Že je zemědělskou půdu třeba chránit jako prostředek umožňující zemědělskou výrobu a důležitou složku životního prostředí, asi všichni chápeme. Jenže také chceme stavět silnice a další infrastrukturu, a když na to přijde, tak vlastně také potřebujeme nové obytné domy a občanskou vybavenost.
Autor: Marian Jurečka (KDU-ČSL)
Datum předložení: 8. 7. 2021
Stanovisko vlády: negativní
Hodnocení EM: 30%
Každý den Česká republika přichází především kvůli přibývající zástavbě o osm hektarů orné půdy. Podle některých odhadů i více. Hlad kvůli tomu nehrozí, potraviny se dají vypěstovat na mnohem menší výměře než dřív, ale zemědělská půda může brzy chybět, pokud ji budeme stále více využívat pro energetické účely.
Střety různých a nutno říci že oprávněných nároků vedou k tomu, že se zákon o ochraně zemědělského půdního fondu často mění a přelévá ve prospěch jednoho či druhého zájmu. Mění se cena za vyčlenění ze zemědělského půdního fondu pro různé záměry, rozšiřují či naopak zužují různé výjimky pro odnětí, upravují se kompetence orgánů ochrany zemědělského půdního fondu, mění se subjekty, které jsou od odvodů osvobozeny. Jedná se o klasickou ukázku střetu legitimních zájmů na ochranu zemědělské půdy, zájmu na rozvoji obcí a dopravní infrastruktury. Optimální řešení ve skutečnosti neexistuje.
Orgánem ochrany půdního fondu jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností (souhlasy s odnětím půdy do 1 ha výměry), krajské úřady (souhlasy s odnětím půdy o výměře od 1 do 10 ha), Ministerstvo životního prostředí (souhlasy s odnětím půdy o výměře nad 10 ha) a Česká inspekce životního prostředí nebo správy národních parků. Mezi orgány ochrany půdního fondu jak vidno nepatří Ministerstvo zemědělství. Jako orgán státní správy pro zemědělství, vodní hospodářství, potravinářský průmysl a pro správu lesů, myslivosti a rybářství nemá nakládání s půdním fondem v popisu práce.
To ale neznamená, že nemá celou řadu možností, jak zemědělský půdní fond chránit, a to zejména před necitlivým zemědělským hospodařením. České zemědělství ještě nepřekonalo scelování lánů a velkokapacitní způsoby hospodaření. Spíše než orgánem dozoru nad činností agrárních podnikatelů, je však ministerstvo jejich ochráncem. Stále tak vidíme obrovské lány, na nich širokořádkové plodiny, erozi, vyčerpávání půdy a ministerstvo, které to dotuje. O masivní degradaci půdy se ví roky, známa jsou i možná protiopatření, většinu z nich se ale nedaří prosadit. Snižují zisky, do toho jarní mrazíky, sucho, povodně a hraboši…
Také bývalý ministr zemědělství Jurečka se během výkonu vládní funkce zabýval spíše bezuzdným dotováním, než ochranou veřejného zájmu na ochraně zemědělského půdního fondu. Jako poslanec se nyní rozhodl půdní fond bránit, nikoli však před nešetrnými způsoby hospodaření, ale zvýšenou ochranou půdy I. a II. třídy před zábory. Tato půda by podle jeho návrhu nesměla být ze zemědělského půdního fondu odnímána pro potřeby staveb pro obchod, výrobu a skladování. Pro lepší ochranu půdního fondu Jurečka dále navrhuje, aby se k odnětí půdy o výměře nad 5 ha vždy vyjadřovalo i ministerstvo zemědělství.
Samotné odnětí by mělo i nadále spadat do kompetence ministerstva životního prostředí krajských úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Výměru posuzovaných případů ale Jurečka navrhuje snížit tak, aby více případů přešlo do pravomoci krajských úřadů, respektive Ministerstva životního prostředí. Na dvojnásobek se mají také zvýšit pokuty, přičemž příjem z nich bude nově mít i Státní pozemkový úřad. Na něj také přejdou veškeré příjmy z odvodů za vynětí, které doposud inkasuje stát. Takto vybrané prostředky mají být využity pro potřeby pozemkových úprav, na než dnes chybějí peníze.
Z návrhu není zřejmé, zda by se Ministerstvo zemědělství stalo orgánem ochrany zemědělského půdního fondu, či nikoli. Vydávalo by „vyjádření“, která jsou pouze nezávazným podkladem pro rozhodnutí správního orgánu. Těžko říci, zda by to přineslo nějakou novou kvalitu, v každém případě by se zvýšila byrokratická zátěž pro žadatele i skutečné orgány ochrany zemědělského půdního fondu. V negativním stanovisku vlády se konstatuje, že z návrhu ani důvodové zprávy není zřejmé, proč a z hlediska jakých aspektů by se Ministerstvo zemědělství mělo ve stanovených případech vyjadřovat.
To samé lze říci i o snižování hranice výměr, které jsou rozhodující pro určení příslušného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Jurečka zjevně věří tomu, že čím více rozhodování přesune směrem nahoru, tím lepší výsledky se dostaví. Ve finále tak pouze spoustu agendy přesune z obcí na kraje a z krajů na MŽP. Zcela novou agendu vytvoří pro Ministerstvo zemědělství, aniž by jakkoli doložil, že to přinese něco pozitivního. Návrh tak působí především jako pokus o zvýšení vlivu ministerstva zemědělství a posílení rozpočtu pozemkového úřadu bez valného dopadu na ochranu půdy.
Foto: Pixabay
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
