Autor: poslanci SPD

Stanovisko vlády: nesouhlas

Datum předložení: 3. 6. 2021

Hodnocení EM: O%

Svoboda projevu je jednou z nejdůležitějších svobod, a proto jsou všechny útoky na ni právem považovány za útok na celou demokratickou společnost. Svoboda projevu ovšem nepatří mezi neomezitelná práva.

Její meze lze stanovit zákonem jako opatření nezbytné k ochraně práv a svobod druhých a z celé řady dalších důvodů. Nelze tolerovat, aby úplnou svobodou projevu docházelo k ohrožení společnosti a jednotlivců. Notně zjednodušeně můžeme říci, že ochranu společnosti před extremistickými projevy zajišťuje trestní zákoník, zatímco ochrana jednotlivců je založena na ústavní ochraně soukromí.

Hranice svobody slova nejsou shůry dány. V každé zemi mohou být nastaveny jinak. Vyvíjely se postupně, po zkušenostech s extremistickými hnutími, které jsou jiné v Německu než v Británii nebo Spojených státech. Obecně platí, že země s dlouhou nepřerušovanou demokratickou tradicí si mohou dovolit být vůči extremistickým projevům tolerantnější než země s totalitní zkušeností, kam patří i Česká republika. Pokud nejsou meze svobody slova striktně dány, platí, že je lze tím či oním směrem také posouvat. V praxi tak můžeme vidět debaty o regulaci sociálních sítí, zákazech dezinformačních webů a podobně.

Za příznivce svobody slova se dnes vydávají prakticky všichni, a to včetně těch, kteří by ji rádi zatnuli tipec. V zásadě jde o dvě party. Levicově progresivistická chce s cenzurou začít hned.

Svobodu slova považují pokrokáři za zbraň populismu, homofobie a nacionalismu. Politicky korektní mentalita nesnese nesouhlas, debatu mimo vyznačené mantinely, natožpak vtip. Svoboda slova v tomto pojetí je určena pouze pro šíření správných myšlenek. Ostatní jsou z debaty vyloučeni nebo rovnou kriminalizováni. Být po jejich, vtipy o homosexuálech by skončily a prezident Zeman už by za názory o transgender lidech seděl jinde než na Hradě

Druhá parta, řekněme pravicově extremistická, tradičně omezí svobodu slova až poté, co se dostane k moci. Do té doby se jí náramně hodí, a vystupuje proto jako její radikální zastánce. Omezení svobody slova na ochranu demokratického právního státu jsou totiž na překážku šíření a propagaci jejich názorů, a proto jsou jim trnem v oku. V našem trestním zákoníku se jedná o skutkové podstaty postihující hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod nebo založení, podporu a propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka.

Jeden z těchto stěžejních protiextremistických paragrafů si nyní vzali na mušku poslanci SPD včele se svým vůdcem Okamurou. Z trestního zákoníku chtějí vypustit § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Znění této skutkové podstaty je podle autorů formulováno neurčitě a nesrozumitelně, což je v rozporu s principy trestního práva i Ústavou.  Zejména definiční znak „podněcuje je neurčitý a neumožňuje adresátům seznat, jaké konkrétní jednání je touto normou zakázáno, jelikož „podněcováním“ může být označeno v podstatě jakékoli jednání, projev, či postoj“, píše se v důvodové zprávě.

Nejprve k tedy k té neurčitosti. Výskyt neurčitého právního pojmu není v zákonech ničím mimořádným, a pokud je chce SPD z právního řádu vyloučit, čeká ji hodně práce. Důvod je prostý: ne každou situaci lze zákonem přesně popsat. Co je či není podněcováním, závisí na odborném posouzení každého konkrétního případu a samozřejmě ani právníci se nemusí shodnout. Znáte to: Dva právníci rovná se tři právní názory. Proto existují soudy a soudní výklady zákona pak vytvářejí soudní precedenty, přesněji judikáty, podle kterých se mohou řídit i adresáti zákona na rasistickým demonstracích. To by ale museli umět číst.

Také vládě se návrh nelíbí. Trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod je sice podle ní omezením svobody projevu, bezesporu však sleduje legitimní cíl, kterým je ochrana osob a skupin proti veřejnému podněcování k nenávisti vůči nim či k omezování práv a svobod jejich příslušníků. Odmítnut je rovněž argument o rozporu s ústavními právy: Svoboda projevu zakotvená v čl. 17 Listiny základních práv a svobod není neomezená a lze ji uplatňovat jen do té míry, pokud není na úkor zaručených práv jiných osob nebo na úkor jiných hodnot vyznávaných demokratickým státem.

Tomio Okamura se často ohrazuje proti nařčení, že jeho hnutí je extremistické nebo dokonce rasistické. Takové hodnocení nechme jiným. Podstatné je, že tímto návrhem zákona zřetelně nadbíhá nahnědlým voličům. Cílem návrhu ze všeho nejspíš je vyslat jim signál, že chce otevřít stavidla pro „svobodné hejtování“ na sociálních sítích, které už nyní dosahuje dávno nepoznaných rozměrů. Návrh je o to nebezpečnější, že v době koronavirové krize dochází k radikalizaci nespokojené veřejnosti a přijetí návrhu by bylo dalším přiléváním oleje do ohně. Za špatný návrh odůvodněný nesmyslnými argumenty žádné body dát nelze.

Foto: Pixabay