Barbora Munzarová spolu s manželem Martinem Trnavským působí jako herci na volné noze ve vlastním divadelním spolku Frída. Pro letošní sezónu dostala nabídku na dva muzikály v Divadle Lucie Bílé. Muzikál Láska je láska bude mít obnovenou premiéru v dubnu 2022. Říká, že v této těžké době může divadlo a kultura naopak posílit ve své úloze přinášet lidem radost, odlehčení a i jiný pohled na věci, které nás obklopují. 

Rozhovor s BARBOROU MUNZAROVOU, českou divadelní a filmovou herečkou, zpěvačkou.

Narodila jste se do herecké rodiny. Uvažovala jste někdy, že byste chtěla dělat v životě něco jiného než se věnovat herectví? Čím jste chtěla být jako malá?

Omlouvám se, jestli se budu opakovat, na tuto otázku jsem už odpovídala v mnoha rozhovorech.  Bavilo mě sportovat. V mládí jsem zkusila všechny možné druhy sportů, včetně jízdy na koni, volejbalu, atletiky atd… tato má láska ke sportování vyústila k nápadu absolvovat Institut tělesné výchovy a sportu. Talentové přijímací zkoušky na DAMU se ale dělaly dříve, mně to vyšlo napoprvé, a tak jsem po ukončení studia na Gymnáziu skončila na Akademii múzických umění. Jako malá jsem chtěla být kosmonautkou. Láska ke všemu, co létá, a k motorům mě drží dodnes.

Jaká byla vaše profesní cesta?

Příjemná, poučná a obohacující. Po skončení studia na DAMU jsem přijala nabídku na profesionální angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Strávila jsem tam pět nádherných divadelních sezón, které považuji za jedno z nejkrásnějších období, které jsem ve své profesní kariéře prožila. Potom přišla nabídka od tehdejší ředitelky Divadla na Vinohradech paní Jiřiny Jiráskové. Taková nabídka se neodmítá. V pražském Divadle na Vinohradech jsem strávila dalších 11 krásných a obohacujících divadelních let. Teď jsem již 11. rokem takzvaně na volné noze, což má své výhody,  i nevýhody, ale nestěžuji si. Jsem spokojená se stavem věcí, tak jak právě je.

Co je vám osobně bližší – divadlo, film či televizní seriály?

Mně osobně je nejbližší divadlo. Šance prožívat vždy znovu přítomný okamžik s diváky v sále, to je někdy dřina, ale zároveň je to někdy velmi opojné. Pro mne je to asi ten nejkrásnější aspekt naší herecké práce.

Mívala jste trému, když jste hrála či vystupovala v představeních či filmech, kde hráli i vaši rodiče?

Ani ne. Spíš jsem ze začátku své kariéry pociťovala tíhu slavného příjmení a uměleckého odkazu obou rodičů, cítila jsem, že na mne může být pohlíženo úplně jinou perspektivou, než na jakéhokoliv jiného herce. Jelikož se ale vždy ze sebe snažím dostat to nejlepší, na co v daný okamžik dosáhnu, už ve svém věku dobře vím, že důležitější je můj přístup k věci, a ne posuzování, či odsuzování okolí.

Dlouhou dobu jste hrála v Divadle na Vinohradech, ale pak jste se rozhodla jít na volnou nohu. Co bylo popudem jít podnikat? Jak těžké byly začátky podnikat právě v kultuře?

Při mém odchodu z Divadla na Vinohradech hrály velkou roli osobní důvody, ke kterým se teď už opravdu nechci vracet. Nebylo pro mne úplně jednoduché odejít ze zavedeného divadelního souboru. Nešla jsem ale do prázdna, pomocnou ruku mi tehdy nabídl můj nynější manžel Martin Trnavský. V jeho divadelním spolku Frida jsem našla v tomto, pro mne ne úplně lehkém období oporu, obživu, a mnoho krásných rolí. Také tomuto období vděčím za setkání s úžasným a velmi talentovaným režisérem Jakubem Nvotou.

Jak se vypořádáváte s tím, když přijdou chvíle a není vám dobře, ale přesto musíte nastoupit na divadelní prkna, protože diváci již sedí v hledišti?

Přiznám se, že o tom ani nepřemýšlím. To, na co se ptáte ve vaší otázce, je naprosto přirozená součást herecké práce. Jde to někdy i do takových extrémů, že vám třeba umře blízký člen rodiny a večer hrajete komedii. I toto je jeden z hereckých údělů…

Téměř celou kulturu ochromila koronavirová epidemie a divadla i kina byla zavřená. Oba jste s manželem herci. Jak to zasáhlo vás?

Zažívali jsme asi pocity, jako většina lidí v celé republice, na celém světě. Přiznám se, že zpočátku to zastavení bylo i příjemné a důležité. Zjistili jsme, že je dobré občas se zastavit a odpočinout si. V tomto mezičase, kdy pro divadelní herce vzniklo úplné vzduchoprázdno, se mi ale podařilo zrealizovat projekt, který jsem nosila v hlavě už minimálně dva roky. Dala jsem dohromady relaxačně meditační víkend pro všechny, kteří potřebují, a hlavně chtějí určitou změnu ve svém životě, změnu v přístupu k sobě samým, a třeba nevědí přesně jak nebo čím začít. Název celého mého projektu je myslím výstižný. Relaxačně meditační víkend s Bárou Munzarovou – „Zastav se na chvíli“. Snažím se všem účastnicím nasměrovat pozornost k sobě samým. Věnovat lásku sama sobě si dnes dovolí jen málokterá žena středního věku. A přitom to pro každou z nás nese velmi ozdravné, nebojím se říci „zázraky“, v každodenním životě.

Koronavirová epidemie změnila pohled a vnímání kultury jako takové. Má šanci česká kultura po skončení epidemie se vrátit na původní hodnoty či se bude muset změnit od základu? Vrátí se diváci ještě zpět do živých divadel?

Při každém odehraném představení v současné době zažívám fakt, že odliv diváků je z pochopitelných důvodů velký. Ti skalní ale stále zůstávají, a to je dobře. Jsem vděčná za každé odehrané představení. Myslím si, že naopak v této těžké době, kterou všichni společně žijeme, může divadlo a kultura naopak posílit ve své úloze přinášet lidem radost, odlehčení a i jiný pohled na věci, které nás obklopují.

Jak těžké je v současnosti podnikat a být na volné noze?

Velmi. Ale nevzdáváme se.

Se svým manželem Martinem Trnavským a s vlastním divadelním spolkem Frída vystupujete po celé ČR a vaše vystoupení mají úspěch. Budete pokračovat i v příštích letech? Chystáte spolu něco nového?

V minulých dnech můj manžel Martin Trnavský odpremiéroval své nové, již třetí one man show s názvem Fachmann. Jde o jakýsi triptych tří one man show, jehož autorem a režisérem je již zmiňovaný Jakub Nvota. Po předchozích dvou představeních Kolega Mella Gibsona a Rapper je Martinův Fachman krásné finále a jakési vyvrcholení jejich společné práce. Já mám pro tuto sezónu nabídky právě v divadle Lucie Bílé na dva muzikály. Toto krátké odskočení si z činohry mě velmi těší. Pokud mám příležitost někde si zazpívat, většinou neodmítám. Tato krásná nabídka pro mne přišla přímo od Lucie bílé a udělala mi velikou radost.

Jste multifunkční žena a žena mnoha talentů. Jednou se dokážete převléci za dámu (tedy Dámou také skutečně jste), a vzápětí na sebe navlečete motocyklistickou kombinézu. Je o vás též známo, že milujete motorky, vyznáte se v motorech a dokážete si dokonce opravit i motor. Která role vám více sedí – Dáma nebo technik?

Asi obě, střídám je velmi plynule, a tak, jak je potřeba. Když už ty praktické dovednosti mám, není třeba je potlačovat. Na druhou stranu si ale ráda obléknu pěkné šaty, či sukénku a jdu si užít radost z jemnosti ženství. Obě role umím i nakombinovat. Pokud v létě na skútru potkáte pěkně oblečenou ženu v sukni, mohu to být klidně já…

Kdo u vás doma opravuje auto a věnuje se technickým záležitostem vy nebo manžel?

Přiznám se, že na tyto záležitosti oba voláme pomoc zvenku. A každý obor má své, šikovní řemeslníci, jak všichni dobře víme, jsou dnes téměř k nezaplacení…

Co je pro vás v životě nejdůležitější?

Bezpečí, radost a láska mých nejbližších. Rodina je základ. Pokud si dovedeme uspořádat život tak, abychom byli obklopeni láskou, je vše snadnější.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Barborou Munzarovou

Zdroj: Renáta Lucková