Průsečíkem všech právních profesí je a musí být shoda na pravidlech spravedlivého procesu. A pouze respekt k poslání jednotlivých součástí justice v tom širším slova smyslu a vzájemný respekt k oněm institucionálním pojistkám může být základem oné shody, říká v rozhovoru pro EM obnovitel Sjezdů Jednoty českých právníků a bývalý předseda ČAK Vladimír Jirousek.

Co Vás vedlo k obnovení Sjezdu českých právníků?

Poté, co jsem se díky sborníkům nalezeným v knihovně ČAK seznámil s organizací a programem právnických sjezdů konaných před r. 1939, mi došlo, že právě tyto sjezdy jsou onou dávno hledanou tribunou umožňující přímou diskuzi a názorové střety mezi členy všech profesních stavů, a to za současné účasti reprezentantů akademické obce a státní správy. Průběh Sjezdu českých právníků konaného po téměř devadesátiletém půstu prokázal, že tyto ambice se vším všudy splňuje.

Sjezd se konal pod heslem „Právníci – odpovědnost nejenom profesní, ale i společenská, a institucionální pojistky jejich nezávislosti“. Co si lze pod těmito pojmy přestavit?

Každý profesní stav má díky svému specifickému poslání a jeho naplňování též specifickou profesní odpovědnost, která však musí být relevantní té společenské, spočívající svou podstatou v odpovědnosti všech stavů za dodržování, prosazování a ochranu principů právního státu. Institucionální pojistky nezávislosti, které přímo reflektují právě onu specifickou stavovskou odpovědnost, jsou nedělitelnou součástí daného tématu, přitom jejich jasné vymezení a pochopení jejich významu je pro respekt k poslání té které profese zásadní. Nemusím asi připomínat, že jak mezi stavy, tak v mediálním či obecně veřejném prostoru vede právě relativizace a nepochopení těchto pojistek naopak k despektu či přímo dehonestačním projevům.

Součástí diskuze byly právě i institucionální pojistky nezávislosti právnických profesí? Jaké konkrétní pojistky by to měly být? Vidíte nějaké signály nebo nebezpečí ohledně oné nezávislosti?

Ve vztahu k výkonu advokacie se podrobně analyzoval a mnohdy emotivně diskutoval institut povinnosti mlčenlivosti, dále pak v souvislosti s řadou negativních případů z praxe byla opakovaně zdůrazněna nezbytnost legislativní úpravy ochraňující důvěrnost vztahu advokát – klient. Soudci se zaměřili na kritiku systému soudnictví determinovaného rozsahem kompetenčních vazeb mezi justicí a její státní správou mající dopad na řešení řady otázek, jež s nezávislostí soudů přímo či nepřímo souvisí. Opět byla mimo jiné připomenuta nezbytnost zřízení Rady pro otázky soudnictví. Státní zástupci, ti zase plédovali v tom smyslu, že pokud má veřejný žalobce odpovídat za výkon spravedlnosti podobně jako soudce, musí mít obdobné postavení jako on. Své ústavně právní zakotvení, tj. v rámci moci výkonné, vnímají jako překážku. Konkrétní případy, resp. signály, atakující nezávislost není těžké dosadit: nepřípustné odposlechy hovorů klienta s advokátem, mnohdy problematické jmenování soudních funkcionářů nebo např. zasahování do působnosti státních zastupitelství ostatními představiteli výkonné moci.

Některé právní profese se navzájem doplňují, v mnoha případech, např. v trestním řízení, stojí proti sobě. Kde je průsečík společných zájmů, na kterých se mohou shodnout?

Na to je jednoduchá odpověď. Tím průsečíkem je a musí být shoda na pravidlech spravedlivého procesu. A pouze respekt k poslání jednotlivých součástí justice v tom širším slova smyslu a vzájemný respekt k oněm institucionálním pojistkám může být základem oné shody.

Byla by například ČAK pro to podpořit snahu státních zástupců o obdobné postavení, jaké mají soudci, či podpořit vznik Soudcovské rady?

Zdůrazňuji, že mluvím pouze a jenom za sebe, když má dnešní stanoviska jsou formována jak vlastním výkonem advokacie, tak zkušenostmi nabytými v pozici předsedy ČAK. Například jsem všema deseti pro, aby Rada pro otázky soudnictví vznikla. Aby šlo o orgán s jasně vymezenými kompetencemi, který bude jednak reprezentovat celé soudnictví, jednak bude spolu se státní správou spoluodpovídat za jeho stav. Víte, jako předseda ČAK jsem v řadě důležitých věcí jednal se soudními funkcionáři na různých úrovních, a málo kdy jsem na tutéž otázku dostal stejnou či alespoň obdobnou odpověď. A k ústavně právní změně zařazení státních zastupitelství do moci soudní jen tolik, že pokud mají státní zástupci chránit prostřednictvím veřejné žaloby veřejný zájem, tzn. nikoliv „státní zájem“, který bude společností vždy vnímán v kontextu stavu politiky, pak má taková změna smysl. A to tím spíše, pokud voláme po přiměřené spoluodpovědnosti státních zástupců za výkon spravedlnosti. Na druhé straně, umíte si dnes, pane redaktore, představit reálnost změny ústavního režimu?

Vznikly v průběhu jednání i některé kontroverzní názory mezi jednotlivými profesemi, případně v čem?

Samozřejmě! A právě mlčenlivosti, resp. ochrany důvěrnosti vztahu advokát – klient, se kontroverzní projevy dotkly nejvíce. Poněkud mne překvapilo, že částečně spornou se stala otázka, od kterého okamžiku pod mlčenlivost informace klienta spadají. Vůbec totiž nepochybuji o tom, že od prvopočátku jeho vzájemného kontaktu s advokátem. Velmi důrazně jsem musel reagovat též na názory, že advokát může vědomě lhát či vědomě předkládat falešné důkazy, což závazný Etický kodex advokacie striktně zakazuje, stejně ovšem jako zakazuje šetření pravdivosti údajů sdělovaných klientem.

Probíralo se i téma stavovského respektu a úcty vůči některým advokátním profesím, např. výrok předsedy JČP, Pavla Rycheckého, o tom, že advokáti se podílejí na daňových podvodech, či výroky některých představitelů státního zastupitelství, že advokáti pouští do médií informace z trestních řízení?

Několikahodinová diskuze navazující na referáty a koreferáty, jež byly všem přítomným delegátům stavů doručeny před sjezdem, byla mimo jiné právě o vysvětlování specifik stavovských pozic a relevantním výkladu nezbytných pojistek nezávislého výkonu. To vše právě proto, aby se léty navršené vzájemné animozity minimalizovaly. O konkrétních výrocích z minulosti, jež téměř výhradně v mediálním prostoru podmiňovaly zbytečné stavovské střety, zmiňovány nebyly a nebylo by to v kontextu vedených diskuzí ani vhodné.

Jakým způsobem by měla právnická obec působit v oblasti legislativy a odpovídající aplikaci právního řádu?

Správná otázka. Jde o to, že budoucí sjezdy by se téměř výhradně měly zaměřit na tvorbu legislativních koncepcí, jež by měly být jak pro státní správu, tak pro zákonodárce, dobrým a respektovaným základem normotvorby. Jak již vyplynulo z předešlých odpovědí, i tento Sjezd, jenž byl jakýmsi restartem primárně zaměřeným na odpovídající aplikaci té části pozitivního práva vymezující úlohu jednotlivých právnických profesí, řešil řadu otázek též ve smyslu „de lege ferenda“. Předpokládám však, že legislativní koncepce budou v budoucnu tím hlavním cílem. Ostatně jedno z nepochybně aktuálních témat již vyplynulo z diskuze – „Nová právní úprava pravidel legislativního procesu“.

Měla by se právnická obec vyjadřovat i k případným snahám výkonné a legislativní moci, pokud tyto směřují k omezení občanských práv?

Této otázce se ze strany advokacie mimo jiné věnoval ve svém referátu JUDr. Stanislav Balík, a to v kapitole „Role advokacie a advokáta při ochraně právního státu“. Jinak si dovoluji připomenout, že ČAK k nejrůznějším aktivitám výkonné a legislativní moci přijala v době pandemické krize více jak 30 odborných stanovisek.

Vidíte nějakou roli Jednoty českých právníků ve vylepšování obrazu české justice a ve vysvětlování principů právního státu směrem k veřejnosti?

Záměr obnovení právnických sjezdů jsem postupně a jednotlivě předjednal s představiteli všech právnických stavů, se zástupci akademické obce i státní správy. Pokud jsem pak projekt předal Jednotě, tak jednak z toho důvodu, že Jednota sdružuje členy všech profesí, dále proto, že daná aktivita je způsobilá naplnit účel Memoranda o spolupráci, které jednotlivé stavy podepsaly v roce 2017. Navíc připomínám, že Jednota byla organizátorem sjezdů i v době 1. republiky. Samozřejmě že do budoucna záleží na odpovědném a aktivním přístupu k tomu odkazu, jenž letošní Sjezd svým průběhem a velmi výrazně zanechal. Ostatně již na červen je svoláno zasedání členů sjezdového výboru, který se pod vedením JUDr. Martina Foukala zasloužil o velmi dobrou organizaci obnoveného Sjezdu českých právníků. A pokud se na závěr Sjezdu všichni a bez rozdílu shodli na výjimečnosti akce organizované všemi právnickými stavy a ve spolupráci s akademickou obcí i zástupci státní správy, nepochybuji o tom, že společné výstupy ze sjezdů, např. prostřednictvím Sborníku, budou mít významný pozitivní vliv i na právní vědomí veřejnosti.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Vladimírem Jirouskem

Zdroj: Dušan Šrámek