Evropská unie se v roce 2025 vrací k plné platnosti rozpočtových pravidel, ale tentokrát v modernizované podobě, která slibuje větší flexibilitu a prostor pro investice. Reforma Paktu stability a růstu, schválená v dubnu 2024, mění rigidní limity na individuální plány, což by mohlo pomoci zemím jako Česko lépe zvládat ekonomické výzvy. Přesto se objevují otázky, zda tato „zefektivnění“ skutečně posílí soudržnost, nebo jen prohloubí rozdíly mezi bohatými a chudšími státy.
Od rigidních limitů k individuálním plánům
Rozpočet EU byl během pandemie COVID-19 a energetické krize pozastaven, nyní se vrací k plné funkčnosti s novými pravidly. Pakt stability a růstu, zavedený v roce 1997 pro udržení stability v eurozóně, stanovuje základní pravidla: rozpočtový deficit nesmí překročit 3 procenta HDP a veřejný dluh 60 procent. Tyto maastrichtské limity byly v minulosti zpřísněny po dluhové krizi eurozóny v roce 2010, kdy přišly balíčky jako Six-Pack a Two-Pack, které přinesly tvrdé sankce za překročení hranic.
Ale svět se změnil. Pravidla byla pozastavena v roce 2020, aby země mohly masivně investovat do podpory ekonomik. Nyní se vrací v reformované verzi, která klade důraz na flexibilitu. Nová pravidla umožňují fiskálně-strukturální plány na minimálně čtyři roky, s možností prodloužení až na sedm let. To znamená přechod od jednotných norem k personalizovaným strategiím, kde každá země musí ukázat, jak dosáhne konsolidace dluhu, provede reformy a podpoří investice do zelené transformace, digitálních technologií či obrany.
Tento posun je vidět i v praxi. V červnu 2024 zahájila Evropská komise řízení o nadměrném deficitu vůči sedmi státům – Belgii, Francii, Itálii, Maďarsku, Maltě, Polsku a Slovensku –, což ukazuje, že pravidla nejsou jen teorií. Pro Česko, které v roce 2025 čerpá z EU dotací o 24 miliard Kč více, než odvádí do společného rozpočtu (podle Ministerstva financí ČR), to znamená příležitost.
Flexibilita versus disciplína
Ne všichni jsou ale nadšení. Brusel slibuje zefektivnění, ale pro mnohé to zní jako eufemismus pro složitější byrokracii. Evropská komise a Evropský parlament chválí reformu za větší individualizaci, která lépe odpovídá různým ekonomickým realitám – například pro země jako Česko, kde průmysl a export hrají klíčovou roli. Parlament navíc podporuje robustní rozpočet s demokratickou kontrolou, včetně nových vlastních příjmů EU, jako korporátní daně nebo daně z emisí.
Na druhé straně stojí „šetrné státy“ jako Německo, Rakousko či Nizozemsko, které odmítají navýšení rozpočtu a nové daně kvůli obavám z oslabení konkurenceschopnosti. Východoevropské země, včetně nás, kritizují propojení fondů s dodržováním právního státu jako rizikový nástroj, který by mohl být zneužit k politickému tlaku. Zemědělci varují před škrty ve společné zemědělské politice, což by mohlo zdražit potraviny a ekonomicky udeřit na venkov – připomíná to staré dobré „kreativní účetnictví“, kde státy hledají sloupky, aby se vešly do limitů.
Aktuálně probíhají jednání o novém víceletém finančním rámci (VFR) na roky 2028–2034, navrženém v červenci 2025 na téměř 2 biliony eur, což je asi 1,26 procenta HDP EU. To by mělo zjednodušit fondy a zefektivnit výdaje, ale rizika zůstávají: vyšší administrativní zátěž pro firmy a veřejný sektor.
Co přinese budoucnost?
V optimistickém scénáři povede flexibilita k rovnováze mezi disciplínou a investicemi, kde Česko využije prodloužené lhůty na transformaci ekonomiky. Pesimisticky by ale mohla vyvolat spory, stagnaci a nerovnosti, zejména pokud „šetrné státy“ zatlačí na tvrdou konsolidaci. My, jako členové EU, musíme teď aktivně hájit své priority, aby se pravidla nestala pouty, ale křídly pro růst.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Euractiv, Europa.eu, Mfcr.cz, ČNB
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
