Marek Koten: Oproti USA je Evropská unie celním gigantem

Marek Koten je doktorand na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na hospodářskou politiku, energetiku, hospodářský a politický systém Spojených států amerických. V průběhu studia absolvoval několik semestrálních stipendijních pobytů na University of Nebraska, Lincoln v USA. 

“Už jen analýza celních sazebníků TARIC (Evropská unie) a HTS (Spojené státy) totiž vykazuje výrazné rozdíly: TARIC obsahuje přibližně 100 000 položek, zatímco HTS zhruba 19 000. Vyšší složitost evropského celního systému tak odráží rovněž vyšší míru obchodních omezení. To ani nemluvíme o plánovaném systému CBAM (Mechanismus EU pro uhlíkové vyrovnání na hranicích), který má začít platit od roku 2026. A i když v názvu není slovo “clo”, clem tento systém bezpochyby je a bude mít za následek další pokřivení mezinárodního obchodu”, říká Marek Koten

Jak vidíte současný hospodářský vývoj ve Spojených Státech?

Americká ekonomika je v současné době na dobré cestě k vyrovnání propadu posledních let. Prodloužení Trumpových daňových škrtů zavedených v roce 2017 zajistí více peněz v kapsách běžných Američanů a pomůže střední třídě v rekonvalescenci po covidových a inflačních útrapách posledních 4 let. Vzhledem k tomu, že spotřeba domácností je důležitou složkou HDP, se dá očekávat, že aktuální spotřební optimismus pomůže Spojeným státům k alespoň slabému růstu.

Tomu zatím odpovídají data Úřadu pro ekonomickou analýzu Spojených států, která ukazují že ve druhém kvartále došlo k růstu HDP o 3,8 %. I tak ale zůstávají v USA mnohé problémy. Spojené státy se potýkají s 4,3 % nezaměstnaností a úrokové sazby stanovené Federálním rezervním systémem (centrální bankou) zůstávají relativně vysoké.

Mnozí pak upozorňují na technologickou (AI) bublinu na akciovém trhu, která by v případně prasknutí mohla vymazat významné zisky posledních let. A to by vzhledem k vysoké přítomnosti Američanů na akciových trzích znamenalo významný propad životní úrovně. 

Podtrženo sečteno, Spojené státy jsou momentálně na jakémsi rozcestí. Někteří ekonomové říkají, že země je na prahu významného ekonomické znovuzrození, jiní pak upozorňují na možnost významného ekonomického propadu. V dnešní době je tak určování zdraví americké ekonomiky téměř stejné jako pokus o určení zdraví Schrödingerovi kočky.

Jak vidíte v tomto kontextu hospodářský vývoj v ČR?

Myslím, že jsme na tom velmi podobně jako Spojené státy. Mnohé ukazatele nám říkají, že se české ekonomice daří dobře. Ukazatele jiné a delší časové řady nám říkají, že ještě vyhráno nemáme. Uvidíme, jak se k ekonomickým reáliím postaví nová vláda a jaké bude v hospodářské oblasti její programové prohlášení.

Důležité ale je, aby začala reálná a vážně míněná fiskální konsolidace a aby nová vláda nastoupila cestu nemilosrdné deregulace a debyrokratizace ekonomiky. Jinak se nám český ekonomický motor nakopnout nepodaří. Já osobně si myslím, že jsme také na rozcestí. Buď se nám podaří provést ekonomické reformy, anebo upadneme do ekonomické letargie.

Je celní politika Donalda Trumpa správný směr?

Já osobně jsem liberálním ekonomem a na restriktivní obchodní politiku se dívám spíše skepticky. Chápu ale Donalda Trumpa a jeho celního mága Petera Navarra a jejich pohnutky. Prezident Trump už od konce 80. let konzistentně říká, že pokud má být světový obchod svobodný, tak musí být fér. A to doteď rozhodně nebyl. Většina lidí nabylo pocitu, že Donald Trump vymyslel cla a jako první na světě je uvaluje. To je ale veliký omyl.

Například Evropská unie je celním gigantem. Už jen analýza celních sazebníků TARIC (Evropská unie) a HTS (Spojené státy) totiž vykazuje výrazné rozdíly: TARIC obsahuje přibližně 100 000 položek, zatímco HTS zhruba 19 000. Vyšší složitost evropského celního systému tak odráží rovněž vyšší míru obchodních omezení. To ani nemluvíme o plánovaném systému CBAM (Mechanismus EU pro uhlíkové vyrovnání na hranicích), který má začít platit od roku 2026. A i když v názvu není slovo “clo”, clem tento systém bezpochyby je a bude mít za následek další pokřivení mezinárodního obchodu. 

Obdobně na tom byly i další státy. Čína, Japonsko, Jižní Korea, Indie. Ti všichni s USA obchodovaly a nějakým způsobem skrze cla chránily ty produkty, které vyráběl jejich domácí průmysl. A tyto bariéry chce prezident Trump odstranit. Zavedl obdobná dovozní cla a řekl, že kdo bude chtít vyjednávat o nových a lepších podmínkách, bude mít dveře v Bílém době otevřené. Mnozí přišly (Kambodža, Indonésie, Japonsko, Pákistán, Filipíny, Jižní Korea a další) a s dalšími se stále vyjednává (EU, Čína).

Jak vidíte v tomto kontextu možnost a výhled pro EU?

Pokud to navážu na předchozí otázku, nejlepším krokem by nyní bylo dojednat se Spojenými státy obchodní dohodu a snažit se o co nejvolnější transatlantický obchod. Bylo by to samozřejmě k nevůli mnohým (například francouzských farmářů), ale spotřebitelům by to prospělo.

Pokud bych se ale podíval na obecný ekonomický výhled pro EU, je potřeba významně zabrat. Uvolnit zelené regulace, rozvázat ruce průmyslu, přestat se v klíčových surovinách zaprodávat Číně, začít energeticky diverzifikovat a pořádně nastartovat obchodní vztahy se státy Blízkého východu a Afrikou.

Jak může Donald Trump odolat nárokům Činy?

Velmi jednoduše. Čína má sama velké množství vnitřních problémů: krizi nemovitostního sektoru, rekordní nezaměstnanost mladých, vnitropolitickou krizi ztělesněnou čistkami v nejvyšším vedení komunistické strany, přehřátý automobilový sektor či demografickou krizi. 

Mnozí komentátoři chybně staví Donalda Trumpa do pozice slabšího a říkají, že ho Čína „možná vezme na milost a uzavře s ním dohodu.“ To ale ukazuje spíše na to, že neznají širší reálie. Další pak poukazují na fakt, že Čína drží velkou část amerického dluhu a Donald Trump jí musí poslouchat. Také chyba, Čína drží pouze 2,6 % amerického dluhu. 

Celá situace má tak velmi jednoduché řešení. Spojené státy a Čína jsou rovnocennými partnery, kteří se chtě nechtě potřebují a mají své specifické výhody a problémy. Pro svoje vlastní dobro a dobro celého světa se ale musí (a chtějí) domluvit.

Může se hospodářský a politický systém Spojených států amerických aplikovat v ČR?

V určitých sektorech by to možné určitě bylo, ale nebyly by to změny, které je možné udělat přes noc. V oblasti hospodářské by bylo určitě prospěšné více zapojit lidi do důchodového systému skrze soukromé spoření anebo větší část populace zapojit do operací na akciových trzích. Finančně by to pomohlo nejen lidem, ale i firmám v rychlejším rozvoji. Právě převzetí tohoto kapitalismu na osobní úrovni by ČR maximálně prospělo.

Politicky je pak americký systém těžko na ČR aplikovatelný. Lze si asi jen těžko představit, že by byly české politické strany financovány jen ze soukromých darů. Obdobně je pro Čechy nepředstavitelné, že by v parlamentu seděli jen zástupci dvou politických stran a pár nezávislých. Každý systém má své pro a proti a bylo by skoro nemožné implementovat komponenty z jednoho do druhého.

Jak vidíte možnost republikánských ideí zavést v ČR?

Přivedení republikánských idejí do České republiky už by tak složité nebylo. Vlastně by to bylo i docela prospěšné. Laissez-faire ekonomika (tedy co nejsvobodnější trh), omezená role státu a jeho minimalizace, volný obchod (když pomineme Trumpovi celní hrátky), snižování daní, omezování státních výdajů, privatizace státního majetku, omezení státních sociálních programů ve prospěch soukromých iniciativ a podporu osobní odpovědnosti. 

To jsou myšlenky, které jsou základem republikánské identity, se kterými se ztotožňuji, a rád bych je viděl i v české politice.

Jak byste charakterizoval osobu Donalda Trumpa? Měl jste možnost s ním mluvit osobně?

Sebevědomý, upřímný, vtipný, konzistentní, občas až moc důvěřivý a plně oddaný svojí zemi. Pokaždé, když jsem měl možnost prezidenta Trumpa vidět, vykazoval tyto charakterové rysy. Samozřejmě, že má i ty negativní. Občas je až moc zbrklý, netrpělivý a nediplomatický.  

Ač jsem prezidenta Trumpa na živo viděl již několikrát, možnost mluvit s ním napřímo jsem zatím neměl. To mě snad ještě čeká. Nejblíž jsem k němu měl loni v létě na Republikánském národním sjezdu v Milwaukee, kdy přišel pozdravit naší nepočetnou Republicans Overseas delegaci. A musím říct, že mimo kamery je to úplně jiný člověk než před nimi.

Jak může Donald Trump nalákat firmy zpět do Spojených států Amerických?

Stačí pokračovat v současně nastaveném kurzu: snižování byrokracie, snižování cen energetických surovin, daňové škrty a obnovování zahraničního vlivu USA. Zdá se totiž, že to funguje. Od nástupu prezidenta Trumpa do úřadu totiž přímé investice či re-investice v USA oznámilo přes 108 subjektů v celkové výši 11,91 bilionu dolarů, tedy přes 278,7 bilionů Kč. 

Co vás přesvědčilo být republikánem v ČR?

Americké politice jsem propadl už jako velmi mladý, když jsem viděl pořad o Ronaldu Reaganovi. Tím celá fascinace začala a zůstala mi dodnes. První prezidentské volby, které jsem začal velmi intenzivně prožívat byly ty mezi Barackem Obamou a Mittem Romneym v roce 2012. Od té doby jsem byl zarytým Republikánem a mým snem bylo jednoho dne pro Republikánskou stranu pracovat. 

Cíle jsem měl ale stanovit vyšší, protože jsem v roce 2019 odešel studovat do Spojených států a v průběhu studia jsem pro Republikánskou stranu začal opravdu pracovat. Když jsem se pak vracel zpět do ČR, byl jsem v rámci republikánských struktur „převelen“ do zahraniční divize, tedy do organizace Republicans Overseas, která je prodlouženou rukou amerických republikánů ve více než 40 zemích světa. A tak jsem se vrátil už ne jako nadšený podporovatel, ale jako vycvičený Republikán.

Zaměřujete se také na energetiku. Jak vidíte energetický mix v ČR?

Je to tak, energetice jsem věnoval svou diplomovou práci a nyní se energetice věnuji i v rámci svého doktorandského výzkumu. Rozhodnutí, která v oblasti energetiky uděláme v tomto volebním cyklu budou ovlivňovat naší společnou budoucnost po zbytek tohoto století. 

Je strategicky důležité vydat se cestou jádra. Tedy cestou bezpečného, stabilního a ekologického zdroje elektrické energie. Právě jádro pak musí hrát v našem energetickém mixu tu nejdůležitější roli, a to ať se bude jednat o tradiční velké zdroje nebo modulární reaktory. 

Jádro pak může být doplněno racionálně budovanými obnovitelnými zdroji. Česká republika ale nesmí zopakovat chybu Německa, které se vydalo pouze cestou obnovitelných zdrojů.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Markem Kotenem

Autor: Renáta Lucková