Věřím, že žijeme v době, která je pro poctivé podnikání mnohem příznivější

Říká, že z útoků na síti se stal výnosný byznys. Čelíme velkým hrozbám v souvislosti s pandemií. Jeho firma je však lídrem v boji proti kyberútokům.
Rozhovor s ONDŘEJEM VLČKEM, generálním ředitelem společnosti Avast.
Váš otec byl skoro padesát let hercem Národního divadla. Vy jste úspěšný programátor a manažer. Lákalo vás někdy také herectví? Co rozhodlo, že jste se rozhodl být programátor a věnovat se moderním technologiím?  
Již od dětství se většina mých zájmů točila kolem počítačů, i na střední škole jsem měl často z předmětů, které mě nebavily, dovoleno odejít do počítačového kabinetu a věnovat se programování. Rodičům tak bylo celkem jasné, kterým směrem budu v kariéře směřovat. Dalo by se říci, že v mém případě opravdu padlo jablko dost daleko od stromu.
V Avastu jste začínal na letní brigádě v začínajícím start-upu.  Dnes jste generální ředitel, velké firmy, kterou znáte od začátku. Jak se Avast za tu dobu změnil? 
Když jsem v Avastu začínal, byla to maličká firma, byl jsem asi šestý nebo sedmý zaměstnanec. Dnes jsou nás přibližně dva tisíce, takže ta proměna je opravdu velká. Avast už dávno nedělá pouze antivirus, nabízíme celou škálu produktů z oblasti on-line soukromí a zabezpečení, máme pobočky, klienty a zaměstnance z celého světa a patříme mezi největší světové hráče na poli kyberbezpečnosti.
Ačkoliv jste původně programátor, dnes jste především úspěšný manažer. Jak velký je rozdíl mezi myšlením programátora a vrcholového manažera? Hodilo se vám to v současné pozici? 
Role generálního ředitele ode mě vyžaduje jiné klíčové dovednosti. Dříve jsem se hodně zaměřoval na samotné produkty a technologii, měl jsem tendenci do nich mluvit a určovat, jak budou vypadat. V roli ředitele je smyslem mé práce hlavně nastavit celkové směřování firmy a dát ostatním dostatek prostoru, aby se realizovali a firmu tak dále způsobem posouvali. Učím se, jak lidi inspirovat a vést je, ale neříkám jim, jak mají svou práci dělat.
Jak vidíte změnu podnikatelského prostředí od doby, kdy jste v Avastu začínal do současnosti? 
Upřímně moc nevím, jaké bylo v Česku podnikatelské prostředí v době, kdy jsem začínal, tehdy jsem se zajímal především o programování a ostatní věci jsem příliš neřešil. Co ale v naší době vnímám silně, je možnost být úspěšný za poctivých podmínek. Celá řada nejbohatších Čechů zbohatla v devadesátých letech netransparentním způsobem, původ jejich peněz není jasný a nemohu je proto respektovat. Věřím ale, že dnes žijeme v době, která je pro poctivé podnikání mnohem příznivější.
V současné době se hodně mluví o kyberútocích nejen na nemocnice, ale i státní správu. Zvýšil se jejich počet v době koronavirové krize? 
S tím, jak se mnoho lidí přesunulo z kanceláří do online prostoru, se zvýšila i aktivita kyberútočníků, kteří této situace zneužívají. Během pandemie jsme tak viděli nárůst jak rozsáhlých útoků na koncové uživatele, tak i cílených ransomwarových útoků na velké firmy a instituce z oblasti zdravotnictví, školství a dopravy. Jejich počet vzrostl během pandemie globálně o dvacet procent, v Česku dokonce o čtyřicet procent.
Patříte k hlavním světovým lídrům v oboru kyberbezpečnosti. Jaká je obecně úroveň kyberbezpečnosti u nás?   
Těžko lze mluvit o kyberbezpečnosti na takto obecné úrovni. Současná pandemická situace však společnost přiměla se o toto téma více zajímat, a to jak v souvislosti s vyšším počtem lidí pracujících z domova, potřebujících zabezpečit svá i firemní data, tak i s nárůstem již zmíněných útoků na soukromé firmy i státní instituce. Z hlediska kyberbezpečnosti vždy záleží na každém subjektu, jak k tomu přistoupí. Například nemocnice a další instituce se často potýkají s nedostatkem finančních prostředků třeba na proškolení zaměstnanců o základech online bezpečnosti. Právě tyto znalosti však mohou být při odražení hackerského útoku klíčové.
Napadlo vás někdy, proč obor kybernetické bezpečnosti ovládly ve světě firmy z České republiky? 
Počítačová bezpečnost začala být tématem na přelomu osmdesátých a devadesátých let, tedy přesně v době, kdy ve střední a východní Evropě vznikaly stovky nových firem. Nejinak tomu bylo i v České republice. Dnes už se to příliš neví, ale v té době tak u nás byla celá řada antivirových značek, stejně jako na Slovensku, v Rumunsku nebo například na Ukrajině. Málokterá z nich ale přežila do dnešních dní, tak jak se to podařilo Avastu. Věřím, že Avast se stal lídrem zejména díky výjimečným osobnostem jeho zakladatelů – Edy Kučery a Pavla Baudiše.
Jaké kyberhrozby nás mohou čekat do budoucna? Dá se na ně nějak připravit? 
Aktuálně jsou velkým tématem 5G sítě a bezpečnostní rizika s nimi spojená. Některé aspekty 5G sítí totiž mohou znamenat zvýšenou úroveň kyberbezpečnostních hrozeb. S tím souvisí i neméně aktuální zabezpečení zařízení chytrých domácností, a čím dál více se lidé zajímají také o své soukromí na internetu a ochranu osobních dat. V Avastu v současnosti pracujeme na produktu, který uživatele a jejich zařízení v 5G síti zabezpečí, a zároveň se soustředíme na vývoj produktů chránících jejich soukromí.
Jak hluboko vaši firmu zasáhl koronavirus? Jak se to podepsalo na firemní kultuře a provozu firmy?   
Z byznysového hlediska se Avastu daří dobře, koronavirus a práce z domova spíše zvýšil zájem lidí o kyberbezpečnost, a pozitivně hodnotíme také akcelerující trend digitalizace. V polovině března jsme kvůli koronaviru přešli na práci z domova, v červnu a v červenci jsme některé kanceláře opět otevřeli, nicméně poté, co se u nás objevily nějaké případy nákazy, jsme se rozhodli všechny kanceláře zavřít až do konce roku. Avast má pobočky po celém světě, jsme proto zvyklí pracovat i online, takže tento přechod proběhl naštěstí velmi hladce. V nedávném interním průzkumu nám vyšlo, že téměř polovina zaměstnanců by uvítala home office i po skončení pandemie, většina zaměstnanců se doma cítí stejně produktivní, jako v kanceláři. Na druhou stranu, práce z domova má dozajista i svá úskalí: nejvíce lidem chybí osobní kontakt s kolegy.
Při nástupu do nové funkce jste oznámil, že se na dobu neurčitou vzdáváte svého platu včetně odměn. Zároveň jste vlastníkem dvou procent akcií Avastu. Podle časopisu Forbes jste 79. nejbohatším Čechem. Jak vnímáte pojem bohatství a v čem změnilo váš život? Vnímáte také všudypřítomnou závist?
Já to ani nijak zvlášť neřeším. Valná většina mého majetku je stejně, jak správně říkáte, v akciích Avastu, takže virtuální. Platu jsem se vzdal, protože se mi to jako koncept velmi líbí. Už dávno mě inspiroval mě takzvaný „One dollar club“, do kterého patří různá velká jména Silicon Valley, jako jsou zakladatelé i ředitel Googlu, Elon Musk a další. Rozhodli se vzdát platu a symbolicky brát dolar ročně, čímž dávají světu najevo, že jejich práce je o něčem větším než o vydělávání peněz. A když jsem se stal CEO Avastu já, napadlo mě, že teď je řada zase na mně.
Svých ročních odměn z působení v představenstvu jste se vzdal ve prospěch dětského hospice Demelza ve Velké Británii. Co vás k tomu vedlo? 
Téma vážně nemocných dětí je pro nás – pro mě i mou ženu – velmi nosné, a dlouhodobě se mu věnujeme. Naším společným záměrem je mj. zlepšit dětskou paliativní péči v Česku, a i když moje odměny putují do britského hospice, rádi bychom toto zařízení propojili s českými hospici a sdíleli s nimi zkušenosti a know how.
Co je pro vás v životě nejdůležitější? 
To je příliš filozofická otázka a upřímně nevím, co na ni odpovědět.
Jste společně se svou ženou zakladatelem a mecenášem nadace Zlatá rybka. Čemu se věnuje? 
Zlatá rybka plní přání dětem se život ohrožujícím onemocněním, naším cílem je, aby každé takové dítě mohlo vyslovit libovolné přání a čerpat sílu na náročnou léčbu z radosti, kterou mu jeho splnění přinese. Nadaci jsme založili v roce 2015 a od té doby pomohla už více téměř šesti set dětem, což nás velice těší. Zatím asi největší výzvou bylo zařídit setkání s fotbalistou Lionelem Messim, ale i to se díky neuvěřitelnému nasazení celého našeho týmu podařilo, a to rovnou v Barceloně.
Jste úspěšný člověk. Navíc se velmi věnujete charitě. Předáváte tyto vlastnosti i svým dětem? Budou vašimi nástupci?
Věřím, že to nejlepší, co pro své děti můžeme udělat, je podporovat jedinečnost každého z nich a nechat je být tím, čím budou chtít. Podle mě neexistuje univerzální návod na výchovu dětí, každý má svou vlastní cestu. Mojí snahou je v každém případě je držet celkem zkrátka, protože jsem přesvědčen o tom, že hojnost a blahobyt ubírá lidem elementární potřebu něco tvořit a budovat, a to je v případě dětí velká škoda.
Děkuji za rozhovor.
Foto: David Sheppard