Recenze novely stavebního zákona

Autor: vláda

Datum předložení: 1. 11. 2022

Hodnocení EM: 30%

Také Radko Martínek totiž v roce 2005 při předkládání nového stavebního zákona říkal, že návrh zákona je výsledkem dlouho hledaného kompromisu v řešení nejrůznějších, často protichůdných požadavků, aby vzápětí sněmovnu ujistil, že zákon přispěje ke zjednodušení a zefektivnění investiční výstavby.

Podle Martínka stavební zákon do procesu územního plánování a územního rozhodování integroval procesy posuzování vlivů na životní prostředí, a tím odstranil zbytečnou administrativu, aniž by ohrozil veřejný zájem na ochraně životního prostředí. No a potom už jenom samá pozitiva a životní jistoty, jak by řekl učitel Hájek z básníků, co jim chutná život. Čas oponou trhnul a v roce 2020 Karel Havlíček v zastoupení ministryně Dostálové ve sněmovně tvrdil, že problémem současného stavu je především obrovská roztříštěnost stavebních předpisů, všech procesů a stavebních úřadů. 

Zrychlení přípravy realizace staveb, snížení administrativy, která ho provází, a zajištění dodržování lhůt ze strany státu měl zajistit hybridní model stavební správy, kde stavební úřady obcí s rozšířenou působností měly v přenesené působnosti rozhodovat o stavbách místního významu. Ve druhé úrovni pak mělo působit čtrnáct profesionálních státních krajských úřadů plus jeden specializovaný. V průběhu projednávání ve sněmovně ale kompromis se Svazem měst a obcí vzal za své. Stavební úřady měly i s úředníky přejít pod stát a soustavu zastřešil Nejvyšší stavební úřad. 

Rekodifikace z roku 2021 byla současnou koalicí nejprve odložena a nyní vláda předkládá zcela jinou představu reformy stavebního řízení.  Stavební úřady na obcích a krajích pro všechny běžné stavby zůstanou zachovány. Jen na úrovni obcí mimochodem dnes funguje (často spíš nefunguje)  celkem 694 stavebních úřadů. Kolik jich má být nově se z návrhu nedozvíme. Předkladatelé zjevně nechtějí případným rušením stavebního úřadu v Horní Dolní nikoho vystrašit, a proto pracují s variantami: 375/389/600+, což nejspíš znamená, že žádný nezanikne. 

Podle Dostálové novely mohly některé stavební úřady zůstat i nad rámec obcí s rozšířenou působností jako územní pracoviště krajského stavebního úřadu. Obce by sice o stavební úřad nepřišly, starostové by ovšem ztratily vliv, který na ně mohou v rámci smíšeného modelu, kdy jsou pracovníci úřadů zaměstnanci samospráv, uplatňovat. Zrušení státní stavební správy nejenže nepovede k odstranění problému systémové podjatosti, díky němuž se dnes blokují mnohé stavby, ale nezajistí ani sjednocení výkonu státní správy či vzájemnou zastupitelnost úředníků v soustavě.

Ještě horší je Bartošův návrh v oblasti integrace rozhodování o povolování staveb. Předkladatel tvrdí, že nahrazuje institucionální integraci“ integrací „procesní“ a princip jeden úřad, jedno razítko“ zůstává zachován. Možná to psal někdo, kdo návrh zákona (vlastně jsou hned dva) nečetl, nebo doufá, že si jej nepřečtou zákonodárci a uvěří důvodové zprávě. Zásadním přínosem stavebního zákona bylo, že měl vše (kromě hasičů, památkové péče a AOPK/správ národních parků) posuzovat pouze stavební úřad v jediném řízení. 

Nyní se má povolovací řízení znovu dezintegrovat. Samostatná závazná stanoviska mají být vydávána podle zákona o památkové péči, podle zákona o ochraně veřejného zdraví, povolení a výjimky podle zákona o vodách… Souběžně předkládaný zákon o jednotném povolování v oblasti ochrany životního prostředí zajistí, že řízení budou dokonce dvě: environmentální a stavební. O nějakém zrychlení či zjednodušení nemůže být řeč, vracíme k podobě stavebního řízení před jeho loňskou rekodifikací. Aktivisté jásají, stavbaři a developeři nevěří vlastním očím. Bez nich ale byty ani dálnice nepostavíte. 

Paradoxní na celé věci je, že reforma stavebního práva mohla fungovat právě proto, že to nebyl kompromis. Nyní máme opět kompromis, což je sice v politice vítaný jev, z praktického hlediska však ne vždy vede nutně k užitku. Abychom nebyli jen negativní, pozitivní na návrhu je zachování Specializovaného a odvolací stavebního úřadu, který bude rozhodovat o velkých infrastrukturních stavbách, jako jsou dálnice, celostátní železnice nebo přenosových soustav. Jde o pokrok proti tomu, když o Pražském okruhu rozhoduje úřednice v Uhříněvsi.

O původní verzi nového stavebního zákona její odpůrci tvrdili, že bude drahá. Stát by platil úředníky od nejnižšího stupně, pronajímal jim kanceláře, zřizoval nový úřad. Nic není zadarmo, ve skutečnosti je však sporné, zda náklady na zdlouhavé povolovací procesy, vysoký počet „povolovacích“ úředníků a soudních řízení při různých odvoláních, nejsou ještě vyšší. O prorůstovém efektu rychlého stavebního řízení ani nemluvě. 

Foto: Pixabay

Zdroj: Redakce EM