Ruský ropný gigant Lukoil se ocitl v nezáviděníhodné situaci. Pod tlakem amerických sankcí prodává svá zahraniční aktiva švýcarské obchodní firmě Gunvor. Ale jak to tak bývá, nic není tak jednoduché, jak se zdá. Kupující firma má totiž ruské kořeny a celý obchod musí schválit Washington.
Když se sankce stanou existenční hrozbou
Konec října 2025 přinesl pro Lukoil nepříjemné probuzení. Spojené státy uvalily na ruského ropného obra sankce s jasným ultimátem: buď do měsíce ukončíte zahraniční operace, nebo čelíte drastickým penalizacím. Lukoil a Rosněfť, které dohromady odpovídají za zhruba 50 % ruského ropného exportu, se ocitly pod palbou. Americké ministerstvo financí bylo v odůvodnění přímočaré: sankce jsou reakcí na nedostatečné úsilí Moskvy o mírové řešení konfliktu na Ukrajině.
Lukoil reagoval rychle. Už ve čtvrtek oznámil prodej své dceřiné společnosti Lukoil International GmbH, pod kterou spadají všechny mezinárodní operace. Kupcem se stala ženevská firma Gunvor Group, registrovaná na Kypru. Balík zahrnuje rafinerie v Rumunsku a Bulharsku, 45% podíl v nizozemské rafinerii a těžební projekty na Blízkém východě včetně podílu na iráckém ropném poli Západní Qurna 2.
Švýcarská firma s ruskou minulostí
Gunvor není úplně neznámá firma. Spoluzaložil ji ruský miliardář Gennadij Timčenko, dlouholetý spojenec prezidenta Vladimira Putina. Timčenko sice svůj podíl prodal už v roce 2014, když sám čelil sankcím kvůli anexi Krymu, ale vazby na Rusko zůstávají viditelné. Právě proto celá transakce podléhá schválení amerických úřadů – což je poněkud paradoxní situace. Washington nejprve přinutí ruskou firmu k prodeji, a pak bude rozhodovat, zda může prodat právě tomuto kupci.
Z pohledu Lukoilu jde o pragmatické řešení existenční krize. Firma loni vykázala čistý zisk 848,5 miliardy rublů, což představuje pokles o 26,5 % oproti předchozímu roku. Ruské příjmy z exportu ropy a plynu klesly v roce 2024 o 1,2 bilionu rublů. Sankce, které USA uplatňují vůči ruskému energetickému sektoru už od roku 2014, se postupně prohlubují a rozšiřují.
Co z toho plyne?
Lukoil není první ruskou energetickou firmou, která pod tlakem sankcí masivně rozprodává zahraniční majetek. Rusko už dávno přesměrovalo většinu svého námořního exportu ropy do Asie, kde jsou kupci méně citliví na geopolitické turbulence. Bezprostřední reakcí trhu na říjnové sankce byl nárůst cen ropy – což paradoxně pomáhá Moskvě kompenzovat ztráty z objemu vyššími cenami.
Otázkou zůstává, jak dlouho může tento model fungovat. Sankce mají pro evropské podnikání Lukoilu potenciálně katastrofální důsledky. Jenže zatímco Západ tlačí na izolaci ruského energetického sektoru, Moskva hledá – a zatím nachází – alternativní trhy a kupce. Gunvor může být jen dalším článkem v řetězci, který umožňuje ruským aktivům přežít pod novými logy.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
