I když zatím bohužel nemůžeme šťastně prohlásit, že Ruskem vyvolaná válka skončila ukrajinským vítězstvím, můžeme alespoň konstatovat, že se k tomuto konci úspěšně vyvíjí. Nastává tedy debata, jak po konci války Ukrajině co nejlépe pomoci s poválečnou obnovou.
Často jsou skloňovány investiční plány a angažovanost evropských firem v procesu obnovy. Pomoc však může být mnohem jednoduššího a spontánnějšího charakteru.
V současné chvíli si asi málokdo dokáže představit, že by v dohledné době dokázala Ukrajina splnit podmínky přijímacího procesu mezi členy Evropské Unie. Problematické by to bylo jistě již před válkou, kdy země zaostávala svou nízkou ekonomickou úrovní a také problematickými institucemi. S příchodem války pak přišlo i pochopitelné rapidní zadlužování a další ekonomické neduhy válečné ekonomiky.
Z pozice Evropské Unie tedy není žádoucí Ukrajinu přijmout mezi své členy, alespoň ne zatím. Jakýmsi bolestným má být v tomto případě jistá obdoba Marshallova plánu, skrze který by se do této strádající země napumpovaly miliardy eur, které by mohly přinést ony potřebné investice. Dost silným argumentem, který dodává tomuto tvrzení na oblibě, je pak zapojení unijních firem, a tedy i přínos pro evropské ekonomiky.
Uvažování by v tomto směru mělo být však naprosto opačné. Evropská Unie by se namísto zapojení jenom svých firem měla snažit zapojit do své ekonomiky firmy ukrajinské. Přímé připojení k Unii je sice dnes skutečně nereálné, nicméně alespoň částečné zapojení Ukrajiny do zóny volného obchodu by mohlo mít pro tuto zemi obrovské pozitivní dopady. Nejenom skrze zahraniční obchod samotný. Zvýšila by se také její kredibilita v očích zahraničních investorů, což by do země mohlo dostat potřebné finanční prostředky.
FILIP BLAHA, analytik CETA
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA