právní služby klientovi, a rozhodně z tohoto faktu není možné dovozovat to, co se v daném případě stalo, totiž že tímto poskytováním právní služby se advokát zapojil do organizované zločinecké skupiny. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v daném případě nejsou advokáti viněni z žádného konkrétního jednání, které by bylo naplněním skutkové podstaty jakéhokoliv jiného trestného činu, tedy není tvrzeno, že by se aktivně dopouštěli trestného činu. Jsou obvinění „jen“ z toho, že poskytli právní službu někomu, kdo je ze spáchání trestného činu údajně odpovědný, čímž spáchali zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle ustanovení § 361 odst. 1, alinea 2. trestního zákoníku. „Unie obhájců ČR považuje popsané poskytnutí právní služby za zcela zákonné, a jak z výše uvedeného vyplývá, za zcela nezákonné trestní stíhání těchto kol.
Foto: Pixabay
Zdroj: Dušan Šrámek