Letošní léto začalo na jižní Moravě fatálně, udeřil v našich končinách zatím nepoznaný živel: tornádo. Ztrátami na lidských životech a ohromnými škodami na majetku se zařadilo na přední místo v historických přehledech katastrof.

Vyhlašování pravidel pro financování nezbytné pomoci postiženým ze strany vládních činitelů bylo na počátku velmi chaotické, dobře charakterizující jejich odbornou fundaci. Po matném pokusu zahrnovat do limitu pro odškodnění i peníze sbírek ze vzedmuté solidarity ve výši zhruba jedné miliardy korun nakonec po reakci veřejnosti vzala vláda zpátky, nicméně zůstal nepochopitelný fakt, že se poškozeným odečítá sedmdesát procent z výše pojistného plnění od komerčních pojišťoven. To je trestání ekonomických subjektů, kteří projevili zodpovědnost za ochranu svého majetku živelním pojištěním nemovitostí a postavilo je do téměř stejné situace se subjekty, kteří tuto zodpovědnost necítili.

Nápad „znárodnit“ sesbírané peníze charitativními organizacemi byl ovšem ve vládním stylu: před dvěma roku vláda připravila a nechala zákonodárci schválit „znárodnění“ zhruba deseti miliard korun matematicky stanovených pojistně technických rezerv, jejichž vlastníky byli zejména životní klienti komerčních pojišťoven, aby posloužily jako dodatečný zdroj pro populistické činy vlády.

Nabízí se otázka, proč populistická vláda v případě odškodňování poškozených ničivým tornádem takto rozhodla, když zrovna způsob krácení pomoci postiženým pro ni u veřejnosti evidentně nezabodoval. Vysvětlení může být v podstatě dvojího druhu. V předvolebním období stále se tenčící zdroje veřejných financí je nejspíše potřeba více orientovat na rozdávání finančních prostředků umožňující širší záběr zviditelňování se u svého elektorátu na atraktivnějších předvolebních tématech. Přitom reminiscence na to, jak dopadli před několika léty Řekové poté, co jejich představy o „welfare state“ tvrdě narazily na realitu možností jejich ekonomiky, je dosti nedávná.

Druhá možnost je, že už se i odpovědným vládním činitelům konečně začala jevit situace veřejných financí jako velmi reálně odpovídající opakovaným varováním Národní rozpočtové rady, Nejvyššího kontrolního úřadu, guvernéra České národní banky a mnoha osobnostem odborné komunity. Závěry Národní rozpočtové rady jsou v tomto ohledu dosti přesvědčivé: pokud nenastane změna v současné politice, dojde k prolomení dluhové brzdy už v roce 2024, tedy o 19 let dříve, než předpokládala loňská Zpráva! I další formulace jsou tristní: jsme naprostými rekordmany v zadlužování v rámci celé EU, doslova se tam říká, že se „trajektorie českého zadlužení zcela vymyká očekávanému vývoji veřejného zadlužení v mezinárodním kontextu“.

Odpovědní vládní činitelé, evidentně odtrženi od ekonomické reality, zatím zůstávali v klidu a okázale varování Národní rozpočtové rady ignorovali. Uvědomění si reality zrovna ve chvíli naléhavého řešení následků živelní katastrofy se ovšem jeví jako poněkud problematické.

V obecné rovině dosud převládaly vládní kroky, které prohlubovaly již tak enormní deficit, a přitom příliš nedávaly makroekonomický smysl. Změnu v postojích k rozvracení veřejných financí mohou přinést povolební změny. To je tak trochu na nás všech.

JAROSLAV DAŇHEL, Vysoká škola ekonomická

Foto 1: Pixabay

Foto 2: Poskytnuto Jaroslavem Daňhelem

Zdroj: Jaroslav Daňhel