Autor: Vláda

Datum předložení: 30. 9. 2021

Hodnocení: EM: 30%

Padá chlápek ze střechy a v každým patře říká zatím dobrý. S nejnovějším návrhem státního rozpočtu je to skoro stejné. Zatím dobrý říká ministryně financí Schillerová a premiér Babiš přisazuje: Naší výhodou je, že padáme z tak vysokého baráku. Tak jistě, určitým způsobem je to skvělé, padáte o něco déle, o to horší je ale pak náraz při dopadu. Výdaje státu od roku 2017 stouply o téměř 600 miliard a příští rok mají stoupnout o dalších 40. Zleva rozpočet dusí mandatorní výdaje na sociální dávky, zprava pak notně nafouklé investice, které to celé mají ospravedlnit. Veřejný dluh nás stojí tři miliardy měsíčně a bude hůř.

Předpokládaný deficit státního rozpočtu v roce 2022 byl na počátku stanoven na 390 mld. Kč, a přestože po jednání se správci jednotlivých kapitol docházelo pravidelně k nárůstu výdajů, deficit se snížil na 376,6 miliardy korun. Průběžně totiž rostly předpokládané daňové příjmy. Optimismem paní ministryně neotřásla ani zpráva Škody Auto, čtvrtého nejvýznamnějšího plátce daní u nás, že do konce roku prakticky zastavuje výrobu. Propad automobilového průmyslu, který tvoří 10% HDP, přepisuje vyhlídky celé ekonomiky. S daňovou sklizní to příští rok nevypadá ani zdaleka tak růžově, jak si to na financích malují.

Pravda je, že problémem není ani tak velikost dluhu, jako rychlost zadlužování, po Kypru druhé nejrychlejší v EU. Vláda nejeví nejmenší známky toho, že by před dopadem na chodník chtěla začít brzdit. V roce 2024 má zadlužení dosáhnout 54,6 procenta HDP, což je těsně před hranicí takzvané dluhové brzdy, ve skutečnosti ale spíš budeme za ní. S návratem schodku na předcovidové úrovně počítá ministryně Schillerová až pro rok 2031, což je víceméně nikdy.  I paní ministryně je ovšem realistka, když připustila, že konečnou podobu konsolidační strategie určí voliči ve volbách, což také udělali.

Spíše než na rozborku předloženého návrhu státního rozpočtu na rok 2022 se proto podívejme na to, co s ním bude dál. Všechny návrh zákonů z minulého volebního období spadnou do koše, a vláda proto musí předložit rozpočet znovu. Nejspíš to bude dosluhující Babišova vláda v demisi a tak nelze očekávat, že by se návrh nějak radikálně proměnil a už vůbec ne směrem k úsporám. Na koncepční změny návrhu již nebude čas, dosavadní opozice a budoucí vládní koalice tak bude mít na výběr mezi rozpočtovým provizoriem a faceliftem Shillerové návrhu, což je asi pravděpodobnější.

Už před volbami mluvil Petr Fiala o tom, že rozpočet je pro něj prvořadý: „Bez snížení schodku bude pokračovat zdražování. Česko by navíc za pár let zbankrotovalo.“ Podle Fialy nemůže být velký problém deficit alespoň o sto miliard snížit. „Jde o šest procent celkových výdajů, což není žádná astronomická suma.“  Předseda příští vlády počítá rovněž s ekonomickým růstem, ale s tím počítala i Schillerová, když vytrvale nafukovala příjmy. Šetřit Fiala nechce na lidech, ale na chodu státu a snížením neinvestičních dotací podnikatelským subjektům. Jako by za chodem státu a podnikatelskými subjekty nestáli lidé.

Také opozicí oblíbená mantra o přebujelém státu, kde každoročně přibývají desetitisíce úředníků má při bližším pohledu značné trhliny. Počet přímých zaměstnanců státu je dnes okolo 482 tisíc. Oproti období před čtyřmi lety, kdy se do čela vlády postavil Andrej Babiš, je to o zhruba 40 tisíc více. Ale nenechme se mást, to nejsou úředníci, které většina lidí nemá ráda a klidně je můžete škrtat, nýbrž učitelé, hasiči, policisté a vojáci. O zdaleka největší nárůst státních zaměstnanců se postaralo školství, kde bylo třeba reagovat na rostoucí počet žáků.  Skutečných úředníků v posledních letech o 2363 ubylo.

Ale pojďme dál, rozpočet na rok 2021 jistě nebude poslední. Podle Fialy bude nutné rozhýbat výstavbu bytů a silnic. Bytovou výstavbu chce podpořit snížením DPH, což je výpadek příjmů, stejně jako plánované zrušení EET. Rozhýbat výstavbu silnic zase znamená peníze přisypat, a to v desítkách miliard. A kde peníze brát? Fiala je vidí v digitalizaci, prosekání právní džungle a v neposlední řadě v racionalizaci, zefektivnění a zmenšení státní správy. Žonglovat se slovy umí přinejmenším stejně dobře jako Schillerová. Potíž je, že tyhle kecy ještě nikdy žádné miliardy nevygenerovaly.

Až to Fialova vláda zjistí, bude řešit dilema, zda i tentokrát spustí sérii nepopulárních škrtů, které z Nečasovy vlády udělaly nejméně oblíbený kabinet v dějinách průzkumů. Paradoxně to byla právě zodpovědná rozpočtová politika, která pak přivedla k moci populisty a příštích pár let jim umožnila chlubit se cizím peřím v podobě vyrovnaného hospodaření.

Foto: Pixabay