Bouři ve sklenicí vody odstartoval záměr úspěšné společnosti Rohlík.cz upravit odměňování vlastních kurýrů. Ihned se na sociálních sítích vyrojili kritici, většinou bez jakéhokoliv vztahu ke společnosti, nebo bez vlastní zkušenosti s řízením obdobné firmy, upozorňující na to či ono: že je to nevýhodné, že je to kapitalistické, že kurýři by měli dostat zaměstnanecké smlouvy, protože bez nich nemají nárok na placenou dovolenou, že nekončí pracovní dobu ve 4 odpoledne, a nemůžou si tak hrát s dětmi, že vysoké výdělky jsou vykoupeny vysokým pracovním nasazením, že se jedná o švarcsystém, a tak dále a tak dále.

Odhlédněme od zcela triviální, ale důležité věci, a sice že soukromá společnost má právo nastavovat vlastní obchodní politiku, a to jak vůči zákazníkům, tak vůči zaměstnancům a spolupracujícím subjektům, podle sebe. Je to odpovědnost managementu a vlastníka, který se teď může dočkat toho, že od něj všichni kurýři odejdou, nebo od něj odejdou všichni zákazníci, anebo se nestane nic. Co nám tato „kauza“ vlastně ukázala?

Ukázala naprosté nepochopení nového ekonomického směru, spíše bych řekl ekonomické reality, kterou je tzv. gig ekonomika. Výraz vychází z angličtiny, kde se původně vtahoval k odměňování umělců – houslista vzal ráno svůj nástroj, šel na zkoušku orchestru, pak zahrál na svatbě, pak se účastnil nahrávání reklamy, pak pomohl nahrát filmovou hudbu a večer vystoupil na slavnostním rautu. Za všechny tyto „gigy“ dostal zaplaceno.

Dnes je gig ekonomika, jejíž rozvoj souvisí s rozvojem digitální ekonomiky, sdílené ekonomiky nebo cirkulární ekonomiky, charakteristická pro odvětví, kde je poptávka po velkém počtu malých, jasně specifikovaných úkonů, které pomáhají propojit nabídku s poptávkou v odvětvích, v nichž neplatí otevírací hodiny od osmi do čtyř, nebo víkendy. To umožnuje nabídnout ekonomickou obživu velkému množství lidí, kteří si své zapojení do gig ekonomiky volí podle své potřeby. Někdo preferuje rána (protože odpoledne pracuje jinde), někdo preferuje večerní směny, někdo víkendy, někdo potřebuje našetřit na byt (a tak krátkodobě preferuje co největší vytížení), někdo si chce sezónně přilepšit, například před Vánocemi, a někdo využije možnosti vykrýt příjem z důvodu ztráty práce, nebo protože pandemie covidu tvrdě dopadla na jeho byznys.

Důvody zapojení do gig ekonomiky jsou různé, ale mají jedno společné: jde o flexibilní obchodní spolupráci, která má jasně dané a dopředu známé podmínky, je zcela dobrovolná a přináší win-win-win řešení. Poskytovatel služby ji může nabízet, giggaři si vydělají a platící zákazník dostane to, co chce.

Zvykejme si, protože tento model se bude prosazovat čím dál tím více. Jen v Evropské unii v digitálních platformách působí přes 28 milionů takových pracovníků. A bude jich přibývat. Ekonomika 21. století bude charakteristická tím, že v mnoha segmentech sektoru služeb bude díky využití digitalizace a automatizace možnost osekat neproduktivní (administrativní) činnosti až na dřeň, optimalizovat proces doručení služby, a zkrátit tím ekonomickou vazbu se zákazníkem na minimum. Na jednotlivé gigy. Než je převezme autonomní síla.

Ne, nejde o švarcsystém, tedy o sekretářku, která by ve firmě ABC pracovala od 8:00 do 16:00 s půlhodinou na oběd, a na konci měsíce místo mzdového výměru zaměstnance vystavila fakturu. A nemá ani smysl ztrácet čas tím, že budeme spekulovat, o co vlastně jde? Jde o budoucnost na trhu práce, kterou bude nejefektivnější respektovat, maximálně zjednodušit administrativní i daňovou zátěž pro všechny zúčastněné a těšit se z toho, že ekonomika prosperuje.

ALEŠ ROD, pracuje jako ředitel výzkumu v CETA – Centru ekonomických a tržních analýz

Foto: Pixabay

Zdroj: Aleš Rod