Chybí řemeslníci. Třeba takové klempíře z Číny nedovezeme

Rozhovor s EVOU SVOBODOVOU, členkou představenstva a generální ředitelkou Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
Vystudovala mimo jiné komerční právo, základy práva EU, management a marketing na Institut of Technology, Sligó, v Irsku v rámci EPI – Evropského polytechnického institutu. Od roku 1990 se pohybuje ve sféře zaměstnavatelských organizací. Říká, že obrovské téma je nyní generační výměna v rodinných firmách.
Jaký vliv má vaše asociace na přijímání nových zákonů týkajících se podnikání? Jsou vaše připomínky akceptovány?
Nechci se vychloubat, ale po dlouholetém úsilí se nám podařilo stát se oficiálním připomínkovým místem pro novou legislativu, což je velice významná pozice, kterou má jen několik subjektů, ovšem také velká hora práce a široká agenda, která k nám nyní míří. Vzhledem k tomu, že to s ovlivňováním legislativy myslíme opravdu vážně a také vzhledem k širokému záběru asociace ve smyslu oborů našich členů, jsme se rozhodli založit Legislativní radu malých a středních podniků (LR MSP). Ta se skládá z řady odborníků z různých profesních oblastí, většinou jde o předsedy zájmových a profesních asociací, což jsou zejména lidé z praxe. Jde o to, abychom byli schopni kvalifikovaně odhadnout dopady změn a negativním maximálně zabránit. Jedním z hlavních úkolů LR MSP je profesionálně připomínkovat legislativní návrhy a chránit tak zájmy malých a středních podniků či OSVČ. LR MSP si rovněž klade za cíl sama iniciovat nezbytné či vhodné legislativní změny s ohledem na potřeby malých a středních podniků (např. zakotvení statusu rodinné firmy, snižování administrativní zátěže, omezení kontrol apod.), a v širším kontextu spolupracovat v rámci legislativního procesu již na úrovni EU.
Významnou odbornou posilou je také to, že se na činnosti LR MSP a vytváření koncepčních materiálů externě podílejí špičkové advokátní kanceláře. Tato profesní partnerství se nadále rozšiřují. Asociace uvádí veškeré své připomínky transparentně na svém hlavním webu. Některé naše připomínky jsou akceptovány, některé ne, záleží vždy na konkrétní legislativě, mnohdy jde o společné úsilí s kolegy z jiných komor a svazů, aby hlas podnikatelů byl silnější. Jsou ale i případy, kdy se neshodneme, protože oni brání např. zájmy velkých firem a my zase malých firem a stanoviska se neshodují.
Než jste nastoupila do Asociace malých a středních podniků, pracovala jste patnáct let ve Svazu průmyslu a dopravy, který míří spíše na velké podniky. V čem spatřujete rozdíl v přístupu k nim?
Velké firmy si v mnohém pomohou samy a není třeba je jinak podporovat. Jsou kapitálově i personálně silnější. Pokud jeden pracovník např. onemocní, je v oddělení dalších 10, kteří si jeho práci mohou rozdělit. V menší firmě vykonává jedna osoba dvě i více funkcí, a pokud onemocní, odjede na dovolenou nebo třeba jen na školení, nemá ji kdo zastoupit. V současné době enormního přetlaku zakázek a nedostatku pracovních sil všude, kam se podíváte, dostaly firmy další ránu do vazu v podobě zrušení karenční doby. Té bohužel zneužívají ti pracovníci, kteří po bujarém víkendu nejsou schopni nastoupit do práce, zajdou si k lékaři a ten bez mrknutí oka jim vypíše neschopenku. Jejich práce tak končí na bedrech již tak přetížených kolegů. Už více jak po měsíci tohoto nového režimu, kdy podnikatel musí proplácet i první 3 dny nemocenské, nám firmy hlásí nárůst nemocnosti, a to právě zejména v pondělí. Co se týká OSVČ, je situace ještě horší. Ti si musejí práci sehnat, tu vykonat, vyfakturovat, případně vymoci zaplacení, sledovat konkurenci, předpisy, povinnosti, účetnictví atd., a přitom nemají nárok na proplacení dovolené, stravenky, nemocenskou apod. Za své podnikání přitom ručí veškerým svým majetkem.
Zásadní rozdíl v přístupu je v tom, že pokud nabízíte něco malé firmě, musí to být jednoduché, srozumitelné, co jim to přinese, kolik to stojí a kdy to mohou mít. Malé firmy nebudou vysedávat nikde na celodenních konferencích, oni řeší provoz a operativu. Pokud jejich zájem nevzbudíte první informací, další šance prudce klesají. Na druhou stranu na rozdíl od velkých podniků se malé firmy rozhodují velmi rychle, jsou flexibilnější i vůči zákazníkům, více jim naslouchají, mají bližší vztahy se svými zaměstnanci a silnější sociální cítění. Rodinné firmy obzvlášť – to se pozná v době krize. Velké firmy propouští zaměstnance, o kterých rozhoduje někdo, kdo je ani v životě nepotkal. Jsou jen jméno na seznamu.
Jaký je rozdíl mezi muži a ženami, co se týče podnikání? Souhlasíte, že 21.století je stoletím žen?
Muži jsou více bojovníci, nestačí jim malý úspěch, chtějí dobývat svět, více riskují. Ženy v podnikání jsou opatrnější, pečlivější, dokonce i banky je hodnotí jako spolehlivější klienty. To, že 21. století je stoletím žen, potvrzují statistická data, kdy meziročně je desetinásobně vyšší počet začínajících žen-podnikatelek než mužů podnikatelů. Ženy se již tolik neostýchají a chtějí si splnit své sny. Ať už jde o ženy 50+, které obtížněji hledají zaměstnání, anebo matky s malými dětmi, které si chtějí přivydělat do rodinného rozpočtu.
Velký trendem je dnes digitalizace. Jaká úskalí čekají podle vás na malé a střední podnikatele?
Půjde především o jejich orientaci v nabídce produktů a služeb spojených s digitalizací. Bude třeba, aby si před každou investicí do digitalizace uvědomili, že je třeba najít chvíli času na analýzu svých potřeb. Definice digitálního vzdělání pro potřeby jednotlivých typů podnikání není jednoduchá. Standardní počítačová gramotnost není dostačující, jelikož komplexita digitalizace daného oboru má přesahy od měřící a řídící techniky, SW, HW komunikačních technologií až k metodám analýzy a vyhodnocování pomocí matematické statistiky. Toto vyžaduje převážně nezávislé technologické poradenství, na které menší firmy nebo OSVČ nejsou schopni nebo ochotni vynaložit finanční prostředky. Proto jsme letošní rok vyhlásili Rokem digitálního podnikání 2019, kde chceme jednoduchou, srozumitelnou formou a na praktických příkladech ukázat menším firmám a podnikatelům, v čem jim může být digitalizace nápomocná, kde mohou ušetřit čas, peníze či pracovní sílu. Jde také o rady, tipy a doporučení, aby si nenechali od prodejců „natlačit“ obrovská sofistikovaná a drahá řešení, „protože bez nich nepřežijí“, a která vlastně nepotřebují, protože by šli „na vrabce s kanónem“. Digitalizace obecně není jednoduchá, ale vždy je třeba použít zdravý selský rozum.
Velkým tématem jsou také rodinné firmy. V současné době jsou mnohé ve stadiu generačního předávání firem. Jak vidíte z pozice asociace tento problém?
Generační výměna v rodinných firmách je obrovské téma. V České republice zažíváme první vlnu nástupnictví, chybí zkušenosti, není se s kým poradit. Mnozí „poradci“ nabízejí pro ně nejjednodušší, ale nejvýhodnější cestu, a to prodej firmy. Naše asociace se tímto tématem zabývá již od r. 2011 a dokonce minulý rok vyhlásila Rokem rodinného podnikání 2018. Mnoho podnikatelů založilo své firmy v 90.letech a neuvažovali nad tím, že to bude jednou „rodinná“ firma a budou řešit předání. Mnozí vydělali slušné peníze, takže mohli svým dětem dopřát studium v zahraničí, jenže ony se sem nechtějí vracet…nebo studovaly zcela odlišný obor od zaměření firmy. Firmu s přesným strojírenstvím těžko bude řídit lékař nebo hudebník. Nástupníci také uvádějí, že firma byla vlastně jejich další sourozenec, se kterým se musely dělit o čas a lásku svých rodičů. Mnozí z nich také doma každý večer slýchali firemní problémy od unavených rodičů po jejich 13hodinové denní práci a získali tak k podnikání odpor s tím, že nechtějí firmě věnovat tolik svého času jako jejich rodiče, chtějí více cestovat anebo si na vedení celé firmy vůbec netroufají. Ti, co si troufají, zase mnohdy řeší to, že rodič jako zakladatel jim nechce firmu celou přenechat, zejména majetkově, a neustále do jejího řízení zasahuje. Pro zakladatele je také obrovsky těžké si říci „ano, opravdu zcela odejdu z firmy k tomuto datu“. Jiné firmy řeší zase to, že nástupníků je více a komu firmu předat a co s těmi ostatními, anebo co dělat, když nástupník není. Celý proces je náročný. Firmám chybí jasný plán dílčích kroků s jejich vyhodnocováním, přípravou nástupníků i zaměstnanců a s konkrétními daty. Jde o nejdůležitější projekt rodinné firmy mezi všemi, jehož neúspěch má fatální následky. Úspěchem naší asociace je, že se nám po dvouletém úsilí podařilo prosadit do české legislativy definici rodinného podnikání. Cílem je zmapovat a prokázat, o jak velký a důležitý segment pro české hospodářství se jedná a nastavit mu odpovídající podporu.
Jak se díváte v asociaci na start-upy? Jaký je váš názor na tyto firmy?
V současné době se v asociaci zaměřujeme nejen na začínající podnikatele, ale i na studenty, kteří vlastně ještě ani neví, zda chtějí či nechtějí podnikat. Zveme je na diskusní akce, kde je k podnikání motivujeme, ale sdělujeme i jeho nástrahy a je pak na nich, jak se rozhodnout. Každopádně dostanou ucelenou informaci. Dnešní začínající podnikatelé uvádějí, že nemají tak originální nápad, nemají peníze a nemají se s kým poradit. My nabízíme řešení zdarma. Proto organizujeme inovační kempy, diskusní akce, workshopy, zveme je na mezinárodní startupové summity, vyhlašujeme granty s finanční podporou a organizujeme tzv. Coffee Talks se zkušenými podnikateli z různých oborů.
Mají podle vás dnes začínající podnikatelé dostatek vzorů? S jakými problémy se dnes nejvíce potýkají?
Vzorů je v naší historii i současnosti celá řada a myslím, že i mladí lidé se pomalu vracejí k prvorepublikovým hodnotám – spolehlivosti, čestnosti, preciznosti. Mnozí z nich studovali v zahraničí a pochopili, že podnikání není opravdu pro každého. Je třeba uznat, že začít podnikat dnes je mnohem složitější, než v 90. letech, kdy nebyla konkurence tak velká. Najít dnes díru na trhu je opravdu složité, ale i to se mnohým startupům daří. V našem grantu společně s KB každoročně vyhlašujeme vítěze a zíráme, na co všechno nepřijdou – no uznejte, třeba: ohrádka proti slimákům, tradiční pánské holičství, cvrččí tyčinky, eParkomat-obsazenost míst kdekoli, Skinners-botky do kapsy, Snowfeet-boty místo lyží nebo Mamavis-patentovaná zdravotní pomůcka Priessnitzova zábalu.
Říká se, že malé a střední firmy jsou páteří každé ekonomiky. V jakém stavu je podle vás tato páteř u nás?
V dobrém. Firmám se daří, i když se ekonomika drobně zpomaluje. Není úspěšný ten, kdo má krásnou výroční zprávu, ale ten, kdo přežil neúspěchy a nevzdal to. Prohry posilují. Ale nesmějí být fatální.
Podle nedávných analýz klesla průmyslová výroba v ČR. Ve světě je mnoho hrozeb pro světovou ekonomiku. Co byste poradila malým a středním podnikům, jak se připravit na recesi nebo potenciální krizi?
Šetřit přiměřeně i v době, kdy se daří.
V současné době je velký tlak na zvyšování mezd. Společně s nízkou nezaměstnaností se může stát, že i to bude hrozba pro ekonomiku. Co si o tom myslíte? Jak se díváte na minimální mzdu?
Tlak na zvyšování minimální mzdy je opravdu zbytečný a postup jejího zvyšování neodpovídá produktivitě práce. Tam náklady firem vzrostly o 15-20 procent prakticky skokově. To nelze dlouhodobě ustát, protože produktivita a přechod na výrobu s vyšší přidanou hodnotou skokově zpravidla neuděláte.  Hrozbou je přehřátí ekonomiky v důsledku růstu mezd a odvodů, firmy se začínají dusit.
V České republice představují malé a střední podniky 99 procent všech firem. I když minimální mzda se týká pouze ca 5 procent MSP v souhrnu, má rozhodně vliv na zaručené mzdy a na tlak zaměstnanců na mzdy obecně.
Školství a vzdělání je budoucnost v ekonomice. V jakém stavu je podle vás české školství a vzdělání obecně? Využívají malé a střední firmy také duálního vzdělávání a spolupráce se školami?
Vzdělání obecně v České republice je stále na dobré úrovni, i když v celosvětovém srovnání mírně klesáme. Učitelé jsou zavaleni administrativou, nezvladatelností žáků již na základních školách. Každý chce mít maturitu a nejlépe i vysokou školu, úroveň požadavků na jednotlivých školách klesá. Dokud budou střední školy řízeny kraji a financovány na hlavu žáka, nikdy se to nezmění. Tím klesá celková úroveň. Tragická je situace zejména v odborném školství a technických oborech. Nikdo nechce pracovat rukama nebo venku. O výběru střední školy rozhodují maminky. Je třeba jim dokázat, že jít na řemeslo není ostuda a už dávno to není o špinavých nehtech a montérkách. Dnešní šikovný obkladač si vydělá i 100 tisíc korun měsíčně, tedy více, jak mnohý manažer, a ještě si zakázky může vybírat. Chybí řemeslníci a klempíře z Číny nedovezeme. Duální vzdělávání je téma, které se na MŠMT skloňuje několik let, ale fakticky není připraveno. Řada firem vzala duál do vlastních rukou a spolupracují se školami napřímo. To ale není systémové řešení. I proto naše asociace prosazuje návrat „dílen v moderním kabátě“ do povinné výuky základních škol. Půjde o propojení manuální zručnosti s novými technologiemi jako je 3D tisk, drony, laser, roboti apod. Jsme rádi, že se pilotní projekt rozjíždí již v září na 53 základních školách. Současně také usilujeme o ukotvení mistrovské zkoušky jako nejvyššího stupně odborného vzdělání u řemeslných oborů do české legislativy.
Tedy jak můžete vidět, rozhodně se v asociace nenudíme (smích).
Děkuji za rozhovor.