Vybudovat z nuly firmu, která patří mezi největší hráče na evropském poli logistiky, to chce víc než jen kapku štěstí. Jeho cesta za úspěchem byla plná trnů a výmolů, přesto by mohla být námětem pro hollywoodský scénář o americkém snu.
Rozhovor s JAROMÍREM OPATRNÝM, CEO a jedním ze tří společníků firmy Well Pack, s.r.o.
Už v sedmnácti letech jste se vydal do USA. Rozhodl jste se právě tam, že chcete podnikat? Čím vás to obohatilo?
Do Ameriky jsem jel na zkušenou. Původní plán byl, že vydržím rok, vydělám nějaké peníze, a pak přejedu na další rok zase do jiné země, kde se naučím nový jazyk a zase si něco přivydělám. Takhle jsem chtěl objet za pět, šest let celý svět a naučit se několik jazyků. Jenže jak už to tak bývá, představy se občas míjí s realitou, a tak mě při zametání skladu v USA napadlo vydělat počáteční kapitál, vrátit se zpět do Čech, rozjet firmu a svět procestovat až později. Podnikat jsem sice začal, ale k té cestě kolem světa jsem se ještě pořádně nedostal.
Ale zpět na začátek. Amerika pro mne byla školou života, maximálně mě obohatila, navíc jsem do ní odjel v roce 1992, v době, kdy jsme o životě na Západě skoro nic nevěděli a žili v různých iluzích. Tím, že jsem odjel v sedmnácti, neměl tam žádné známé, musel jsem se naučit postarat sám o sebe, najít si práci, jednat s lidmi z různých kultur a národností. A na znalostech, které jsem ve svých zaměstnáních získal, stojí vlastně celé moje podnikání. Díky rychlosti při mytí nádobí jsem přišel na princip produktivity práce, protože coby sedmnáctileté “tele” jsem byl dost pomalý a hrozilo, že mě vyhodí. Při zametání skladu jsem zase pochopil skladové hospodářství a skladovou logistiku.
Kde všude jste se v podnikání inspiroval?
Velkou inspirací mi byl majitel logistické firmy, kde jsem zametal sklady a postupně přešel na jednoduché skladnické práce. Vysvětlil mi princip podnikání, podělil se o zkušenosti, poradil, jak na to. Dodnes jsme přátelé. Už v té době jsem také chodil na obchodní jednání s lidmi, kteří chtěli expandovat do České republiky a při tom se učil. Další inspiraci jsem pak čerpal i od různých podnikatelů, se kterými jsem se setkal. Jeden takový mi dal radu, jak se rychle vzdělávat. Říkal: Když půjdeš na jednání třeba o kávě, kup si o ní nejdříve malou knížku, pak budeš vědět všechno.” Tenkrát, to ještě nebyl Amazon, jsem na ně chodil do knihkupectví Barns and Nobels, kde měli velký výběr. Když se tak vracím zpátky, tak to, jak se dělá byznys, jsem se učilhodně z knížek, novin a časopisů, protože na klasické studium v Americe jsem neměl ani peníze, ani čas.
V 18 letech jste se z USA vrátil a začal podnikat v logistice, vozil jste například obuv do USA. Jaký byl v USA zájem?
Byla to česká obuv ze Svitu Zlín, o kterou ještě tehdy v USA trochu zájem byl. Už se to ale lámalo, a my nebyli brzy schopni konkurovat hlavně Turecku a dalším novým výrobcům z levných regionů. Já to ale tenkrát bral spíše jako zajímavou logistickou zkušenost s námořní a leteckou přepravou obuvi do USA i jiných zemí.
Mytí přepravek, balení banánů a jiných aktivit, které momentálně provozujete, předcházela dlouhá podnikatelská cesta. S čím jste do podnikání vstupoval?
Bylo mi osmnáct let, a chtěl jsem dobýt svět. Vydělat peníze a pak už si jen užívat života cestováním, zejména v exotických zemích s mořem a oceány.
Tak nějak jsem tušil, že podnikání mě bude bavit, a v tom jsem se nemýlil, je tomu tak i dnes. Vnímám to jako vyjádření sama sebe, podobně jako když malíř maluje obraz. Podnikání pro mne navíc představovalo, a stále představuje svobodu, jsem pánem svého osudu, protože nad sebou jednoduše nemám šéfa.
Jak vás napadlo začít podnikat v oblasti mytí plastových přepravek?
Dozvěděli jsme se o německé firmě, která v České republice poptávala prostory dvou tisíc metrů čtverečních na mytí přepravek. A já se jich zeptal, zda by je nechtěli rovnou i mýt. Začali jsme o tom jednat, a i když se báli, že s mytím nemáme žádné zkušenosti, nakonec jsme se asi po ročním jednání domluvili.
Kde jste si informace zjišťovali? Jaká je konkurence?
Musíme si uvědomit, že to byl rok 2010, a v té době moc informací na dané téma třeba na internetu nebylo. Šli jsme na to spíš selským rozumem, kdy jsme si říkali, jak by to asi mohlo fungovat. Také jsme navštívili existující mycí centrum v Německu. Na naše poměry bylo tehdy obrovské a impozantní, a to i přesto, že veškerá práce tam byla manuální, žádné stroje, ani roboti.
Jak dlouho trvalo, než jste požadované produktivity dosáhli?
Původní cíl byla produktivita šesti set kusů za hodinu, jenže zejména kvůli technickým problémům mycí linky jsme se dostali tak na tři sta, čtyři sta kusů. Až postupně jsme se naučili technologie vylepšovat, repasovat, vyrábět a dnes už jedeme v řádu tisíců kusů za hodinu.
Od vašich začátků s mytím plastových přepravek uběhla řada let. Dneska působíte v několika zemích. Jak celý proces mytí přepravek funguje? Kde všude fungujete?
Špinavé přepravky vyzvedneme u zákazníka, roztřídíme a zvolíme vhodný způsob mytí pro dané nečistoty. Následně je srovnáme podle druhu a velikosti a uskladníme k dalšímu využití. Když je to potřeba, můžou projít i procesem speciálního mytí, anebo je dáme k opravě. Čisté přepravky pak dopravíme podle požadavku zákazníka na nové místo buď v Evropě nebo za oceán.
Přepravky myjeme v deseti zemích Evropy, když k tomu přidám i balení banánů a další služby v rámci logistiky, je to ještě o pár zemí více včetně střední a jižní Ameriky.
Jakou dezinfekci při mytí používáte? Jak to bylo v době covidu?
Používáme desinfekci od různých firem, záleží na tom, pro jaké produkty jsou přepravky určené i na geografickém rozložení. Covid byl pro nás skutečně peklem. Ne snad proto, že bychom odmítali homeoffice, ale proto, že nám ztěžoval přesuny ze země do země. Při našem mezinárodním rozkročení je to přitom klíčové. Navíc jsme v době pandemie rozbíhali několik nových aktivit právě v zahraničí.
V supermarketu můžeme vidět plastové bedny, které jste umyli přímo vy? Kde všude?
V České republice jsou to řetězce Penny a Billa, v zahraničí Spar, Auchan, Waitrose, Morissons, Dino, Hofer, Aldi a další.
Co současná legislativa? Nahrává vám zákaz výroby a používání jednorázových plastů?
V principu ano. Je zde patrný určitý trend směrem k opakovaně použivatelným obalům. Otázka je, zda a jak moc nám to skutečně nahraje, a co s tou přihrávkou pak uděláme. Uvidíme.
Přepravky nejsou vaší jedinou podnikatelskou aktivitou. Vyvinuli jste třeba speciální know-how, jak balit banány do opakovaně použitelných obalů. Jde v tomto případě jen vyloženě o přepravku, nebo i speciální triky, jak banány zabalit? Tedy cirkulární ekonomika?
Když to zobecním, musíte efektivně zabalit tak citlivé zboží, jako banán je, do přepravky, která mu vůbec není šitá na míru. Na rozdíl od papírové krabice. Důležité je dostat do plastové přepravky stejnou váhu, jaká se vejde do kartonu anebo nabídnout alternativu, která přináší jiné výhody. Zrovna nedávno jsme naše kolegy, experty na balení z Kostariky, pozvali do Prahy a u tankové plzně jsme živě rozebírali nové možnosti. Plni zážitků se totiž právě vrátili z naší historicky první zakázky v Africe z Pobřeží Slonoviny.
Jinak poskytujeme řadu dalších logistických služeb jako skladovací služby, fulfillment, kompletace zboží atd.
Jak vidíte svoji firmu za 10 let?
„Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu své plány.“
To je velmi těžká otázka v době raketového vzletu cen elektřiny a plynu. Ale přál bych si, aby se naše firma Well pack stala globální společností, a díky novým formám balení přispěla ke zlepšení života na planetě Zemi. Jak pro lidi, tak i pro veškeré tvorstvo a rostlinstvo.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Jaromírem Opatrným
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
