Lucie Tóth je klavíristka a hudební pedagožka. Po absolutoriu na plzeňské konzervatoři u prof. V. Müllerové v oboru klavír završila svá studia na HAMU Praha ve třídě prof. K. Bilinské. Komorní hru studovala pod vedením prof. V. Snítila. Získala též cenné zkušenosti na roční stáži v Belgii (klavír a klavírní improvizace) na Coninklijk Conservatorium Brussel ve třídě prof. Boyana Vodenitcharova.
Ještě za studií sbírala různá ocenění a profesní zkušenosti na klavírních soutěžích a mistrovských kursech, je vyhledávanou komorní hráčkou, spolupracuje s umělci různých oborů a věnuje se i pedagogické činnosti, kde s oblibou uvádí nová díla současných českých skladatelů. Dlouhodobě koncertuje s houslistou Jaroslavem Svěceným a houslistkou Julií Svěcenou. V letech 2016 až 2019 byla členkou komorního tria Helix, od roku 2016 hraje v souboru Konvergence. Nahrává pro Český rozhlas a Českou televizi, vystupuje na pódiích v Čechách, Německu, Velké Británii, Belgii a Španělsku, Gruzii či Tunisu.
„Vždy říkám svým dětem, že studiem hudby budou do života vybaveni právě tím, že neztratí schopnost koncentrace a dlouhodobé práce na detailu. Věřím, že hodnotné umění žádná instantní náhražka nikdy nepřeválcuje, a že současná generace dětí ponese kulturní dědictví dál, v jakékoli podobě,“ říká Lucie Klára Tóth.
Rozhovor s LUCIÍ KLÁROU TÓTH, klavíristkou a hudební pedagožkou.
Jak jste se dostala k hudbě? Jste z umělecké rodiny?
Maminka vyprávěla, že v necelých pěti letech jsem jednou na procházce prohlásila, že budu klavíristkou. Rodiče poměrně překvapeně informaci přijali, zakoupili klavír a přihlásili mne do hudebky. Klavír měly doma ale obě babičky, takže nápad nepřišel jen tak shůry, měla jsem možnost si nástroj ozkoušet ještě předtím, než toto rozhodnutí padlo.
Kdo vás ovlivnil ve vaší profesní kariéře nejvíce?
Každý z mých učitelů a průvodců mi byl vzorem v něčem jiném. Kdybych měla vyzdvihnout pro mne nejdůležitější osoby v profesním životě, tak to byla Helena Špelinová, která mě připravila na konzervatoř a dodala mi v pubertálním hledačském období jistotu a vědomí, že přeci jen něco umím. Na konzervatoři bylo vlivů více, největším vzorem v této etapě pro mne byla Věra Müllerová, zářivá, vtipná a neskutečně akční úžasná žena. Na AMU krom mých pedagogů, které uvádím v životopise, pro mne byly nesmírně přínosné konzultace s Ivanem Klánským, a také konzultace a hovory s Miroslavem Langerem, které zdaleka nebyly jen o hudbě. Na stáži v Belgii mne pak jednoznačně velmi ovlivnil můj profesor Boyan Vodenitcharov. Zejména v tom, stát si za svým a být sama sebou. Nemohu ale ani jednoho vyzdvihnout nad ostatní, myslím, že každý z nich ovlivnil jinou část mne. A hlavně, já jsem věčná studentka, hledám a vzdělávám se pořád, s každou novou skladbou, s každým novým setkáním. Hudby existuje obrovské množství a navíc pořád někdo skládá novou (smích) … Pořád je co objevovat.
Kdo / co vás nejvíce motivuje? Kdo je vaším vzorem?
Nejvíc mě motivuje spolupráce a vzájemná inspirace s lidmi, kterých si vážím, se kterými je pro mne obohacující trávit čas. A radost, když se cokoliv podaří.
Jste absolventka HAMU a absolvovala jste roční stáž v Bruselu. Jak byste porovnala tyto dvě etapy vašeho studijního uměleckého života?
Na stáži jsem dospěla. Odcházela jsem na ni jako ztřeštěné trdlo, které si vybralo destinaci podle toho, že miluje belgické pralinky, a vrátila jsem se jako sebevědomý člověk, který si umí zorganizovat život. V Bruselu jsem si spoustu věcí musela vykomunikovat sama, v cizím jazyce, v cizím prostředí. Stáž bych opravdu radila každému, podobně jako se dřív posílalo na zkušenou. Na obě etapy vzpomínám ráda, nejraději vždy na všechna cenná lidská setkání a přátelství, z nichž ta nejcennější trvají podnes.
V červnu budete také vystupovat spolu s houslistou Jaroslavem Svěceným v komorním prostředí jeskyní Moravského krasu. Koncert bude doplněn světelnou animací a iluminací. Jak se vám hraje v přírodním prostředí?
Odmala jsem vraštila čelo, že když je venku krásně, musím sedět doma, kdežto moje kamarádky a kamarádi mohou cvičit třeba i na louce. Když začalo období covidových restrikcí, zakoupila jsem elektrický klavír nejvyšší řady, protože jsem tušila, že přijde ke slovu, až bude možno pořádat alespoň venkovní koncerty. Klavír je to výborný a svými kvalitami pro potřeby koncertů ideální – svou premiéru měl v katedrále svatého Víta… Takže covid vlastně může za to, že už i já mohu cvičit kdekoliv, když budu mít dostatečně dlouhou prodlužovačku. A mohu venku i koncertovat, což je dobrodružné a specifické. Tu přiletí chroust, tu zavane vítr a poodnese stránku… Ne, vážně, koncertování venku je pro mne poměrně nová zkušenost a užívám si ji. V nádherném prostředí krasových jeskyní jsme hráli s Jaroslavem už v loňském létě a bylo to pokaždé nádherné a inspirující.
Nejčastěji jste na pódiích vidět s houslistou Jaroslavem Svěceným. Jak se vám s ním hraje a co nového připravujete?
S Jaroslavem teď připravujeme dva nové projekty, ten první bude nabitý romantikou, druhý bude velmi originální a multižánrový. Na oba se velmi těším, protože s Jaroslavem se hraje zkrátka úžasně. Od první zkoušky jsme si muzikalitou sedli, jako bychom spolu hráli odnepaměti. To je vzácnost a obrovské štěstí. Velmi se mi také líbí, jakým způsobem Jaroslav moderuje koncerty a jak bere posluchače s sebou do svého světa. Hraní s ním je vždy čirá radost a inspirace. Mám ráda atmosféru našich koncertů, kterou umí Jaroslav navodit, i to, že je duchem mladý a nijak se nebrání novým věcem, které současná doba přináší.
Jak vnímáte využití moderních technologií pro kvalitu a doplnění atmosféry koncertů?
Pokud jsou moderní technologie použité vkusně, účelně a slouží věci, naprosto je vítám. Důležitý je pro mne vždy výsledek a celkové vyznění. Na naší dobříšské ZUŠ teď připravujeme společný projekt s Tomášem Liškou, výborným muzikantem, nazvaný Současný klavír a multimédia. Skladby Tomášových studentů multimediálního oboru se budou střídat se skladbami soudobých českých skladatelů, interpretovaných mými klavíristy. Moc se na projekt těším, neboť mám zkušenost, že podobné počiny bývají pro všechny zúčastněné vždy zajímavou inspirací a impulsem k další tvorbě.
Za svou uměleckou dráhu jste získala více ocenění. Jakého si nejvíce ceníte a proč?
Vážím si všech ocenění, kterých se mi dostává. Největší váhu přikládám těm, o kterých se veřejně mluví těžko, nebo se o nich nemá mluvit vůbec. Třeba taková, když po koncertu přijde posluchačka a šeptne mi, že dnešní večer jí pomohl na chvíli zapomenout na těžké období, které prožívá. Nebo když vám studentka, kterou učíte mnoho let, napíše tak nádherné poděkování, ze kterého zůstává srdce na chvilku stát. Nebo když vám žačka přinese na konci školního roku domácí med, ve sklenici popsané pochvalnými větami, u kterých při čtení vlhnou oči. Ten med asi nikdy nespotřebuji, stane se stoletým… Takováto ocenění, od lidí, se kterými projdu nějakou životní etapu nebo situaci a navzájem si něco předáme, taková jsou pro mne nejvíc.
Věnujete se též i pedagogické činnosti. Jaká je dle vás vzdělanost českého národa v oblasti hudby a kultury?
Myslím, že jsme na tom pořád docela dobře, a osobně dělám vše, co je v mých silách, aby to tak zůstalo. V hudbě se učíme nejen hrát na hudební nástroj, ale i poslouchat, naslouchat, vnímat, spolupracovat, pracovat trpělivě na dlouhodobých cílech, neustrnout a stále se učit něco nového… Věřím, že uměním kultivujeme lidského ducha obecně, a platí to pro žáky i pro učitele, proto se této činnosti tak ráda věnuji. A když vidím své studenty a absolventy, s hrdostí musím říct, že to úsilí stojí za to.
Půjdou i vaše děti ve vašich uměleckých šlépějích?
Pevně doufám, že mé děti půjdou ve svých vlastních šlépějích, a umělecké podle všeho nebudou. Oba jsou nesmírně šikovní a hrají na různé nástroje, ale ode mne vidí i tu odvrácenou stránku povolání, a zdá se, že se rozhodnou vydat jinou profesní dráhou. Je to pro mne naprosto v pořádku, říkám jim, že chci, aby dělali v životě hlavně to, co je naplňuje a baví.
Jak vnímáte zájem dětí a mladé generace o hudbu? Rodí se v současnosti výrazné osobnosti?
Z mého pohledu se výrazné osobnosti se rodí pořád. A v každé době je potřeba, aby našli okolo sebe podporu a mohli se věnovat tomu, v čem jsou dobří. Já jsem optimistická a nad lidstvem nelámu hůl. Talenty potkávám stále, a jak praví jedno moudré přísloví, nemusí pršet, hlavně, když kape. (smích)
Jako pedagožka uvádíte také nová díla současných českých skladatelů. Jak vidíte současnou jejich tvorbu?
Myslím, že je důležité dát život skladbám, které vznikají v naší době. Na svých studentech vidím, jak jsou poctěni, když jim přivedu do hodiny skladatele, jehož skladbu hrají. Je to pro ně čest a troufám si tvrdit, že i k nácviku skladeb děti přistupují jinak, když ví, že se setkají s tvůrcem. Zároveň i skladatelé jsou rádi, když se jejich skladby hrají a když se dětem líbí. Mají pak inspiraci napsat něco nového a na mých dětech si mohou ozkoušet hratelnost a sdělnost svých skladeb. No a já mám pak okolo sebe jak spokojené děti, tak spokojené skladatelky a skladatele, a jako bonus pro mne navíc nové podněty, které vítám, tudíž spokojenost je na všech stranách.
Jak podle vás dnes těžké dostat děti od moderních technologií ke klasické hudbě?
Ano. (smích) Ale nevzdáváme to. Technologie a sítě jsou lákavé a snadné, všechno je dostupné mávnutím proutku, respektive stisknutím jednoho kliku. Všechna story na Instagramu jsou podložena hudebními vstupy bez začátku a konce fráze, děti si odvykají poslouchat a vnímat hudbu soustředěně, a týká se to, upřímně řečeno, i nás dospělých. Vždy říkám svým dětem, že studiem hudby budou do života vybaveni právě tím, že neztratí schopnost koncentrace a dlouhodobé práce na detailu. Věřím, že hodnotné umění žádná instantní náhražka nikdy nepřeválcuje, a že současná generace dětí ponese kulturní dědictví dál, v jakékoli podobě.
Děkuji za rozhovor.
Foto + Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
