Již více než tři čtvrtě století oblažuje i popuzuje svou přítomností tento svět, a ačkoliv se o něm nedá říct, že překrásně bruslí, má spoustu jiných zálib a koníčků. Povoláním sice stomatolog a krátkou dobu též politik, je dnes hlavně zahradníkem na plný úvazek, sbírá vše, čeho jsou více než tři kusy, miluje les, běh luhy a háji, dobré jídlo a víno, poezii, černé kočky a svoji podezřele mladou ženu. Nedávno vyšly knihy Saturnin se představuje a Záhada zamčeného pokoje. 

Rozhovor s MIROSLAVEM MACKEM, lékařem, bývalým politikem, spisovatelem.

Čím jste chtěl být v dětství a proč?

Nebýt toho, že otci znárodnili kamenosochařskou dílnu, byl bych určitě kamenosochařem, ostatně jsem byl k tomuto řemeslu od malička veden a v kamenosochařské dílně jsem vyrůstal. Otec byl ovšem též sběratelem starožitností, což zřejmě způsobilo to, že jsem chtěl být historikem umění. Vzhledem k buržoasnímu původu jsem se však na vysokou školu nedostal a začal pracovat jako tkalcovský dělník, abych byl za rok, už coby dělnický kádr, na vysokou školu s otevřenou náručí přijat. To jsem však už dal na otcova slova, že jako lékař bych měl více peněz na to věnovat se sběratelství starožitností než historik umění. Stomatologii jsem si pak vybral proto, že je též povoláním, kde uplatníte navíc manuální schopnosti a zručnost.

Jste lékař, zubař. Co se vám vybaví, když se řekne, že se někdo podívá na zoubek?

Dnes to znamená „něco důkladně prohlédnout“ (Opravář: Tak se tomu podíváme na zoubek), ale původ tohoto frazému je v historické důležitosti zdravého chrupu, podle kterého se usuzovalo na celkový zdravotní stav. Konští handlíři se dívali na zuby koním, otrokáři otrokům a zaměstnavatelé zaměstnancům na exponovaných místech. Navíc je dokonalý chrup sexuální atraktant číslo jedna.

Byl jste také v politice, dnes jste spisovatel, zahradník a milovník černých koček. Která z těchto pozic je vám nejbližší?

Samozřejmě, že zahradník. Jak praví staré, tuším, že čínské přísloví: Chceš-li být šťasten jeden den, dobře se najez a napij. Chceš-li být šťasten týden, ožeň se. Chceš-li být šťasten celý život, staň se zahradníkem.   Ostatně, i Ráj je přece zahrada.

Svým posledním románem jste se pokusil velmi zdařile ukázat počátky Saturnina. Čím je vám tato postava Jirotkova románu blízká?

Anglickým smyslem pro humor. Navíc – ostatně jako ve všech svých humoristických románech – mám vždy před sebou svého otce, jeho bonmoty, historky a činy, které často stačí jen popsat.

Humor, zvláště ten chytrý, téměř vymizel. Stejně jako politická satira. Čím si to vysvětlujete?

Těžko říct, nikdy jsem nad tím neuvažoval. Ale mezi lidmi politické vtipy a satirické komentáře stále silně kolují – jeden příklad za všechny z posledních dnů: Když jsem si propočítal, co zaplatím letos v zimě za plyn a elektřinu, tak jsem se rozhodl strávit zimu na Mallorce. Přijde mne to o 22 euro a 90 centů levněji…

Napsal jste také knihu kriminálních povídek. Přesto, jak jste zmínil při křtu knihy, nikdy jste žádného detektiva neviděl. Proto jste pozval advokáta Tomáše Sokola. Z čeho jste čerpal ohledně postav detektivů?

Nejde o povídky kriminální, ale detektivní, a to lehce parodické příběhy, á la slavní spisovatelé detektivek (Agatha Christie, Rex Stout, Robert van Gulik a další). Advokáta jsem poprosil o kmotrovství proto, že žádného detektiva neznám a zločince jsem pozvat nechtěl, takže jsem volil zlatou střední cestu mezi těmito dvěma profesemi.

Druhým vašim kmotrem byl Ladislav Špaček, gentleman a učitel etikety. Vy sám jste gentleman. Co vás ovlivnilo nebo jste jím býval vždycky?

Ve všem, co činím a jaký jsem, mne ovlivnil můj otec, který se ve společnosti nikdy neobjevoval bez obleku a hedvábné kravaty, vždy mluvil spisovně, byl pozorný k ženám a vůbec se choval příkladně.

Jaké vlastnosti podle vás dnešní společnosti nejvíce chybí?

Víra, pokora a ohled na tradice, což způsobuje dnešní relativizaci veškerých hodnot a z toho vyplývající atomizaci a antagonizaci společnosti. Dále odpovědnost za své konání, což vede k odtržení práv od povinností a ke kolektivní neodpovědnosti se vším, co z toho pramení.

Jak moc se podle vás změnila společnost od doby, kdy překročila práh svobody?

Změnila se velmi. Začala rychle pokládat svobodu za samozřejmost, kterou není třeba každodenně hájit a bránit, takže naše svoboda je neustále ze všech stran napadána, erodována a umenšována, takže pravděpodobnost, že opět upadneme do nesvobody, samozřejmě pod nějakým ušlechtilým názvem a pro naše „dobro“, je značná.

Jak se změnily podmínky pro podnikání?

Už drahně let nepodnikám, takže to nedovedu zcela posoudit, ale podle toho, co slyším od podnikatelů, je to jako s tou svobodou.

Jak by podle vás vypadal Saturnin dnešní doby?

Zcela stejně, neboť je to konzervativec každým coulem.

Na jaké knihy se můžeme od vás brzy těšit?

Příští rok by měla vyjít kniha „Rakousko – Uhersko na talíři“, kterou jsem napsal se svojí ženou, což není klasická kuchařka, byť jsou v ní stovky receptů, ale též povídání a kulinářské historii bývalých rakouských zemí, o slavných kuchařích, gurmetech, restauracích a dalších zajímavostech. A poté jedno (opět detektivní) překvapení, které neprozradím, aby překvapením zůstalo.

Děkuji za rozhovor.

Foto 1: Renáta Lucková

Foto 2: Poskytnuto Miroslavem Mackem

Zdroj: Pavel Veselý