Statisticky klesající počty trestných činů podporují iluzi, že kriminalitu máme pod kontrolou. Přitom v kybernetickém prostoru je páchání trestných činů na denním pořádku, říká v rozhovoru pro EM vedoucí katedry trestního práva a člen prezídia Unie obhájců Tomáš Gřivna.  „Úspěšnost odhalování je mizivá a latence vysoká. Pokud si otevřeně nepřiznáme, že selháváme v této oblasti, kde zločinci nejsou vidět, stopy mají digitální povahu, platby probíhají ve virtuálních měnách a mezinárodní spolupráce komplikuje rychlé odhalení pachatele, čeká nás vzestup kriminality, kterému nedokážeme s úspěchem čelit.“

Stal jste se před nedávnem vedoucím katedry trestního práva na PF UK. Jaké úkoly vás čekají, a kam byste chtěl za svého působení toto pracoviště posunout?

Ve všech základních oblastech, kterými jsou pedagogická činnost, vědecká činnost a jejich personální zabezpečení jsem si stanovil cíle i konkrétní opatření, kterými jich lze dosáhnout. Ve vztahu k výuce by chtěl zavést některé nové předměty, které jsou na pomezí znalostních a dovednostních předmětů (např. Moot court v trestním právu) nebo které jsou rozšířením studentských praxí (např. u Probační a mediační služby). Ve vědě bych se rád orientoval na mezinárodní vědeckou spolupráci, ideálně na bázi mezinárodních externích grantů. Personálně je třeba posílit počet habilitovaných akademických pracovníků, neboť k 1. 1. 2022 bude mít katedra pouze dva profesory důchodového věku a dva docenty starší 45 let.

Co považujete za největší problémy současného trestního práva?

Trestní právo nedokáže dostatečně pružně a adekvátně reagovat na novější jevy. S tradičními formami kriminality si umíme, až na výjimky, vypořádat dobře po hmotné i procesní stránce. Problém je jinde. Statisticky klesající počty trestných činů podporují iluzi, že kriminalitu máme pod kontrolou. Přitom v kybernetickém prostoru je páchání trestných činů na denním pořádku. Úspěšnost odhalování je mizivá a latence vysoká. Pokud si otevřeně nepřiznáme, že selháváme v této oblasti, kde zločinci nejsou vidět, stopy mají digitální povahu, platby probíhají ve virtuálních měnách a mezinárodní spolupráce komplikuje rychlé odhalení pachatele, čeká nás vzestup kriminality, kterému nedokážeme s úspěchem čelit.

I když je to problém spíše odhalování trestných činů, přináší i řadu hmotněprávních a procesních otázek. V hmotném právu je třeba se zaměřit např. na odpovědnost internet service providerů, v nedaleké budoucnosti i na odpovědnost za umělou inteligenci, v procesním právu aktuálně dořešit zajišťování, uchovávání a provádění důkazů, které mají elektronickou podstatu.

 Jak to vypadá s pracemi na Trestním řádu? Kdy bychom se ho mohli dočkat?

Pracovní skupina pro přípravu nového trestního řádu pomalu dokončuje paragrafové znění trestního řádu. Myslím, že v prvním čtvrtletí 2022 by mohl být návrh hotov. Následovalo by projednání v tzv. velké rekodifikační komisi. Pak by se teprve spustilo legislativní kolečko: meziresortní připomínkové řízení, vypořádání připomínek, předložení vládě, předložení Parlamentu České republiky a prezidentu republiky. Je reálná šance, že bychom se mohli dočkat schválení nového trestního řádu v tomto volebním období.

Jaké hlavní změny by měl přinést?

Z mého pohledu jde spíše o celkovou revizi a modernizaci nežli o celkově odlišnou koncepci. Změn však bude poměrně dost. Např. v přípravném řízení se sleduje jeho ještě větší odformalizaci. Navrhuje se, že by se trestní stíhání nezahajovalo usnesením, ale záznamem. Jiným příkladem jsou změny v opravném řízení, vedené snahou o posílení apelace.

Dojde k nějakým úpravám, které by zkrátily trestní řízení, například odvolací ping –pong?

Některé navrhované změny, které by zkrátily trestní řízení, již byly zavedeny cestou novelizací stávajícího trestního řádu. Nelze však upřednostnit jednu z komponent práva na spravedlivé řízení (právo na projednání věci v přiměřené lhůtě). Myslím, že průměrná délka trestního řízení se zkracuje. Problémem jsou spíše případy, které nespadají do onoho průměru. Mám na mysli právně a skutkově složité případy. Odvolacímu ping-pongu má zabránit posílení apelace v odvolacím řízení, tedy možnost odvolacího soudu provést dokazování a rozhodnout odlišně od soudu prvého stupně, dokonce natolik odlišně, že by při odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného při zprošťujícím rozsudku mohl odvolací soud uznat obžalovaného vinným. Taková úprava si však vyžádá i změny v dovolacím řízení ve směru rozšíření dovolacích důvodů, aby v nastíněném případě mohl pravomocně odsouzený podat dovolání i z důvodu skutkových vad.

Je potřeba nějakým způsobem korigovat dovolací důvody k NS?

Odpověď záleží na kontextu ostatních opravných prostředků. Již jsem zmínil posílení apelace odvolacím soudem spolu s rozšířením dovolacích důvodů. Obdobně, bude-li zrušena stížnost pro porušení zákona, pak je vhodné posílit zčásti možnosti pro obnovu řízení a zčásti i dovolání.

Jste pro zachování stížnosti pro porušení zákona i v neprospěch minstrem spravedlnosti?

Jsme spíše pro úplné zrušení stížnosti pro porušení zákona. Vadí mi zcela volná úvaha v tom, jestli bude podána a vadí mi i jediná oprávněná osoba, která ji může podat. Ministr spravedlnosti není žádnou stranou trestního řízení a nadto je představitelem moci výkonné. Přitom se ukazuje, že velká většina podaných stížností je úspěšná. A ukazuje se tím, že díky ní jsou odstraňovány vadná rozhodnutí. Zrušil bych ji a nahradil rozšířením důvodů pro podání ostatních opravných prostředků.

O návrhu na obnovu řízení bude rozhodovat jiný senát, než který rozhodoval v původním řízení. Neměl by ale tento senát rozhodovat i v následném řízení? 

Ani navrhované řešení, které obsahuje již novela provedená zákonem č. 220/2021 Sb., účinná od 1. ledna 2022, není podle mého názoru šťastným řešením. Představte si situaci, že budete rozhodovat o návrhu na obnovu řízení ve věci, kterou rozhodoval Váš kolega z vedlejší kanceláře. Pokud návrhu vyhovíte, a jeho rozhodnutí zrušíte, v obnoveném řízení bude opět rozhodovat tentýž kolega z vedlejší kanceláře. Jsem si vědom námitek proti tomu, aby o návrhu na obnovu řízení rozhodoval vyšší soud. Že by tím mohlo docházet k přetížení vyšších stupňů soudní soustavy. Jednak není tato úvaha podložena statisticky současným stavem, jednak organizačně technické obtíže by neměly být samy o sobě důvodem pro odmítnutí principiálně lepšího řešení. Jsem přesvědčen, že optimálním řešením by bylo, aby v obou fázích rozhodoval soud odlišný od soudu, který ve věci rozhodoval v původním řízení.

Měla by být posílena práva obhajoby?

Dílčím způsobem lze jistě posilovat práva obhajoby. Ta současná však považuji v zásadě za dostatečná. Mnohem důležitější je zajistit, aby byla v praxi důsledně dodržována.

Česká advokátní komora a Unie obhájců zmiňují, že by se mě rozšířit princip advokátní mlčenlivosti? V čem konkrétně? 

Problém vidím ve snaze orgánů činných v přípravném řízení držet se doslovně (a někdy i restriktivně) zákonného textu, přehlížeje základní princip. Principem je ochrana důvěrného vztahu mezi advokátem a osobou, která právní službu čerpá. V opačném případě by měl klient obavu se před svým advokátem vyjádřit a naopak advokát, neznaje všechna fakta, by nemohl poskytnout právní radu odpovídající situaci. Jestliže orgán činný v trestním řízení v praxi zužuje ochranu důvěrnosti pouze na vztah obviněný a obhájce, navíc pouze na ty typy komunikace, kde je výslovně trestním řádem uvedeno, že je chráněna, popírá tím onen základní princip. Není se proto co divit, že ČAK i UOČR usiluje o zákonné vymezení zmíněného principu.

Velkým tématem jsou rovněž odposlechy. V čem spatřujete nedostatky současné úpravy?

Základní nedostatek je v rozdílné míře ochrany soukromí, v závislosti na aplikaci rozdílných ustanovení trestního řádu. Např. poměrně přísná je úprava přípustnosti odposlechu telekomunikačního provozu (a následné kontroly, která má bránit zneužívání). Pokud však je nařízeno tzv. sledování osob a věci formou sledování e-mailové schránky, je aplikován mírnější režim. Racionální zdůvodnění mi uniká, přitom jde o srovnatelné zásahy do soukromí osob, kterých se týká.

Co říkáte návrhu, aby každý odposlech měl svou stopu – od podání návrhu až k jeho likvidaci?

Nic proti takovému návrhu, jsem pro.

Jak je možné, že NS označí nějaké odposlechy za nezákonné, a pak je povolí v konkrétním řízení jako důkaz?

Zákonnost příkazu k odposlechu je Nejvyšším soudem přezkoumávána ex post podle § 314l tr. řádu ve vztahu ke konkrétnímu navrhovateli (uživateli). Dovedu si představit situaci, že je ve věci vydáno vícero příkazů k odposlechů a některé z nich se týkají jiných uživatelů nebo jde o zařízení (adresu), kterou užívá více osob. Pak mohou teoreticky existovat různá rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jiným případem je situace, kdy užití odposlechu k důkazu řeší soud, který konkrétní trestní věc rozhoduje, jako tzv. předběžnou otázku. Vyřešení této předběžné otázky nemá účinky mimo takové řízení a mimo toto konkrétní řízení nejsou orgány činné v trestním řízení takovým posouzením vázány. Pak samozřejmě může existovat rozhodnutí jiné soudu, které považuje příkaz k odposlechu za zákonný.

Vidíte někde prostor pro rozšíření odklonů v případě dohody o vině a trestu?

Po všech novelách takový prostor nevidím. Naopak mám obavy před jeho nadužíváním až zneužíváním ve skupinových věcech. Uvidíme, jestli mi dá budoucí vývoj za pravdu.

Měly by sazby za trestné činy reflektovat nárůst typu takové trestné činnosti?

Na tuto otázku nelze jednoduše odpovědět. Zásadní roli hraje spíše úspěšnost odhalování trestné činnosti. Trestní sazby samy o sobě, jakkoliv vysoké, nebudou mít dostatečně preventivní účinek, pokud bude ve společnosti zřejmé, že úspěšnost odhalení pachatele je minimální.

UO se také v minulosti vyjadřovala opakovaně k trestnímu stíhání obecních zastupitelů. Jaká je dnes situace?

Zprostředkovaně mám informace, že stále dochází k trestnímu stíhání zastupitelů, ale nikoliv již v takovém měřítku, dnes spíše ojediněle.

ČAK a UO se v nedávné době kritiky vyjádřily k trestnímu stíhání dvou advokátů, za to, že poradili klientům nevypovídat.  Jde o exces mimo právní úpravu, nebo by se na to mělo nějak legislativně reagovat? 

Trestní stíhání advokátů v souvislosti s poskytováním právních služeb je pro advokáty citlivá záležitost. Je totiž klíčové, aby bylo v konkrétním případě z popisu skutku na první pohled zřejmé, očividné, že advokát zneužil svého postavení k páchání trestného činu, a že tedy nešlo o běžný, zákonem aprobovaný způsob výkonu advokacie. Pokud usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje ve skutkové větě pouze vyjádření, že advokát poskytl právní službu obviněným, kteří měli páchat trestný čin, je takové vyjádření krajně znepokojující.

Doc. JUDr. Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D., vedoucí katedry trestního práva a člen prezídia Unie obhájců

narozen 30. 6. 1975 v Ostravě 

obor: Trestní právo, kriminologie, kriminalistika

od 2010 docent Trestní právo, kriminologie a kriminalistika, Univerzita Karlova v Praze

od roku 2021 vedoucí katedry trestního práva

Člen prezídia Unie obhájců ČR 

Foto 1: Pixabay

Foto 2: Poskytnuto Tomášem Gřivnou

Zdroj: Dušan Šrámek