Daniela Zemanová: „Společnost je, a bude čím dál tím složitější, v důsledku toho bude složitější i právo. Při jeho aplikaci bude nutně docházet čím dál častěji ke střetu práv a právem upravených zájmů.“
5. května 2022 se konal první obnovený Sjezd českých právníků v Karolinu Univerzity Karlovy. Jeho mottem bylo: „Právníci – odpovědnost nejenom profesní, ale i společenská, a institucionální pojistky jejich nezávislosti“.
Rozhovor s DANIELOU ZEMANOVOU, čestnou prezidentkou Soudcovské unie ČR a soudkyní Krajského soudu Ústí nad Labem, pobočka Liberec.
Letos v Praze byly po více jak 75 letech obnoveny Sjezdy českých právníků. Jak ze své pozice vidíte obnovení této tradice?
Pro mne je jedním z nejdůležitějších záměrů Sjezdu českých právníků komunikace napříč právnickými profesemi o společných tématech. Sjezd právníků této komunikaci dává pravidelnost a pravidla. V obnovení této tradice vidím velký smysl. Právníci jsou často spojováni s určitou mírou sobectví, zahleděnosti k vlastnímu prospěchu. Účelem Sjezdu českých právníků je podívat se na vybrané otázky z pohledu všech právních profesí, nalézt řešení, které neposouvá vpřed jen určitou část právníků, ale věc samotnou.
Jaké byly dle vás nejdůležitější výstupy z letošního Sjezdu českých právníků?
Za nejpodstatnější považuji společné sdělení všech právnických profesí, že jsme si vědomi své profesní i společenské odpovědnosti. A pokud ji máme, musíme ji uplatňovat uvnitř své profese i navenek vůči společnosti. Pro úvodní „obnovující“ sjezd bylo zvoleno relativně obecné téma, u kterého se nečekaly konkrétní legislativní výstupy. K těm chceme dospět v dalších ročnících. Osobně považuji za důležitý závěr, který zazněl v odpolední diskusi a přesahuje právnické prostředí, že je nezodpovědné a nebezpečné relativizovat zlo a zlé úmysly v jakékoliv podobě a v jakémkoliv prostředí.
Na letošním Sjezdu českých právníků jste se zmínila, že je nebezpečné ponechat soudní moc ve špatném politickém systému. Můžete nám to více přiblížit?
Snažím se upozornit na to, že naše soudnictví je organizačně vystavěno tak, že neumí vytvářet svoji vlastní koncepci, tj. soudnictví jako celku. Jednotlivé soudy řídí předsedové soudů, nad nimi stojí v oblasti správy soudů Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti jako součást vlády, tj. výkonné moci, nemůže být tvůrcem a nositelem koncepce soudní moci. To by bylo zcela v rozporu s dělbou moci v právních státech. Ministerstvo o to správně ani neusiluje. Předsedové soudů jsou velmi důležité osoby, ale rozhodují pouze v rámci jím svěřeného soudu, nemají pravomoc autoritativně zasahovat do systémových věcí týkajících se soudnictví v celorepublikovém měřítku. Nikdo tedy neurčuje celkovou koncepci, do čehož spadá například to, jestli chceme upřednostnit rychlost řízení nebo jeho kvalitu, jak toho dosáhnout, kolik máme mít soudů a kde mají být ideálně umístěny, jestli máme mít samostatnou soustavu správního soudnictví. Nemáme žádný subjekt, který by se těmito otázkami odborně a dlouhodobě zabýval a byl zodpovědný za jejich řešení. To soudní systém oslabuje, řeší se jen jednotlivosti. A slabý soudní systém je rizikem pro občany, kteří jeho ochranu potřebují.
Jste čestnou prezidentkou Soudcovské unie. Co je Soudcovská unie a jak se soudce stane jejím členem?
Soudcovská unie je profesní organizací soudců, není to ale profesní komora, jakou mají například advokáti, notáři nebo exekutoři. Nejpodstatnějším rozdílem je, že nemáme povinné členství. Takže členství v Soudcovské unii je pro soudce dobrovolné, členem se stane jen ten soudce, který chce a ke členství se přihlásí. Činnost pro Soudcovskou unii je ryze dobrovolná, žádná z funkcí, ani ty nejvyšší, nejsou placené. Ale vzhledem k tomu, že je to jediná profesní organizace soudců, její představitelé jsou zváni k jednání o důležitých otázkách soudnictví, takže mají příležitost prosadit změny, které považují za přínosné.
Proč je důležitá soudcovská nezávislost. Jak by měl soudce potlačit své vlastní zájmy a emoce?
Soudce je nezávislý, aby mohl rozhodovat o právech účastníků řízení pouze na základě zákona a nebyl ovlivněn ničím jiným. Jinými slovy, soudce nemá zaručenou nezávislost kvůli sobě, ale kvůli účastníkům řízení. A k přijetí nezávislého rozhodnutí je důležité nejen to, aby soudce nebyl ohrožen tlaky z vnějšího prostředí, ale aby se i on sám oprostil od případných vlivů, které by ohrožovaly jeho nezávislé posouzení věci. Schopnost potlačit zájmy a emoce je důležitou osobnostní výbavou soudce, je nutné ji prověřovat zejména při výběru soudců, a potom v průběhu profesního života podporovat její prohlubování. Samozřejmě na ní musí pracovat každý soudce sám, v rámci soudnictví je možné tomu pomáhat poskytováním dobrých podmínek pro práci a vzděláváním v oblasti odolávání psychickým tlakům a jiným druhům zátěže.
Jak vidíte současnou kvalitu českého soudnictví?
Ve srovnáních, která se každoročně provádí v rámci EU, si naše soudnictví stojí relativně dobře. Já jsem soudkyní od počátku svého profesního života, to prostředí tedy důvěrně znám a vidím mnohé závažné nedostatky, které by nemělo a hlavně nemuselo mít. Je otázkou, na kolik jsem objektivní. Dlouhodobě jsem kritizovala výběr soudců a soudních funkcionářů, což zcela zásadně určuje úroveň a kvalitu soudnictví. Od ledna tohoto roku je účinná novela zákona, která se snaží o jednotný a důvěryhodný systém, takže snad k určitému zlepšení v této oblasti dojde. Oproti ostatním vyspělým státům u nás soudy rozhodují mnoho jednoduchých věcí, které mohou být svěřeny jiným subjektům. V důsledku toho se soudy nemohou soustředit na složité věci, které nerozhodují dostatečně rychle. Odborný personál na soudech je platově podhodnocený, to se negativně projevuje v mnoha směrech. V soudních řízeních se nedaří zapojovat a využívat moderní technologie tak, aby činnost soudů zjednodušovaly a nikoliv naopak.
Je možné u soudu hledat pravdu a spravedlnost nebo právo?
Možné je hledat cokoliv, ale nejméně právo byste měli u soudu nalézt vždy. Je známou pravdou, že právo ne vždy vede ke spravedlivému rozhodnutí. A záleží na osobě soudce, zda případné tvrdosti práva v konkrétní věci zmírní nebo ještě více umocní. Pravdu či lež by soudce měl umět rozpoznat. Ale ne vždy má prostor, aby mohla vyjít najevo. V některých typech řízení je soudce poměrně úzce vázán návrhy účastníků a nemůže z vlastní iniciativy prověřovat to, co nikdo nenavrhne. V každém případě soudce musí „hrát podle pravidel“, která stanoví zákon.
Přijde také doba nástupu umělé inteligence do soudnictví? Je možné, aby nahradila soudce?
Toto není oblast, ve které bych se mohla fundovaně vyjádřit. Předpokládám, že umělou inteligenci bude možno využít i v soudnictví, a to v oblastech, které lze přesně definovat a předvídat. Nebojím se o to, že by soudci přišli o práci. Společnost je, a bude čím dál tím složitější, v důsledku toho bude složitější i právo. Při jeho aplikaci bude nutně docházet čím dál častěji ke střetu práv a právem upravených zájmů. Tyto střety je nutno posoudit hodnotově, v tom bych prostor umělé inteligenci nedávala.
Co je dle vás v soudnictví důležité?
Důvěra občanů v to, že má smysl se obracet na soud. Uvnitř soudnictví – dobří soudci, dobří předsedové soudů, kteří mohou působit v podmínkách právního státu.
Děkuji za rozhovor.
Foto 1: Z archívu Soudcovské unie ČR
Foto 2: Miloš Vatrt
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
