Státní vlastnictví pivovaru Budějovický Budvar lze označit za jeden z mála, v očích veřejnosti opěvovaných, pozůstatků minulého režimu. A také nepochybně téma, které vždy rozproudí plamennou debatu. O tu poslední se postarala předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, když jmenovala právě tento pivovar jako příklad podniku zralého na privatizaci. Obstojí však Budějovický Budvar vůbec před soudem těch nejčastějších argumentů pro veřejné vlastnictví?

Argument lidským právem

Jedná se o klasický argument používaný v rámci většiny státních politik. Odvozený je z pozitivní definice lidských práv – tedy mít právo na danou komoditu v takovém případě znamená „musí mi být poskytnuta daná komodita”. Tato forma ospravedlnění se pak používá i u některých forem veřejného vlastnictví – školství, zdravotnictví a v poslední době také například bytů nebo vodních zdrojů.

U produktu, jako je pivo, však řeč o nějakém lidském právu může být jen stěží. Ještě méně použitelný se pak tento argument jeví vzhledem k faktu, že Budvar prodává pivo za ceny srovnatelné s konkurencí. Spíše než o nějakého spasitele, který pro veřejné blaho poskytuje esenciální komoditu, se tedy jedná o klasický tržní subjekt.

Pivo si rozkrádat nenecháme!

Dle této teze by si stát měl zachovat vliv v určitých odvětvích, která jsou klíčová pro efektivní fungování ekonomiky. Zejména kvůli tomu, abychom nebyli vydáni na pospas ostatním státům v případě mezinárodního konfliktu. Krásným příkladem může být například energetika, kde by dle mnohých měl stát v současné situaci zasahovat mnohem více.

U piva se však o žádnou strategickou surovinu nejedná a není potřebné k optimálnímu fungování ekonomiky. Navíc, na trhu je plno dalších českých firem, takže případný prodej do zahraničí by ČR nepoškodil i kdyby se o strategickou surovinu jednalo. A v neposlední řadě se na trhu vyskytuje pestrá škála substitutů v podobě dalších druhů alkoholu.

Proč to prodávat, když to vydělává?

Snad nejčastěji v případě Budějovického Budvaru zaznívá argument o jeho ziskovosti. Dle mnohých nedává smysl prodávat firmu, která dosahuje zisku. Obzvlášť nyní, v době krize.

Ziskovost Budvaru však není stacionární stav, společnost může v budoucnu klidně dosahovat i ztráty. V takovém případě se tedy jeví logičtější prodat společnost, dokud dosahuje zisku, tak aby z případného prodeje stát utržil co nejvíce.

FILIP BLAHA, analytik CETA

Foto: Pixabay

Zdroj: CETA