Rozhovor s Janem Kuchařem, poslancem Poslanecké sněmovny PČR a do ledna 2023 byl starostou Františkových Lázní.
„Musíme zabránit rozpadu a privatizaci českého zdravotního systému,“ říká poslanec Jan Kuchař (STAN). „Jde o hodně a je třeba hájit veřejný zájem navzdory lobby soukromých pojišťoven,“ dodává.
O čem vlastně je vášnivá diskuse nad zdravotním pojištěním cizinců, která rozděluje koalici? Proč má jedna nenápadná novela tak destruktivní potenciál a jak se dá zabránit rozkladu solidárního systému českého zdravotnictví? Nejen na tyhle otázky jsme se zeptali Jana Kuchaře, poslance za STAN, člena Zdravotního výboru, který svým rozhodným NE senátní novele o zdravotním pojištění cizinců vzbudil nebývalou pozornost.
Navrhujete, aby cizince ze třetích zemí mohli nadále pojišťovat pouze dceřiné společnosti zdravotních pojišťoven. Jaké má toto řešení výhody oproti úplnému uvolnění trhu?
Je to úplně jednoduché. Zásadní výhodou je, že peníze z pojistného neodtečou z českého zdravotního systému. My ty peníze chceme ve zdravotnictví udržet. A ne zrušit solidární princip, který ho dnes drží nad vodou.
Jde o tohle. U cizinců, kteří pobývají na našem území déle jak 90 dní, se jedná o pojištění komplexní zdravotní péče jako každého z nás, občanů ČR. A je naprosto nutné, aby i oni přispívali solidárně do našeho systému. V případě úplného otevření trhu by tomu tak nebylo, hrazeny by byly pouze pojištěné výkony, zisky by putovaly mimo systém, mnohdy i mimo republiku. A to si můžete snadno spočítat, že by mohlo vést i k totálnímu rozvratu zdravotního systému, jak ho známe.
Zajistí váš návrh, aby už za špatně pojištěnými cizinci nevznikaly dluhy českým nemocnicím a lékařům, jak se dělo v době, kdy byl trh otevřený a mohla na něm působit jakákoliv komerční pojišťovna?
Ano, můj návrh je postavený na tom, že nedojde k podpojištění ani k nesplatitelným dluhům. Dovolte mi to vysvětlit. Pokud budou pojišťovat dceřiné společnosti zdravotních pojišťoven, nedojde nikdy k podpojištění, protože případnou ztrátu by zaplatila matka, tedy zdravotní pojišťovna, právě díky našemu solidárnímu systému zdravotnictví.
Jak se vlastně liší zdravotní pojištění od například pojištění majetku?
Zcela zásadně. Se zdravím nelze obchodovat. A ano, tady je ten největší problém a zakopaný pes. Naše zdravotnictví je založeno na solidární bázi, všichni přispívají do systému a ten nese veškeré výdaje ve zdravotnictví na svých bedrech. Proto jsou také velké diskuse o tom, kolik stát přispěje do systému přes státní pojištěnce. Systém pak funguje solidárně a stát tak je schopen zajistit všem svým občanům zdravotní péči ve stejné kvalitě a také na celém svém území. V případě soukromého zdravotního pojištění bude postupem času vznikat tlak na cenu výkonu, případně některé výhody pojištěnce dané pojišťovny. V tu chvíli započne rozpad našeho solidárního zdravotního systému.
Komerční pojišťovny si stěžovaly na současnou právní úpravu, podle které může cizince ze třetích zemí pojišťovat exkluzivně PVZP, u orgánů Evropské unie. Máte nějaké informace o tom, jak šetření probíhá?
Úprava z roku 2020 byla trochu nešťastná, i když ji mohu s ohledem na tehdejší problémy chápat. Do té doby tady fungovaly ruskojazyčné či vietnamské gangy, které na pojištění velmi profitovaly a na zdravotních zařízeních zůstávaly ročně dluhy v desítkách milionů korun, a to vše v období Covidu. To, že se vše zákonem přesunulo jen na Pojišťovnu VZP a.s., tedy dceřinou společnost VZP, bylo špatně. Můj návrh to řeší rozšířením na dceřiné společnosti všech zdravotních pojišťoven, tím se odstraní monopol a zachová výše zmiňovaný solidární systém.
Může váš návrh, aby cizince mohly pojišťovat dceřiné společnosti všech zdravotních pojišťoven, tyto stížnosti vyřešit?
Může zcela nepochybně. Ale než se k tomu dostanu, dovolte mi říct jednu věc. Hlasy, které zaznívají hlavně od lobby soukromých pojišťoven a které křičí o monopolu, prosím ignorujte. Bavíme se tu o celkem sedmi subjektech, nelze tedy v žádném případě hovořit o monopolu.
Křičí se tu i o regulaci a o tom, jak je to špatně. Tak bych docela rád doplnil, že české zdravotnictví je regulovaný trh, stejně jako např. energetika či vodárenství, a to právě z důvodu dostupnosti a solidárnosti. Jde prostě o oblast, která je kriticky důležitá pro Českou republiku a jistá míra regulace je v tomhle komplexním systému nezbytná.
Takto funguje již 30 let a nikdo tento systém prozatím nezpochybnil, není tedy se třeba obávat, že by tomu bylo u pojištění cizinců. Hlavně proto, že se jedná o zdravotní pojištění ve stejném rozsahu, jako má každý občan ČR. Úplně v celém rozsahu včetně těch nejnákladnějších zákroků a léčby.
Každý cizinec ze zemí mimo EU musí mít v ČR zdravotní pojištění. No jo, ale co se stane, když ho nemá?
Pokud ho nemá, neměl by mít ani povolený pobyt na našem území, protože to je zákonná podmínka k umožnění pobytu. A já říkám úplně otevřeně, není možné, aby se na území pohybovali lidé, kteří by mohli potřebovat zdravotní péči a nebylo jisté, že bude uhrazena. Mimochodem to je rozdíl mezi pojištěním auta a zdraví. Lékař z důvodu přísahy nemůže odmítnout zdravotní péči, automechanik prostě pokud nebude mít jistotu, že dostane zaplaceno, opravu neudělá. Lidé nejsou auta.
Co nejvíce trápí Karlovarský kraj?
Můj domovský kraj, který zastupuji ve Sněmovně, má celou řadu hlubokých strukturálních problémů dlouhodobě. Trápí mě to a byla to jedna z motivací, které mě donutily jít do politiky. Ať už se podíváte skoro na jakoukoli statistiku v socio-demografických ukazatelích, Karlovarský kraj bude na spodních příčkách. V nízkých platech, problémech ve vzdělání, v tom, že odsud lidi odcházejí, že je tu vysoká míra chudoby, exekucí… A s tím se prostě nechci smířit, proto jsem nejdřív jako starosta Františkových Lázní a teď jako poslanec pracoval na věcech, které k nám mají přivést kapitál, vzdělané lidi, kteří mají potenciál oživit náš kraj. V posledních několika letech jsme byli docela zásadně poškozeni Covidem, který zasáhl lázeňství a cestovní ruch, a potom odlivem ruské klientely po vypuknutí války na Ukrajině. Není to úplně jednoduché, ale ve spolupráci s vedením kraje se snažíme některé věci posunout, aby v delším časovém horizontu náš kraj nakoply k tomu, aby nebyl koncem, ale začátkem republiky. Máme obrovský potenciál, tím jsem si jistý.
Od roku 2019 jste taktéž předsedou Sdružení lázeňských míst ČR. Jak jsou dnes na tom lázně?
Jak už jsem zmínil v předchozí odpovědi, lázeňství bylo jedním z nejpoškozenějších oborů v covidové krizi vůbec. Lázně se z toho těžko oklepávají. Snažím se o to, aby byly lázně součástí některých preventivních programů např. u pojišťoven, aby se jejich problémy řešily na půdě ministerstva i např. zdravotního výboru Sněmovny, kterého jsem součástí.
Jste zastáncem myšlenky přívětivého a efektivního státu. Jaká je vaše vize efektivního státu?
Moc rád bych se dožil státu, jehož byrokratická struktura po nás nebude donekonečna požadovat informace, které už jiná státní instituce má. Státu, kde se dají daně komplet podat elektronicky, uživatelsky přívětivě a snadno. Státu, kde se konečně z papírování přesuneme k používání digitálních technologií a který proaktivně řeší věci za občany – třeba automaticky vydá doklady, kterým končí platnost. Státu, kde se dá hlasovat ve volbách na dálku a kde bychom si nemuseli připadat jako ti, kteří musí neustále sloužit otravné byrokracii. Protože to má být přesně naopak. Stát má sloužit nám, má být technologicky vyspělý a datově provázaný, má se snažit vycházet vstříc lidem, co v něm žijí. Musím ale říct, že je to běh na dlouhou trať a změnit zaběhnuté postupy ve státních institucích fakt není lehké.
Říkáte o sobě, že fandíte moderním technologiím, stejně jako pružné a odvážné podpoře chytrých českých hlav a technologií. Jak to vypadá ve zdravotnictví?
To je fakt velmi komplexní otázka, na kterou se nedá odpovědět úplně jednoduše, zdravotnictví je obrovský kolos se spoustou problémů a obrovskou finanční náročností. Já osobně jsem velký fanoušek pokročilých a moderních přístupů v technologiích, které jak asi víte, předbíhají dobu a zaběhnutou praxi snad ve všech oborech, zdravotnictví nevyjímaje. Zdravotnictví potřebuje především dostatek finančních prostředků jak na technické vybavení zdravotnických zařízení, tak na platy lidí, kteří tu pracují, navázání a podporu vzdělávacích oborů, soustředění se na potřeby pacientů, ale taky provázání s preventivními programy, vědeckým výzkumem a tak podobně. Posunout české zdravotnictví do jednadvacátého století není jednoduché, to vidíme každý den, ale jde i o určení priorit, které náš stát má. A já si myslím, že jak podpora vědy, moderních technologií, tak i dostatečná podpora odborníků a specialistů je tím, co nám může v tomhle pomoci.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Janem Kuchařem
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
