Když americký prezident Donald Trump v říjnu nařídil obnovení jaderných testů po třiatřiceti letech, otřásl křehkou rovnováhou, která se budovala desítky let. Proč vlastně svět s testováním přestal? A co znamená, když se někdo rozhodne začít znovu?
Éra atomových hub: od Alamogordo po Bikini
Jaderná éra začala 16. července 1945 v poušti Nového Mexika. Test s kódovým označením Trinity ukázal světu sílu, která dokáže změnit dějiny – a také je ukončit. O měsíc později následovaly Hirošima a Nagasaki. Sovětský svaz šokoval Západ už v srpnu 1949 vlastní bombou. A pak začal závod, který trval půl století.
Mezi lety 1945 a 1996 proběhlo více než 2000 jaderných testů. Spojené státy jich provedly 1032, Sovětský svaz 715. Francie 210, Británie a Čína po 45. Testy se odehrávaly v atmosféře, pod zemí, pod vodou – na více než dvou tisících místech po celém světě. Atol Bikini, kazašská step, Nevadská poušť. Všude tam, kde se dalo odpálit atomovou pumu „bezpečně“. Jenže bezpečně to nebylo nikdy.
Proč to skončilo? Protože muselo
Devastující dopady na životní prostředí a lidské zdraví se nedaly ignorovat donekonečna. Radioaktivní spad kontaminoval půdu, vodu, ovzduší. Miliony lidí v Pacifiku i Kazachstánu čelily zdravotním problémům po celá desetiletí. Úrovně radiace na některých ostrovech, jako je Bikini nebo Enewetak, jsou dodnes vyšší než v Černobylu či Fukušimě.
Tlak veřejnosti rostl. V roce 1963 přišla Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek (PTBT), která zakázala testy v atmosféře, ve vesmíru a pod vodou. Podzemní testy pokračovaly, ale tempo se zpomalilo. Přinejmenším se přestalo otravovat ovzduší nad hlavami běžných lidí.
Definitivní tečku měla udělat Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) z roku 1996. Rusko ji ratifikovalo v roce 2000, Spojené státy ji sice podepsaly, ale nikdy neratifikovaly. A v listopadu 2023 Putin svou ratifikaci odvolal – aby byl „v souladu“ s Amerikou. Jinými slovy: moratorium funguje, ale právně je křehké jako skořápka.
Proč by někdo chtěl testovat znovu?
Odpověď je dvojí: technická data, nebo politický signál. Testy poskytují technické informace – funguje nová zbraň? Jsou staré hlavice stále spolehlivé? Ale hlavně: test je demonstrace síly. Politický vzkaz adresovaný soupeřům.
Když Trump v říjnu nařídil Pentagonu okamžitě zahájit přípravu na obnovení testů, nebyla to náhoda. Stalo se to minuty před schůzkou s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Gesto jasné jako facka: my jsme zpátky ve hře. Putin už dříve varoval, že pokud USA obnoví testy, Rusko udělá totéž. A závodění může začít znovu.
Kdo dnes vlastní jaderné zbraně?
Jaderné zbraně má devět zemí: Spojené státy, Rusko, Velká Británie, Francie, Čína, Indie, Pákistán, Severní Korea a Izrael. Celkový počet hlavic se odhaduje na zhruba 12 241 – což je zlomek oproti roku 1986, kdy jich bylo přes 70 000.
Rusko a USA dohromady vlastní asi 90 % všech jaderných zbraní. Rusko má kolem 5580 hlavic, Spojené státy přibližně 5225. Čína je rychle dohání – od roku 2023 přidává asi sto hlavic ročně a má jich už 600. Francie 290, Británie 225, Indie 180, Pákistán 170, Izrael 90, Severní Korea 50.
A co dělají s těmi zbraněmi? Modernizují je. Rusko vyvíjí hypersonické střely a rakety Sarmat, USA bombardéry B-21 a ponorky třídy Columbia, Čína rozšiřuje arzenál tempem, které znervózňuje Washington. Éra snižování počtu jaderných zbraní skončila. Začíná nová éra závodů ve zbrojení.
Co z toho plyne?
Svět se vrací do logiky studené války – jen s více hráči a menší předvídatelností. Smlouva Nový START je pozastavená, CTBT visí ve vzduchu, režim nešíření jaderných zbraní je pod největším tlakem od konce studené války. Některé země otevřeně debatují o vývoji vlastních jaderných zbraní. Írán se přibližuje k možnosti stát se další Severní Koreou.
A Česká republika? I sem dopadl radioaktivní spad z testů studené války – měřitelný, byť ne smrtelný. Dnes přímá hrozba pominula, ale význam jaderných zbraní pro naši bezpečnost zůstává klíčový. Jsme součástí NATO, pod americkým jaderným deštníkem. Pokud se tento deštník začne trhat, můžeme to cítit.
Zdroj info: Reuters, FAS, OSN
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
