Potravinářští giganti jako Nestlé nebo Unilever naléhají na Evropskou komisi, aby neodkládala kontroverzní nařízení o odlesňování. I přes opakované odklady a rostoucí byrokratickou zátěž chtějí tyto firmy konečně jasná pravidla, která by ukončila nejistotu v dodavatelských řetězcích. V Česku to znamená výzvu pro malé i velké podniky, aby se připravily na změny, které ovlivní ceny kávy i čokolády.
Co se skrývá za EUDR a proč je to tak složité?
Každý produkt, jako je káva nebo čokoláda, musí mít dokumentaci původu, včetně GPS souřadnic, aby bylo zajištěno, že nebyl vyroben z odlesněné půdy po roce 2020. To je v jádru nařízení EU o odlesňování, zkráceně EUDR, které se dotkne sedmi klíčových komodit: od skotu přes kakao, kávu, palmový olej, sóju, kaučuk až po dřevo a jeho deriváty jako nábytek nebo papír. Odlesňování není jen o kácení stromů, ale o přeměně lesů na plantáže, což ničí biodiverzitu a ekosystémy. Připomeňme si, jak jsme v minulosti viděli podobné boje s nelegální těžbou dřeva, kdy EU od roku 2003 bojovala proti dovozu z tropických lesů.
EUDR klade na firmy povinnost „náležité péče“, což znamená sbírat data o původu surovin, hodnotit rizika a vydávat prohlášení o souladu. Pro laika to zní jednoduše, ale v praxi jde o složitý systém, kde dovozci a obchodníci musí sledovat celý řetězec. Podle Evropské komise, která nařízení prosazuje jako součást Zelené dohody, to má omezit globální odlesňování způsobené naší spotřebou. Historicky navazuje na starší pravidla jako EUTR z roku 2013, které se zaměřovala jen na dřevo, ale teď se rozšiřuje na potraviny, protože EU dováží obrovské množství surovin z rizikových oblastí.
Odklady a chaos
Dnes jsme svědky dalšího kola odkladů – původně mělo EUDR platit od prosince 2024, pak se posunulo na konec 2025 a nyní Evropská komise navrhla další rok, takže velké firmy by měly začít v prosinci 2025, malé až v červnu 2027. Důvodem je nepřipravenost IT systémů pro sběr dat a absence jasných pokynů pro národní úřady, jako je v Česku Státní veterinární správa nebo Národní lesnický institut, který plánuje přes 2000 kontrol ročně. To vytváří chaos: firmy investují miliony do příprav, jen aby čekaly.
Přesto potravinářští giganti, kteří už do systémů nalili peníze, teď tlačí opačně – neodkládat. Nestlé, Unilever či Mars, frustrovaní opakovanými změnami, argumentují, že další odklad prodlužuje nejistotu a brání transparentnosti. V Česku to rezonuje u Potravinářské komory, kde varují před byrokracií, která ohrozí malé podniky jako Maso uzeniny Písek. Její majitel Čestmír Motejzík mluví o „faktickém chaosu“, zatímco v čokoládovně Carla ředitel Jakub Šrámek poukazuje na problémy s kakaovými dodavateli. Na druhé straně environmentální organizace chválí EUDR jako první reálný krok k udržitelnosti, i když připouštějí, že náklady – odhadované na 2,6 miliardy eur ročně pro celou EU – se promítnou do cen. Odhady mluví o zdražení kávy nebo čokolády o 5 až 10 procent, což pocítíme všichni u pokladny.
Dopady na naše potravináře
Pro české firmy, kde potravinářství tvoří významný kus ekonomiky, to znamená dvojí realitu. Malé a střední podniky čelí největší zátěži – administrativní povinnosti a riziku sankcí až 4 procenta ročního obratu, včetně konfiskace zboží. V zemích s nízkým rizikem jako ČR to působí skoro ironicky: proč GPS sledovat místní sóju, když nás odlesňování netrápí? Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) varuje před nepřipraveností, což odráží širší politický tlak na odklad. Naopak giganti vidí v EUDR šanci na dlouhodobá partnerství, kde digitalizace a satelitní data pomohou sledovat původ.
My, jako spotřebitelé, se ptáme, stojí to za to? Ano, pokud chceme chránit tropické lesy, ale ne, pokud to znamená dražší nákupy v době inflace. Příčiny jsou jasné – naše poptávka po levných komoditách pohání odlesňování v rozvojových zemích, kde dochází k sociálním dopadům na původní obyvatele.
V budoucnu očekáváme konsolidaci trhu: velcí hráči s propracovanými systémy přežijí, malí mohou vypadnout, a obchodní toky se posunou mimo EU do Číny nebo Indie. Evropská komise slíbila kategorizaci rizikových zemí, což by mohlo ulehčit situaci.
Mezi zelenou ambicí a realitou
EUDR je jako most mezi našimi environmentálními ideály a tvrdou ekonomikou – potravináři ho chtějí postavit rychle, aby skončila nejistota, ale varují před kolapsem malých firem. V Česku nám to připomíná, že globální pravidla se dotknou i lokálních talířů. Pokud se podaří zjednodušit byrokracii, může to posílit udržitelnost bez velkých šoků. Jinak riskujeme, že zelená dohoda zůstane jen na papíře.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: europa.eu, euractiv.com
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
