Letos bylo zahájeno tzv. sektorové šetření v oblasti distribuce léčiv u Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. „Všem majitelů a také všem lékárníkům doporučuji, aby případy nedodání požadovaných léků hlásili na všechny kontrolní orgány, a to včetně Úřadu na ochranu hospodářské soutěže,“ vyzývá předseda Grémia majitelů lékáren Marek Hampel.

Co je potřeba k tomu, aby člověk mohl provozovat lékárnu?

Obnáší to spoustu trpělivosti ke shánění všech povolení, razítek a měl by mít schopné lékárníky pro odborné vedení. Pokud tedy není lékárníkem sám, což považuji za velkou výhodu. To jsou klíčové věci, bez odborného základu se lékárna řídit nedá. Dnešní doba je toho důkazem. Pak je potřeba dobře rozvážit místo, kde by chtěl lékárnu provozovat, na tom také hodně záleží. Zároveň musí být dobrým manažerem a skloubit odborné znalosti s manažerskými schopnostmi a dovednostmi. V neposlední řadě se to neodejde bez investice vlastních financí. Získat od banky úvěr na základě kvalitního podnikatelského záměru je nesnadné a daří se to jen ojediněle.

Proč jste se stal lékárníkem? Měl jste jako lékárník vzor v rodině?

Lékárníkem jsem se stal náhodou. V rodině jsme měli lékaře, ale mne bavila spíše ochrana přírody. Nakonec jsem si vybral farmacii, na základě rady od rodičů, lidé budou vždy nemocní a něčím se budou léčit. O mém budoucím oboru pak bylo jasno.

Jaký byl začátek vašeho podnikání?

Před 25 lety jsem začínal úplně od nuly, na zelené louce. Bylo to velmi těžké ostatně jako každý začátek, kdy nic neumíte a všechno se učíte za pochodu. Měl jsem ovšem výhodu v tom, že jsme s manželkou oba lékárníci.

Řadu let vedete Grémium majitelů lékáren, co je úkolem tohoto profesního sdružení?

Svým členům poskytujeme organizační, právní a daňové poradenství při provozování lékáren. Grémium majitelů lékáren je zapsaný spolek, který obnovil svou činnost v roce 1996. Navázal na činnost původního spolku, který sdružoval majitele lékáren v Čechách na Moravě a ve Slezsku podle tehdejšího zemského principu. Naše agenda je široká. Jsme standardním připomínkovým místem při tvorbě zákonů a vyhlášek. Zastupujeme majitele lékáren v tzv. dohodovacím řízení o financování ze zdravotního pojištění. V minulosti jsme prosadili novelizaci tzv. taxy laborum, což je vlastně cena odborné práce lékárníka a farmaceutického asistenta za individuálně připravovaná léčiva v lékárnách. Jsme partnery státní správy a samosprávy při klíčových změnách v oboru provozování lékáren.

Jaké jsou současné cíle Grémia majitelů lékáren?

Dlouhodobě se zabýváme otázkami legislativního nastavení regulace místa vzniku nových lékáren a způsobem financování odborné lékárenské práce jako zdravotní služby. Zajištění dostupnosti lékáren je velmi důležitá věc pro občany napříč celou republikou. V rámci dohodovacího řízení se nám před několika lety podařilo prosadit bonifikaci lékáren v nedostupných oblastech, aby také v těchto částech naší země měli pacienti své léky a k nim zajištěné odborné poradenství. V době pandemie se právě dostupnost lékáren a zajištění léků pro občany stala důležitým stabilizačním prvkem. Lékárny fungovaly a udržely tak v chodu celé zdravotnictví.

Zaznamenali jsme, že se lékárníci z celého Česka obracejí na Českou lékárnickou komoru s tím, že monopolní distributor léčiv nedodává některé léky určené pro výdej pacientům, přestože je má na skladě. Můžete takovou praxi potvrdit?

Bohužel je to realita. Takové jednání je v přímém rozporu se zákonem o léčivech. Situaci v zásobování lékáren považujeme za velmi nestandardní a dovolím si říci, že neodpovídá platným zákonům. Veřejně se hovoří o monopolizaci zásobování léčivy. V Česku přitom není vlastnictví lékáren nijak omezeno a lékárnu může vlastnit kdokoliv i monopolní distributor. To je velmi alarmující situace. Jak pro trh, tak především pro pacienty. Například v Německu není možné, aby distributor léků vlastnil lékárny. Obrátil jsem se na všechny členy Grémia majitelů lékáren a jejich prostřednictvím na všechny lékárníky, aby o svých praktických zkušenostech s nedodáváním léčiv informovali všechny kontrolní orgány včetně Státního ústavu pro kontrolu léčiv, Ministerstva zdravotnictví, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a informace v kopii zasílali také na Českou lékárnickou komoru, která se uvedenou situací také zabývá.

Proč se tedy léky do lékárny nedostanou?

Protože je tam jediný výhradní monopolní distributor nedodá. Své chování distributor zdůvodňuje tím, že lékárna v minulosti tyto léky neobjednávala, tak je prostě nedostane ani nyní, když má před sebou konkrétního pacienta. To je skandální. Chování některých farmaceutických firem je v posledních letech nevhodné. Přes jediného monopolního distributora jsou dodávány i léky, které jsou v běžné klinické praxi již řadu desetiletí. Pro takový postup není žádný důvod. Tyto léky by měly být dodávány přes dva a více distributorů. Majitel lékárny si dnes vůbec nemůže vybrat dodavatele a je odkázán na libovůli monopolisty. A to ještě v situaci, kde tento distributor vlastní svůj řetězec lékáren. Důvody pro nedodání léků jsou jen výmluvy a obecné fráze, že český trh je zásobován průběžně. To ale není pravda a jsme schopni tyto lži vyvrátit u soudů, a to i ve správních řízeních před kontrolními orgány. Důkazů máme dost. Zákon o léčivech platí pro všechny tedy i pro farmaceutické firmy. Stejné firmy by si takové chování na německém trhu v dodávkách léků nedovolily a musí respektovat německý zákon o léčivech. Ten jasně popisuje, jak se dodávají léky do německých lékáren a jaké povinnosti má distributor léků. Například u léčiv na astma je důležité, aby byla dostatečně a průběžně dodávána do lékáren pro potřeby českých pacientů. Není nic horšího, než aby v době pandemie covid-19 pacient s dýchacími potížemi nedostal potřebný lék. Navíc se jedná o bezpečnostní riziko, pokud má konkrétní lék jen jediný distributor. Může se klidně stát jako tomu bylo ve Finsku, že monopolnímu distributorovi zkolabovala počítačová síť a léky se nedostaly do žádné lékárny. Jiná situace by nastala, pokud by léky měli dva a více distributorů, kdy jeden vypadne a nahradit ho může další. Je to v zájmu ochrany zdraví našich občanů.

Co se s tím dá dělat?

Úplně stačí, aby výrobce dodržoval platný zákon o léčivech a dodával léky přes více distributorů. Nemůžeme být odkázáni na milost a nemilost monopolního dodavatele. Zákonodárný sbor tuto situaci vyřešil už v roce 2016 a od té doby, tedy 5 let, se státní úředníci stále vymlouvají, že zákon není aplikovatelný v praxi. A za mimořádně nevhodné považuji, že nelze aplikovat zásadu dodávky léků na základě 14denní poptávky z lékáren. Stejně to mají německé lékárny a němečtí distributoři nemají vůbec žádný problém držet 14denní skladovou nabídku vytvořenou na základě 14denních požadavků od majitelů lékáren. Nechci věřit tomu, že německý úřad pro kontrolu léků má jiný výklad než český úřad pro kontrolu léků. Letos bylo zahájeno tzv. sektorové šetření v oblasti distribuce léčiv u Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Všem majitelů a také všem lékárníkům doporučuji, aby případy nedodání požadovaných léků hlásili na všechny kontrolní orgány, a to včetně Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.

Jak si toto chování vysvětlujete vy?

Jedná se o souhru několika jevů, které se vyskytují jen v České republice. Nemyslím to pejorativně, ale Česko je takový ostrůvek v EU, kde není žádným způsobem regulováno vlastnictví lékáren, žádná regulace místa vzniku nových lékáren, není stanovena pevná spoluúčast u léků placených z veřejného zdravotního pojištění. Každá země v EU má nastavenou alespoň základní regulaci sítě zdravotnických zařízení, kam patří i lékárny. V Česku jsou distributoři majetkově a personálně propojeni se svým řetězcem kamenných lékáren. Podle výročních zpráv jednotlivých firem je vidět, že se více ekonomicky daří právě těmto majetkově propojeným řetězcům a dokládají to počty nově vniklých lékáren na rozdíl od počtu nezávislých lékáren, který každoročně klesá. Loni zaniklo 72 nezávislých lékáren, což je alarmující. V praxi jsme již zaznamenali případy, kdy léky byly přednostně dodány do řetězcových lékáren, anebo do nemocničních lékáren. Prostě se to děje a výrobce to potvrzuje tím, že léky přednostně dodává do lékáren, které mají historii objednávek. To je pro lékárny, které neměly v minulosti žádného pacienta pro konkrétní lék, značně diskriminující a svým způsobem to ohrožuje budoucnost lékárny. Lékárna bez léků nemá šanci přežít. Lékárny jsou přitom zdravotnická zařízení, občan čerpá zdravotní péči při výdeji léčiv na recepty a tuto péči platí zdravotní pojišťovny.

Jak problematické je to pro vaše zákazníky?

Čelíme nevybíravým nadávkám a nedorozuměním ze strany pacientů. Říkají nám, že „nic“ nemáme a nejsme schopni zajistit léky a příště si pro léky dojdou jinam. Zvláště to zamrzí majitele lékárny, který se snažil svým pacientům zajistit nejen konkrétní léky, ale vždy se snažil poradit a odborně vyřešit jeho potíže. Dnes bohužel nejsme v mnohých případech schopni zajistit lék, a tak nemáme možnost poskytnout poradenství. Pacient odejde do jiné lékárny, kam jsou léky dodávány. Nejvíce to zamrzí u stálých, věrných zákazníků, protože se tak ztratí důvěra, která byla budována mnoho let. Důvěryhodnost lékárníka je přitom základním principem poskytování odborného poradenství a závisí na tom úspěch samotné léčby. Pacient, který nesprávně užívá léky, pak trpí ve větší míře nežádoucími účinky a někdy léčba selhává. Tím selhává systém poskytování lékárenské péče.

Co jste podnikli pro nápravu problému?

V průběhu posledních let jsme se několikrát obrátili na Státní ústav pro kontrolu léčiv, Ministerstvo zdravotnictví a poslali jsme několik podnětů na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V jednom případě jsme se obrátili na soud a tam je vedeno soudní projednávání. Ve svých aktivitách jsme pokračovali rozesláním dopisů na majitele lékáren, aby se s konkrétními podněty obrátili na kontrolní orgány, a také aby zaslali podněty na Českou lékárnickou komoru, protože lékárníci nejsou schopni bez léků poskytovat odbornou zdravotní péči související s výdejem léčiv na lékařský recept.

Šel byste si dnes znovu pořídit lékárnu? 

Když se podívám zpět, tak nelituji toho, že jsem začal s podnikáním v oboru lékárenství, ta samotná práce mě těší. Dnes je sice komplikovanější začít s podnikáním, ale Grémium majitelů lékáren pro své členy poskytuje poradenství v oblasti daňové i právní a neodmítáme žádné zájemce o provozování vlastní lékárny.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Markem Hampelem

Zdroj: Pavel Veselý