Německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron varují, že evropské demokracie čelí největšímu ohrožení od pádu železné opony. Podle jejich slov nám hrozí vnější agresoři i vnitřní rozkoly, které podkopávají základy svobody a právního státu.
Od euforie k trhlinám v základu
Představte si Evropu jako dům postavený na pevných základech po roce 1989, kdy se střední a východní Evropa osvobodily od komunistického jha. Léta 1990 až 2004 byla érou demokratizace: země jako Česká republika se rychle transformovaly, vstoupily do EU a NATO, a rozšíření Unie v roce 2004 se stalo symbolem úspěchu. V Česku jsme tehdy oslavovali svobodu projevu, demokratické volby a volný pohyb – věci, které dnes bereme jako samozřejmost.
Ale pak přišly trhliny. Finanční krize roku 2008 a migrační vlna v roce 2015 otevřely dveře populismu a nacionalismu. V zemích jako Maďarsko nebo Polsko se oslabily instituce, soudnictví ztratilo nezávislost a média čelí tlaku. Dnes válka na Ukrajině a globální geopolitické změny tento proces urychlily. Jak říká Macron, jde o „kritický bod“, kde se demokracie ocitá mezi kladivem ruské agrese a kovadlinou vnitřních rozporů. Porovnejme to s minulostí: v 90. letech jsme budovali mosty k Západu, nyní se musíme bránit proti mostům dezinformací, které staví autokrati jako Putin.
Aktuální hrozby
Merz a Macron mají pravdu – hrozby jsou reálné a měřitelné. Podle zprávy V-Dem Institute z roku 2025 počet autokratických režimů globálně překonal demokratické země poprvé za dvě desetiletí; v Evropě je vystaveno autokratizačním trendům 45 států, a svoboda projevu ustupuje v 44 z nich, což je rekord. Freedom House v roce 2025 hlásí 19 let poklesu svobod: 60 zemí ztratilo politická práva, včetně celého západního Balkánu, kde jsou státy jen „částečně svobodné“.
Navíc Rusko vede hybridní válku v zahraničí: dezinformace, kyberútoky a vměšování do voleb, jako v Česku nebo Moldavsku, podkopávají naši bezpečnost. Vnitřně populismus roste – německé volby v únoru 2025 posílily AfD, české volby tento měsíc ukazují rozporuplné postoje k EU a NATO. Sociální sítě to zhoršují: polarizace a nenávistné projevy oslabují důvěru v instituce. Průzkum YouGov/TUI odhaluje alarmující trend mezi mladými: jen 57 procent Evropanů do 30 let preferuje demokracii, 21 procent by pod určitými okolnostmi volilo autoritářskou vládu. V Německu je podpora 71 procent, v Polsku jen 48. A co my? V Česku, kde 85 procent exportu jde do EU, by oslabení Unie znamenalo ekonomickou katastrofu – ztrátu fondů, které pohánějí investice.
EU reaguje: „Evropský štít pro demokracii“ bojuje s hybridními hrozbami, Nařízení o digitálních službách (DSA) od července 2025 nutí platformy jako Meta či Google odstraňovat dezinformace. Francie a Německo mluví o strategické autonomii – méně závislosti na USA, více na sobě. Ale stačí to?
Příčiny, dopady a různé pohledy
Příčiny jsou složité: geopolitická agrese Ruska, ekonomické nerovnosti a fragmentace politiky. Dezinformace, definovaná jako záměrné lži destabilizující společnost, je jako virus v našem digitálním těle. Dopady na Česko? Ekonomická nejistota: oslabení EU trhu by přineslo bariéry, úbytek investorů a růst nezaměstnanosti v automobilkách či strojírenství. Osobní svobody – volný pohyb – by se mohly zkrátit, a náš vliv v Bruselu slábnout.
Pohledy se liší. Pesimisté, jako analytici z Freedom House, vidí úpadek v Maďarsku a Polsku jako varování před ztrátou právního státu. Optimisté chválí legislativu EU a vysokou volební účast v Německu, kde občané ukazují zájem o demokracii. Nevládní organizace jako The Economist Intelligence Unit (EIU) nás v indexu 2024/25 řadí mezi „úplné demokracie“ vedle Estonska, což je povzbudivé. Hybridní režimy, kde se míchá demokracie s autoritářstvím, jsou však na vzestupu – je to jako půlka chleba, která chutná hořce.
Klíčoví aktéři? Ursula von der Leyenová v Komisi koordinuje boj, Evropský parlament prosazuje DSA. Rusko je hrozbou, technologické giganty nástrojem, občanská společnost strážcem.
Cesta vpřed, nebo slepá ulička?
Evropské demokracie nejsou v bezpečí, ale není pozdě. Scénáře jsou tři: posílení prostřednictvím vzdělávání a koordinaci, eroze do fragmentace, nebo hybridní kolísání. Klíčem je naše angažovanost – nás občanů, firem i politiků. Pokud investujeme do důvěry a autonomie, můžeme odolat. Jinak riskujeme, že se vrátíme do stínů minulosti.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Politico.eu
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
